Diskuze ↓ Vloženo 09.04.2013
7.-9.4.2013
V neděli jsme přejeli z města Suzhou do Šanghaje. Večer jsme se sešli s Jardou a Lídou z CS. Jsou moc fajn, k večeři nám uvařili skvělý guláš s knedlíkem :-), takže jsme si vážně pochutnali a skvěle popovídali. Dostali jsme k dispozici super pokoj ve 33. patře, takže máme parádní výhled do okolí. Ještě nikdy jsem nebyla tak vysoko.
V pondělí jsme se věnovali prohlídce Šanghaje. Je tu spousta věžáků a vysokých paneláků, u řeky je výhled na mrakodrapy, ale zároveň je tu i pěkné staré centrum. Město se nám docela líbí. První metro tu postavili až v roce 1995, ale už mají v podstatě asi jedno z největších meter na světě. Stále se staví nové a nové linky. Rychlost Číňanů je vážně obdivuhodná.
V úterý se ještě budeme věnovat prohlídce města a přebalování věcí, protože večer vyrážíme na letiště. Tam strávíme noc a po 8h ráno letíme do Japonska do města Saga.
Další info proto čtěte v deníku z Japonska.
Fotky:
Poslední fotky, které z Číny posílám jsou ze Šanghaje.
V neděli jsme přejeli z města Suzhou do Šanghaje. Večer jsme se sešli s Jardou a Lídou z CS. Jsou moc fajn, k večeři nám uvařili skvělý guláš s knedlíkem :-), takže jsme si vážně pochutnali a skvěle popovídali. Dostali jsme k dispozici super pokoj ve 33. patře, takže máme parádní výhled do okolí. Ještě nikdy jsem nebyla tak vysoko.
V pondělí jsme se věnovali prohlídce Šanghaje. Je tu spousta věžáků a vysokých paneláků, u řeky je výhled na mrakodrapy, ale zároveň je tu i pěkné staré centrum. Město se nám docela líbí. První metro tu postavili až v roce 1995, ale už mají v podstatě asi jedno z největších meter na světě. Stále se staví nové a nové linky. Rychlost Číňanů je vážně obdivuhodná.
V úterý se ještě budeme věnovat prohlídce města a přebalování věcí, protože večer vyrážíme na letiště. Tam strávíme noc a po 8h ráno letíme do Japonska do města Saga.
Další info proto čtěte v deníku z Japonska.
Fotky:
Poslední fotky, které z Číny posílám jsou ze Šanghaje.
Diskuze ↓ Vloženo 06.04.2013
4.-6.4.2013
Celé dny jsme byli ve městě Suzhou. Bydlení máme naprosto luxusní u lidí z CS, kteří odjeli na dovolenou a nechali nám k dispozici svůj byt a na hlídání 2 kočky. My jsme v podstatě nedělali nic, jen jsme vyprali všechno prádlo, koupili lístky na nedělní vlak do Šanghaje, malinko prošli město a vařili si samé dobroty. Takový hodně pohodový čas. Zítra (v neděli) vyrážíme do Šanghaje kde se máme sejít s dalším člověkem z CS, tentokrát naším krajanem z ČR - Jardou.
Celé dny jsme byli ve městě Suzhou. Bydlení máme naprosto luxusní u lidí z CS, kteří odjeli na dovolenou a nechali nám k dispozici svůj byt a na hlídání 2 kočky. My jsme v podstatě nedělali nic, jen jsme vyprali všechno prádlo, koupili lístky na nedělní vlak do Šanghaje, malinko prošli město a vařili si samé dobroty. Takový hodně pohodový čas. Zítra (v neděli) vyrážíme do Šanghaje kde se máme sejít s dalším člověkem z CS, tentokrát naším krajanem z ČR - Jardou.
Diskuze ↓ Vloženo 03.04.2013
31.3.-3.4.2013
Poslední březnový den i první dubnový jsme strávili ve městě Hangzhou. Došli jsme na místní vlakové nádraží zjistit kolik stojí a jak jede vlak a bus do Suzhou. Pak jsme se procházeli po městě, našli jsme asi jedinou starou ulici, která v Hangzhou zůstala. Je na ní spousta suvenýrů, sladkostí a jiných jídel. Vyráběli tu i ze skla (což mě hodně zajímá) a musím říct, že metody byly hodně zajímavé...:-) měli jakýsi předpotopní kahan nad kterým nahřívali sklo, které bylo celé černé. Bohužel zrovna dělali dodělávky na výrobcích, takže jsem neviděla jak dělá se sklem. Pak jsme navštívili park, ketrý se rozkládá na kopcích kolem jezera. Musím říct, že to tam bylo pěkný. Jen škoda, že byl takový opar a nebylo vidět. Druhý den jsme šli po jezeře (vede tam taková stezka s mosty) a kolem jezera na druhé straně. Zase nebylo nic vidět, celý den bylo docela chladno a mlha. Sluníčko jsme vůbec neviděli. Jinak v Hangzhou není kromě jezera a okolních kopečků vůbec nic zajímavého. Je to nudné město plné luxusních obchodů s auty a oblečením. Nejsou tu vůbec žádné "žrádelny" kde by se dalo levně a normálně najíst. (tak jako v celé Číně). Také normální obchody tu chybí. Úplně náhodou jsme objevili jeden supermarket, takže jsme si aspoň mohli něco málo koupit (není tu moc velký výběr - polévky, sušenky, pití,... často nenajdete žádné pečivo natož něco, co na něj dáte). Také ovoce a zelenina tu nikde není.
2.4.2013
Ráno jsme dojeli busem Y2 na nádraží a odjeli vlakem v 9:46 směr Suzhou. Před 14h jsme byli v Suzhou. Najedli jsme se a vydali se pěšky směrem, kde bydlejí naši couchsurfeři. Cesta vedla skrz celé město. Musím říct, že se nám město moc líbilo. Spousta jídla, pekárny s pečivem a sušenkama, všude ovoce...paráda. Také uličky starého města jsou docela pěkný. Jinak je město stejné, jako všechny ostatní - velké budovy na všech stranách, spousta jeřábů a rozestavěných domů. Bohužel už ve měste vybourali skoro všechny staré domy a postavili věžáky. V 18h jsme byli u našich CS. Přivítala nás příjemná slečna a po chvíli dorazil i její přítel. Anais je z Francie a její přítel ze Španělska. Oba mluví i píšou Čínsky a pracují tady. Zítra odjíždí na dovolenou do Hunnanu (jedna z provincií v Číně) a byli tak hodní, že nám dali klíče od bytu a nechají nás tu bydlet. Budeme se za to starat o jejich 2 kočky. Takže paráda. Můžeme si vyprat prádlo v pračce, což je asi to nejlepší :-) a uvařit si nějaké jídlo (to je trošku náročné, protože tu nemají žádné ingredience.). Budeme tady až do neděle 7.4. Odtud pojedeme do Šanghaje a 10.4. letíme do Japonska.
Fotky:
Jsou z města Tunxi (sušení a praní prádla ve špinavé řece), hor Huang Shan a města Hangzhou.
Poslední březnový den i první dubnový jsme strávili ve městě Hangzhou. Došli jsme na místní vlakové nádraží zjistit kolik stojí a jak jede vlak a bus do Suzhou. Pak jsme se procházeli po městě, našli jsme asi jedinou starou ulici, která v Hangzhou zůstala. Je na ní spousta suvenýrů, sladkostí a jiných jídel. Vyráběli tu i ze skla (což mě hodně zajímá) a musím říct, že metody byly hodně zajímavé...:-) měli jakýsi předpotopní kahan nad kterým nahřívali sklo, které bylo celé černé. Bohužel zrovna dělali dodělávky na výrobcích, takže jsem neviděla jak dělá se sklem. Pak jsme navštívili park, ketrý se rozkládá na kopcích kolem jezera. Musím říct, že to tam bylo pěkný. Jen škoda, že byl takový opar a nebylo vidět. Druhý den jsme šli po jezeře (vede tam taková stezka s mosty) a kolem jezera na druhé straně. Zase nebylo nic vidět, celý den bylo docela chladno a mlha. Sluníčko jsme vůbec neviděli. Jinak v Hangzhou není kromě jezera a okolních kopečků vůbec nic zajímavého. Je to nudné město plné luxusních obchodů s auty a oblečením. Nejsou tu vůbec žádné "žrádelny" kde by se dalo levně a normálně najíst. (tak jako v celé Číně). Také normální obchody tu chybí. Úplně náhodou jsme objevili jeden supermarket, takže jsme si aspoň mohli něco málo koupit (není tu moc velký výběr - polévky, sušenky, pití,... často nenajdete žádné pečivo natož něco, co na něj dáte). Také ovoce a zelenina tu nikde není.
2.4.2013
Ráno jsme dojeli busem Y2 na nádraží a odjeli vlakem v 9:46 směr Suzhou. Před 14h jsme byli v Suzhou. Najedli jsme se a vydali se pěšky směrem, kde bydlejí naši couchsurfeři. Cesta vedla skrz celé město. Musím říct, že se nám město moc líbilo. Spousta jídla, pekárny s pečivem a sušenkama, všude ovoce...paráda. Také uličky starého města jsou docela pěkný. Jinak je město stejné, jako všechny ostatní - velké budovy na všech stranách, spousta jeřábů a rozestavěných domů. Bohužel už ve měste vybourali skoro všechny staré domy a postavili věžáky. V 18h jsme byli u našich CS. Přivítala nás příjemná slečna a po chvíli dorazil i její přítel. Anais je z Francie a její přítel ze Španělska. Oba mluví i píšou Čínsky a pracují tady. Zítra odjíždí na dovolenou do Hunnanu (jedna z provincií v Číně) a byli tak hodní, že nám dali klíče od bytu a nechají nás tu bydlet. Budeme se za to starat o jejich 2 kočky. Takže paráda. Můžeme si vyprat prádlo v pračce, což je asi to nejlepší :-) a uvařit si nějaké jídlo (to je trošku náročné, protože tu nemají žádné ingredience.). Budeme tady až do neděle 7.4. Odtud pojedeme do Šanghaje a 10.4. letíme do Japonska.
Fotky:
Jsou z města Tunxi (sušení a praní prádla ve špinavé řece), hor Huang Shan a města Hangzhou.
Diskuze ↓ Vloženo 31.03.2013
28.3. - 30.3.2013
Ve čtvrtek jsme se přemístili do města Tangkou, které leží v blízkosti Žlutých hor ( čínsky Huang Shan). Cena busu 20Y/os. Ubytování jsme našli za 60Y. Jinak jsme odpoledne prozkoumávali město a zjišťovali informace o busu do Hangzhou a o horách a busu do hor.
V pátek jsme se vydali do hor. Od rána byla všude mlha jako mlíko, ale doufali jsme, že se zvedne. Bus tu je pěkně drahý. Cesta tam je 10km a zpět jen 6km a obě cesty stojí 19Y/os./1 cesta. Nenaděláte ale nic a musíte zaplatit. Když jsme přijeli k bráně do hor, valily se kolem nás snad stovky turistů. Někteří stáli u pokladny na pěší vstup, další davy se mačkaly u lanovky. Cena za vstup do hor je 230Y/os., což je asi 700Kč. To se nám vážně platit nechtělo. Nikde v okolí pokladny se nedá do areálu dostat, protože je všude plot. My jsme ale našli v plotě díru a už jsme byli uvnitř :-). Sice jsme se hodinu drápali do hodně prudkých kopečků (a slézali je), přelézali jsme kameny a skály, ale došli jsme ke schodům, které vedly vzhůru. Nakonec jsme ještě museli přebrodit takovou říčku plnou kamenů. Michal ji v pohodě přeskákal po kamenech, ale já, nešika, jsem se namočila až po kolena. Takže jsem měla boty plné vody a kalhoty až po kolena mokrý. Vyždímala jsem ponožky a nohavice a vyrazili jsme vzhůru. Nebylo žádné vedro, všude se valila mlha. Při cestě do kopce jsme se ale pořádně zapotili. Když jsme asi po 3 hodinách dorazili nahoru (White goose ridge - stanice lanovky), měli jsme tričko na ždímání. Náhradní jsme neměli, a tak jsme si ho sundali a dál šli bez něj (v mikině a bundě). Dali jsme si oběd (hnusné čínské párky a sladký chleba. Nic jiného se tu sehnat nedá) a vyrazili dál. Po celou dobu jsme potkávali hodně turistů, ale to, co bylo nahoře bylo neuvěřitelné. Davy tisíců čínských turistů se valily ze všech stran (všichni totiž přijeli lanovokou a procházeli se jen nahoře). Někdy zůstával rozum stát nad jejich oblečením (samozřejmě jen některých). Dámy stoupaly do hor v minisukýnkách, botičkách na podpadku, halence a lehkém kabátku. V ruce měly kabelku a igelitku. Pánové si to tam zase štrádovali v saku, košili a oblekových kalhotech...To jsou celí Číňani. My jsme přitom klepali kosu pokaždé, když jsme se zastavili (já ještě navíc v těch mokrých botách). Počasí si s námi hrálo. Chvilkama svítilo i sluníčko. Když vítr odfoukl mlhu kousek dál. Pak ale přišla mlha zase z jiné strany, takže bylo po něm. Tak se to střídalo celé odpoledne. Cesta dolů byla dost úmorná. Celou dobu (od začátku až do konce) jsme šli jen po schodech. Takže 6,5km čistého klesání po schodech není nic příjemného. (ono ani to stoupání). Celkem jsme nachodili asi něco kolem 23km (my jsme si to ještě protáhli o ten ranní výšlap přes les). :-) Výlet byl super, jen počasí mohlo být lepší (ale také horší, aspoň že nepršelo).
V sobotu jsme dorazili do města Hangzhou. Jeli jsme hned ranním busem, abychom měli dost času na hledání ubytování. To jsme ale netušili, že to bude tak náročné. Z nádraží jsme se vydali do centra města (asi 5km) MHD busem. Já jsem pak zůstala čekat s batohama na lavičce a Michal šel hledat ubytování. Vrátil se asi po 2,5 hodinách s nepořízenou. Všechny hotely jsou strašně drahé (250Y a více) a ty, které byly levné, tak tam nás neubytují, protože jsou prý jen pro Číňany. Nezbylo nám nic jiného, než se vydat dál. Další asi 3 hodiny jsme hledali bydlení, ale všude s nepoříženou. Buď bylo plno nebo byla cena hrozně vysoko. Našli jsme 3 takové hostely, kde mají dormitory, ale nikde nebylo místo. Nechtěli nás nechat přespat ani nikde na zemi. Nakonec jsme se vydali hledat místo na spaní do místního parku. Po jedenácté hodině jsme objevili polorozbořený nebo spíš nedostavěný barák, který byl prázdný. Měl dokonce místnosti s dveřma a oknem. Do jedné jsme si tedy zalezli a uložili se ke spánku. Moc jsme se nevyspali, pořád jsme poslouchali jestli někdo nejde, ale přesto to nebylo špatné. Lepší než někde venku. Teď už jsme v hostelu, který máme na dnešní a zítřejší noc rezervovaný.
Ve čtvrtek jsme se přemístili do města Tangkou, které leží v blízkosti Žlutých hor ( čínsky Huang Shan). Cena busu 20Y/os. Ubytování jsme našli za 60Y. Jinak jsme odpoledne prozkoumávali město a zjišťovali informace o busu do Hangzhou a o horách a busu do hor.
V pátek jsme se vydali do hor. Od rána byla všude mlha jako mlíko, ale doufali jsme, že se zvedne. Bus tu je pěkně drahý. Cesta tam je 10km a zpět jen 6km a obě cesty stojí 19Y/os./1 cesta. Nenaděláte ale nic a musíte zaplatit. Když jsme přijeli k bráně do hor, valily se kolem nás snad stovky turistů. Někteří stáli u pokladny na pěší vstup, další davy se mačkaly u lanovky. Cena za vstup do hor je 230Y/os., což je asi 700Kč. To se nám vážně platit nechtělo. Nikde v okolí pokladny se nedá do areálu dostat, protože je všude plot. My jsme ale našli v plotě díru a už jsme byli uvnitř :-). Sice jsme se hodinu drápali do hodně prudkých kopečků (a slézali je), přelézali jsme kameny a skály, ale došli jsme ke schodům, které vedly vzhůru. Nakonec jsme ještě museli přebrodit takovou říčku plnou kamenů. Michal ji v pohodě přeskákal po kamenech, ale já, nešika, jsem se namočila až po kolena. Takže jsem měla boty plné vody a kalhoty až po kolena mokrý. Vyždímala jsem ponožky a nohavice a vyrazili jsme vzhůru. Nebylo žádné vedro, všude se valila mlha. Při cestě do kopce jsme se ale pořádně zapotili. Když jsme asi po 3 hodinách dorazili nahoru (White goose ridge - stanice lanovky), měli jsme tričko na ždímání. Náhradní jsme neměli, a tak jsme si ho sundali a dál šli bez něj (v mikině a bundě). Dali jsme si oběd (hnusné čínské párky a sladký chleba. Nic jiného se tu sehnat nedá) a vyrazili dál. Po celou dobu jsme potkávali hodně turistů, ale to, co bylo nahoře bylo neuvěřitelné. Davy tisíců čínských turistů se valily ze všech stran (všichni totiž přijeli lanovokou a procházeli se jen nahoře). Někdy zůstával rozum stát nad jejich oblečením (samozřejmě jen některých). Dámy stoupaly do hor v minisukýnkách, botičkách na podpadku, halence a lehkém kabátku. V ruce měly kabelku a igelitku. Pánové si to tam zase štrádovali v saku, košili a oblekových kalhotech...To jsou celí Číňani. My jsme přitom klepali kosu pokaždé, když jsme se zastavili (já ještě navíc v těch mokrých botách). Počasí si s námi hrálo. Chvilkama svítilo i sluníčko. Když vítr odfoukl mlhu kousek dál. Pak ale přišla mlha zase z jiné strany, takže bylo po něm. Tak se to střídalo celé odpoledne. Cesta dolů byla dost úmorná. Celou dobu (od začátku až do konce) jsme šli jen po schodech. Takže 6,5km čistého klesání po schodech není nic příjemného. (ono ani to stoupání). Celkem jsme nachodili asi něco kolem 23km (my jsme si to ještě protáhli o ten ranní výšlap přes les). :-) Výlet byl super, jen počasí mohlo být lepší (ale také horší, aspoň že nepršelo).
V sobotu jsme dorazili do města Hangzhou. Jeli jsme hned ranním busem, abychom měli dost času na hledání ubytování. To jsme ale netušili, že to bude tak náročné. Z nádraží jsme se vydali do centra města (asi 5km) MHD busem. Já jsem pak zůstala čekat s batohama na lavičce a Michal šel hledat ubytování. Vrátil se asi po 2,5 hodinách s nepořízenou. Všechny hotely jsou strašně drahé (250Y a více) a ty, které byly levné, tak tam nás neubytují, protože jsou prý jen pro Číňany. Nezbylo nám nic jiného, než se vydat dál. Další asi 3 hodiny jsme hledali bydlení, ale všude s nepoříženou. Buď bylo plno nebo byla cena hrozně vysoko. Našli jsme 3 takové hostely, kde mají dormitory, ale nikde nebylo místo. Nechtěli nás nechat přespat ani nikde na zemi. Nakonec jsme se vydali hledat místo na spaní do místního parku. Po jedenácté hodině jsme objevili polorozbořený nebo spíš nedostavěný barák, který byl prázdný. Měl dokonce místnosti s dveřma a oknem. Do jedné jsme si tedy zalezli a uložili se ke spánku. Moc jsme se nevyspali, pořád jsme poslouchali jestli někdo nejde, ale přesto to nebylo špatné. Lepší než někde venku. Teď už jsme v hostelu, který máme na dnešní a zítřejší noc rezervovaný.
Diskuze ↓ Vloženo 27.03.2013
24.-27.3.2013
V neděli jsme ještě odpočívali ve městě Yangshuo. V pondělí jsme se vydali busem zpět do Guilinu, kde jsme si měli vyzvednou víza a večer odjet vlakem dál na sever. S vízama to byl docela zážitek. Přišli jsme tam přesně když otvírali. Šli jsme k přepážce, kde se vydávají víza a oni začali hledat naše pasy podle jména na papíru, který jsme měli s sebou. Můj pas objevili bez problémů po pár minutách. Michalovo však ne a ne najít. Několikrát prohledali košíky, ve kterých měli pasy naskládané a nic. Pak se vydali se slovy "sorry, wait a minute" kamsi dozadu. Stále se nic nedělo, a tak jsme se posadili na židle a čekali. Po dalších asi 15ti minutách nás zavolali k jiné přepážce. Tam nám paní oznámila něco jako že pas je kdesi jinde a za 20 minut nám ho přivezou. Znovu jsme se tedy usadili na židle a čekali. Po asi půl hodině k nám přiběhl mladík v policejní uniformě a ptal se, jestli si pro pas můžeme přijít zítra, že je rozbitý počítač, či co. Tak jsme mu řekli, že to nepřipadá v úvahu, protože máme lístky na večerní vlak. Nakonec odběhl se slovy "OK, OK..." a nechal nás čekat. Naštěstí po dalších asi 15 minutách nám podávali hotový pas. A co že bylo za problém? Nikdo to nepřiznal, ale oni tam prostě to vízum nenatiskli.
Pak už jsme se vydali na nádraží a vymýšleli různé scénáře na obranu proti hlídačům na nádraží, až nám budou chtít zase zabavit bombičku a nůž. Vůbec nic ale nebylo potřeba, protože kontrola na nádraží byla nulová.Sice se batohy posílali do tunelu a procházeli jsme rámem, ale nikdo nic nekontroloval. Takže pohoda. Noční přejezd byl v pohodě a ráno jsme byli ve městě Yingtan. Venku bylo hnusně, pršelo. Došli jsme si teda jen na polívku, koupili pár knedlíků a usedli do haly na nádraží. Byla tam kosa jako blázen. Ještě, že jsme měli alespoň teplý čaj (teplá voda je tu všude, takže si můžete téměř kdekoliv čaj zalít. Už na začátku putování po Číně jsme si koupili konvičku na čaj - tu tady má úplně každý.) Pustili jsme si film a čekali 5h na náš vlak. Kontrola naštěstí zase nebyla žádná, takže jsme prošli bez problémů. Čekání bylo dlouhý. V hale byla spousta Číňanů a stále nás překvapovali svým chováním (jako obvykle). Ne jen, že si každý kouří kde se mu zachce a odhazuje nedopalky kolem sebe (přitom tam mají na chodbě kuřácký koutek i s popelníky), ale normálně kolem sebe plivou (na zem) a pak ten plivanec rozmydlí botou po podlaze. Neuvěřitelné. To samé dělali i ve vlaku, do kterého jsme po 13h nasedli. Přímo k nám si sednul chlap, který před sebe plival, stále si sklepával cigarety o stůl, jen kouřit chodil naštěstí do chodbičky. Navíc smrděl, jak když se týden nemyl :-) Celkově to v "hard seat" byl docela zážitek. Lidé snědí jídlo a hážou odpadky kolem sebe...Průvodčí pak chodí a zametá podlahu.
Po příjezdu nám dalo docela zabrat najít nějaké ubytování. Nakonec jsme se ale ubytovali za 60Y. Je tu zima, zataženo a nevypadá to na zlepšení.
Dneska (ve středu) jsme se potulovali po městě Tunxi. Procházeli jsme se kolem řeky, objevili jsme i malé staré město (všude jinde se, jako obvykle, staví nové věžáky) a procházeli jsme se po místním parku. Byl to pěkný den. Odpoledne se dokonce i skoro vyjasnila obloha a vykouklo i sluníčko. Uvidíme jaké počasí bude dál.
V neděli jsme ještě odpočívali ve městě Yangshuo. V pondělí jsme se vydali busem zpět do Guilinu, kde jsme si měli vyzvednou víza a večer odjet vlakem dál na sever. S vízama to byl docela zážitek. Přišli jsme tam přesně když otvírali. Šli jsme k přepážce, kde se vydávají víza a oni začali hledat naše pasy podle jména na papíru, který jsme měli s sebou. Můj pas objevili bez problémů po pár minutách. Michalovo však ne a ne najít. Několikrát prohledali košíky, ve kterých měli pasy naskládané a nic. Pak se vydali se slovy "sorry, wait a minute" kamsi dozadu. Stále se nic nedělo, a tak jsme se posadili na židle a čekali. Po dalších asi 15ti minutách nás zavolali k jiné přepážce. Tam nám paní oznámila něco jako že pas je kdesi jinde a za 20 minut nám ho přivezou. Znovu jsme se tedy usadili na židle a čekali. Po asi půl hodině k nám přiběhl mladík v policejní uniformě a ptal se, jestli si pro pas můžeme přijít zítra, že je rozbitý počítač, či co. Tak jsme mu řekli, že to nepřipadá v úvahu, protože máme lístky na večerní vlak. Nakonec odběhl se slovy "OK, OK..." a nechal nás čekat. Naštěstí po dalších asi 15 minutách nám podávali hotový pas. A co že bylo za problém? Nikdo to nepřiznal, ale oni tam prostě to vízum nenatiskli.
Pak už jsme se vydali na nádraží a vymýšleli různé scénáře na obranu proti hlídačům na nádraží, až nám budou chtít zase zabavit bombičku a nůž. Vůbec nic ale nebylo potřeba, protože kontrola na nádraží byla nulová.Sice se batohy posílali do tunelu a procházeli jsme rámem, ale nikdo nic nekontroloval. Takže pohoda. Noční přejezd byl v pohodě a ráno jsme byli ve městě Yingtan. Venku bylo hnusně, pršelo. Došli jsme si teda jen na polívku, koupili pár knedlíků a usedli do haly na nádraží. Byla tam kosa jako blázen. Ještě, že jsme měli alespoň teplý čaj (teplá voda je tu všude, takže si můžete téměř kdekoliv čaj zalít. Už na začátku putování po Číně jsme si koupili konvičku na čaj - tu tady má úplně každý.) Pustili jsme si film a čekali 5h na náš vlak. Kontrola naštěstí zase nebyla žádná, takže jsme prošli bez problémů. Čekání bylo dlouhý. V hale byla spousta Číňanů a stále nás překvapovali svým chováním (jako obvykle). Ne jen, že si každý kouří kde se mu zachce a odhazuje nedopalky kolem sebe (přitom tam mají na chodbě kuřácký koutek i s popelníky), ale normálně kolem sebe plivou (na zem) a pak ten plivanec rozmydlí botou po podlaze. Neuvěřitelné. To samé dělali i ve vlaku, do kterého jsme po 13h nasedli. Přímo k nám si sednul chlap, který před sebe plival, stále si sklepával cigarety o stůl, jen kouřit chodil naštěstí do chodbičky. Navíc smrděl, jak když se týden nemyl :-) Celkově to v "hard seat" byl docela zážitek. Lidé snědí jídlo a hážou odpadky kolem sebe...Průvodčí pak chodí a zametá podlahu.
Po příjezdu nám dalo docela zabrat najít nějaké ubytování. Nakonec jsme se ale ubytovali za 60Y. Je tu zima, zataženo a nevypadá to na zlepšení.
Dneska (ve středu) jsme se potulovali po městě Tunxi. Procházeli jsme se kolem řeky, objevili jsme i malé staré město (všude jinde se, jako obvykle, staví nové věžáky) a procházeli jsme se po místním parku. Byl to pěkný den. Odpoledne se dokonce i skoro vyjasnila obloha a vykouklo i sluníčko. Uvidíme jaké počasí bude dál.
Diskuze ↓ Vloženo 23.03.2013
21.-23.3.2013
Michala se chytil nějaký bacil, a tak trávíme celé dny odpočinkem ve měste Yangshuo. Občas se vydáme na malou procházku, jinak neděláme nic. :-) Zůstaneme tady do neděle, v pondělí jedeme zpět do Guilinu, kde si vyzvedneme víza (snad nebude nějaký problém) a večer vyrážíme vlakem dál. Cesta bude trvat cca 24hodin (jedeme dvěma vlaky a máme přestávku cca 5 hodin).
Michala se chytil nějaký bacil, a tak trávíme celé dny odpočinkem ve měste Yangshuo. Občas se vydáme na malou procházku, jinak neděláme nic. :-) Zůstaneme tady do neděle, v pondělí jedeme zpět do Guilinu, kde si vyzvedneme víza (snad nebude nějaký problém) a večer vyrážíme vlakem dál. Cesta bude trvat cca 24hodin (jedeme dvěma vlaky a máme přestávku cca 5 hodin).
Diskuze ↓ Vloženo 20.03.2013
19. - 20.3.2013
V úterý jsme se přesunuli busem z Guilinu do města Yangshuo. Město je docela obyčejné, není tu nic zvláštního, ale okolí je krásné. Všude kolem je krasová oblast, takže na všechny strany je spousta kopců různých tvarů a velikostí. Ubytování jsme sehnali za 50Y. Trošku jsme si prošli město a vylezli jsme na jeden z kopců ve městě.
Ve středu jsme se vydali na malou túru za město. Šli jsme kolem Butterfly spring, což mát být nějaká jeskyně, ale vstupné 75Y nás odradilo. Pak jsme šli malou pěšinkou kolem řeky. Nepotkali jsme tu ani živáčka a procházka byla moc fajn.
Počasí se tu moc nemění. V noci a k ránu pršelo jako blázen, ale přes den na nás dokonce vykouklo asi na hodinu sluníčko. Teď už je zase pod mrakem, tak uvidíme co se z toho vyklube zítra.
Fotky jsou z města Yangshuo a jeho okolí. Jinak místní hospodáři na polích pracují v džínech a jeden měl dokonce bílou košili :-) Ono to platí teda téměř o jakékoli práci tady. Dělníci na stavbě, opraváři aut...atd. Jinak v dělnických profesích tu pracuje spousta žen. Míchají maltu, staví zeď, opravují auta, ... zajímavé...
V úterý jsme se přesunuli busem z Guilinu do města Yangshuo. Město je docela obyčejné, není tu nic zvláštního, ale okolí je krásné. Všude kolem je krasová oblast, takže na všechny strany je spousta kopců různých tvarů a velikostí. Ubytování jsme sehnali za 50Y. Trošku jsme si prošli město a vylezli jsme na jeden z kopců ve městě.
Ve středu jsme se vydali na malou túru za město. Šli jsme kolem Butterfly spring, což mát být nějaká jeskyně, ale vstupné 75Y nás odradilo. Pak jsme šli malou pěšinkou kolem řeky. Nepotkali jsme tu ani živáčka a procházka byla moc fajn.
Počasí se tu moc nemění. V noci a k ránu pršelo jako blázen, ale přes den na nás dokonce vykouklo asi na hodinu sluníčko. Teď už je zase pod mrakem, tak uvidíme co se z toho vyklube zítra.
Fotky jsou z města Yangshuo a jeho okolí. Jinak místní hospodáři na polích pracují v džínech a jeden měl dokonce bílou košili :-) Ono to platí teda téměř o jakékoli práci tady. Dělníci na stavbě, opraváři aut...atd. Jinak v dělnických profesích tu pracuje spousta žen. Míchají maltu, staví zeď, opravují auta, ... zajímavé...
Diskuze ↓ Vloženo 18.03.2013
17.-18.3.2013
Celou dobu jsme ve městě Guilin. Bohužel nám nepřeje počasí. Včera (neděle) byla celý den mlha a mrholilo. Kolem třetí hodiny odpoledne se to změnilo v déšť a když jsme před šestou došli do hotelu, tak lilo jako z konve. Večer se déšť uklidnil, a tak jsme se vypravili do města na osvícené pagody.
Dneska (pondělí) jsme došli vyřídit prodloužení víz na místní imigrační oddělení. Vše proběhlo hladce, vyžadovali ofocený pas a vízum a vyplněný formulář. Chtěli také výpis z účtu, aby viděli, že máme dostatek financí (100USD/den). Stačilo, když jsem výpis ukázala v počítači. Paní si ani nezjišťovala kurz, asi si myslela, že máme tolik dolarů :-) Co nás ale překvapilo, že víza budou hotová až další pondělí (tzn. za týden). To nám trošku pokazilo plány, protože tu budeme muset zůstat dýl, ale co se dá dělat. Hlavně abychom ta víza měli. Jinak už tu neleží mlha, je jen zataženo. Dopoledne chvíli pršelo, tak uvidíme jak to bude dál.
Posílám jen pár nočních fotek pagod, fotky města nemám kvůli počasí žádné.
Celou dobu jsme ve městě Guilin. Bohužel nám nepřeje počasí. Včera (neděle) byla celý den mlha a mrholilo. Kolem třetí hodiny odpoledne se to změnilo v déšť a když jsme před šestou došli do hotelu, tak lilo jako z konve. Večer se déšť uklidnil, a tak jsme se vypravili do města na osvícené pagody.
Dneska (pondělí) jsme došli vyřídit prodloužení víz na místní imigrační oddělení. Vše proběhlo hladce, vyžadovali ofocený pas a vízum a vyplněný formulář. Chtěli také výpis z účtu, aby viděli, že máme dostatek financí (100USD/den). Stačilo, když jsem výpis ukázala v počítači. Paní si ani nezjišťovala kurz, asi si myslela, že máme tolik dolarů :-) Co nás ale překvapilo, že víza budou hotová až další pondělí (tzn. za týden). To nám trošku pokazilo plány, protože tu budeme muset zůstat dýl, ale co se dá dělat. Hlavně abychom ta víza měli. Jinak už tu neleží mlha, je jen zataženo. Dopoledne chvíli pršelo, tak uvidíme jak to bude dál.
Posílám jen pár nočních fotek pagod, fotky města nemám kvůli počasí žádné.
Vstupy v Číně
To je kapitola sama pro sebe. Vybírají se tu totiž peníze všude a za všechno. Nejde jen o malé symbolické částky, jako všude, ale o dost velký peníze. Celý Yunnan se nám bez problémů dařilo procházet "po Česku"...Jsou to totiž hlupáci. Hlavní vchod na všechny atrakce je hlídaný. Stojí tu minimálně 2 lidi (často i daleko víc) a vybírají vstupné. Hlavní vchody také bývají honosné (třeba na sopku u Těngchongu vede úplná dálnice). Nikoho už ale nenapadne hlídat vchody vedlejší (které jsou normálně otevřené). Takže není problém místo obejít a vejít jinudy, bezplatně. Kdyby se jednalo o malé částky, tak se nikdo o nic takového nesnaží, ale platit za vstup ke Třem pagodám v Dali 121Y (krát 3,14), nebo na horké prameny u Těngchongu 65Y, atd. to se nám zdá vážně přehnané. Vrcholem je prozatím město Guilin, kde se platí na každý kopec (a mají jich tu požehnaně) 75Y. Nedovedu si představit, že půjdu třeba na Kleť a zaplatím dole pod kopcem vstup přes 200Kč. Asi bychom něco takového měli pro Číňany zavést.
To je kapitola sama pro sebe. Vybírají se tu totiž peníze všude a za všechno. Nejde jen o malé symbolické částky, jako všude, ale o dost velký peníze. Celý Yunnan se nám bez problémů dařilo procházet "po Česku"...Jsou to totiž hlupáci. Hlavní vchod na všechny atrakce je hlídaný. Stojí tu minimálně 2 lidi (často i daleko víc) a vybírají vstupné. Hlavní vchody také bývají honosné (třeba na sopku u Těngchongu vede úplná dálnice). Nikoho už ale nenapadne hlídat vchody vedlejší (které jsou normálně otevřené). Takže není problém místo obejít a vejít jinudy, bezplatně. Kdyby se jednalo o malé částky, tak se nikdo o nic takového nesnaží, ale platit za vstup ke Třem pagodám v Dali 121Y (krát 3,14), nebo na horké prameny u Těngchongu 65Y, atd. to se nám zdá vážně přehnané. Vrcholem je prozatím město Guilin, kde se platí na každý kopec (a mají jich tu požehnaně) 75Y. Nedovedu si představit, že půjdu třeba na Kleť a zaplatím dole pod kopcem vstup přes 200Kč. Asi bychom něco takového měli pro Číňany zavést.
Diskuze ↓ Vloženo 17.03.2013
Fotky jsou z města Lijiang - tančení místních lidí, město shora, pes tzv. číňák (nevíte někdo co je to za rasu? Těchto psů bylo v Yunnanu strašné množství. Uvidíme, jestli budou i dál).
Kunming - jezero, pagoda, krmička racků a pouštěč draka.
Kunming - jezero, pagoda, krmička racků a pouštěč draka.
Diskuze ↓ Vloženo 16.03.2013
14.3. - 16.3.2013
Ve čtvrtek jsme brouzdali po městě Kunming a podle očekávání jsme zde neobjevili nic zajímavého :-) Staré město se bourá, staví se nové věžáky, jsou tam dvě pagody, které stojí mezi paneláky.
V pátek jsme ráno nasedli do vlaku směr Guilin. Ještě předtím jsme ale museli (opět) projít bezpečnostní kontrolou. Můj batoh se sprejem na komáry prošel bez problémů, ale Michalovo se jim zase nelíbil. Na obrazovce byly vidět zelené části (nejspíš to znamená kov). Pán furt ukazoval na obrazovku a paní se s námi pokoušela domluvit. Nešlo jí to. :-) Pak ukázala nůž a jestli ho tam máme...Tak Michal vyndal ten svůj (malý kapesní nožík) a ona mu ho zabavila. To se nám samozřejmě nelíbilo. Ona se s námi ale nedokázala domluvit, a tak nás odvedla k paní policistce, která mluvila anglicky. Nejdřív nám vysvětlovala, že se jedná o velmi nebezpečnou věc a že jí mít do vlaku nemůžeme. Tak jsem se jí snažila vysvětlit, že tím krájíme chleba a jiné potraviny a že ho mít musíme. Tak nakonec to dopadlo tak, že jsem před ní musela nůž dát do spodní části batohu a slíbit, že ho ve vlaku nebudeme používat. Bombička tentokrát prošla, ale myslíme si, že jí tam viděli. Jen je nůž zaujal asi víc. Obáváme se, že do Mongolska ani nůž ani bombičku nedovezeme. Uvidíme.
Ve vlaku byla cesta bez problémů, docela to i ubíhalo. Dobré je, že si můžete ve vlaku zalít cokoli horkou vodou (čaj, kafe, polévku). V minulém vlaku byla i voda studená, tady asi ne.
Ráno jsme vysedli v Guilinu na nádraží. Bohužel se ale pokazilo počasí a je tu mlha jako mlíko a občas prší. Uvidíme, třeba se to zítra alespoň trochu zlepší. Ubytování jsme našli za 50Y.
Ve čtvrtek jsme brouzdali po městě Kunming a podle očekávání jsme zde neobjevili nic zajímavého :-) Staré město se bourá, staví se nové věžáky, jsou tam dvě pagody, které stojí mezi paneláky.
V pátek jsme ráno nasedli do vlaku směr Guilin. Ještě předtím jsme ale museli (opět) projít bezpečnostní kontrolou. Můj batoh se sprejem na komáry prošel bez problémů, ale Michalovo se jim zase nelíbil. Na obrazovce byly vidět zelené části (nejspíš to znamená kov). Pán furt ukazoval na obrazovku a paní se s námi pokoušela domluvit. Nešlo jí to. :-) Pak ukázala nůž a jestli ho tam máme...Tak Michal vyndal ten svůj (malý kapesní nožík) a ona mu ho zabavila. To se nám samozřejmě nelíbilo. Ona se s námi ale nedokázala domluvit, a tak nás odvedla k paní policistce, která mluvila anglicky. Nejdřív nám vysvětlovala, že se jedná o velmi nebezpečnou věc a že jí mít do vlaku nemůžeme. Tak jsem se jí snažila vysvětlit, že tím krájíme chleba a jiné potraviny a že ho mít musíme. Tak nakonec to dopadlo tak, že jsem před ní musela nůž dát do spodní části batohu a slíbit, že ho ve vlaku nebudeme používat. Bombička tentokrát prošla, ale myslíme si, že jí tam viděli. Jen je nůž zaujal asi víc. Obáváme se, že do Mongolska ani nůž ani bombičku nedovezeme. Uvidíme.
Ve vlaku byla cesta bez problémů, docela to i ubíhalo. Dobré je, že si můžete ve vlaku zalít cokoli horkou vodou (čaj, kafe, polévku). V minulém vlaku byla i voda studená, tady asi ne.
Ráno jsme vysedli v Guilinu na nádraží. Bohužel se ale pokazilo počasí a je tu mlha jako mlíko a občas prší. Uvidíme, třeba se to zítra alespoň trochu zlepší. Ubytování jsme našli za 50Y.
Diskuze ↓ Vloženo 13.03.2013
12. - 13.3.2013
Celý včerejší den jsme strávili procházením po starém měste v Lijiangu. Večer jsme se pak vypravili na nádraží, které leží za městem. To jsme ale netušili, co nás čeká za vzrůšo :-) Jen co pijedete na vlakové nádraží, musíte projít rámem a batoh musíte poslat na kontrolu (jako na letišti). No a tam to začalo. Michal šel jako první a s jeho batohem měli "nějaký problém" Nejdřív mu našli v malém batůžku kapesní nožík. Tak mu ho chtěli zabavit, ale nakonec ho dal do velkého batohu a dál se o noži nebavili. Co byl ale problém, že viděli ve velkém batohu naši plynovou bombičku na vařič. Nikdo neuměl anglicky (pro nás v podstatě výhoda), a tak nám nebyli moc schopni říct, co chtějí (my jsme je chápali velmi dobře). Nakonec Michal vytáhl sprej na komáry a ukázal jim, že to bylo ono. Oni ho chvíli zkoumali, zabavili nám ho (což se nám samozřejmě nelíbilo), ale prudili dál, že to nebylo ono a že máme plyn. Nakonec to dopadlo tak, že Michal vzal náš sprej na komáry a odešli jsme si sednout. Oni nebyli schopni s námi se domluvit, a tak nás nechali odejít. Bylo nám ale jasné, že to tím neskončilo. Bombičku jsme tedy rychle přendali ke mě do batůžku. Samozřejmě po asi 10ti minutách přišli znovu a už s anglicky mluvící ženskou. Ta se nás ptala jaký vezeme v batohu plyn. Tak jsme jí znovu ukázali sprej na komáry. Ten nakonec prošel, jako že je OK. Nechali nás ale znovu projet všechny batohy. Mě se úplně náhodou podařilo nenápadně Michalovi podat můj batůžek, kde byla plynová bombička a poslala jsem jen velký batoh. Všechny batohy nám prošly :-) Znovu jsme si šli sednout. Protože tam stále něco řešili, rychle jsme bombičku přendali do mého velkého batohu :-) Když přišli potřetí, nechali mě otevřít můj malý batoh a vyndat všechny věci. Bombička tam ale v tu chvíli už zase nebyla :-) Odešli tedy s prázdnou a myslím, že jim to ještě teď vrtá hlavou :-) Bombičku jsme složitě sháněli ve Vietnamu, abychom jí měli pro Japonsko a Mongolsko, takže o ni moc přijít nechceme. Uvidíme, jak to půjde dál.
Ráno jsme měli nepříjemný budíček už asi kolem 5. hodiny ráno. Ve vlaku rozsvítili a zapli hudbu. Vlak přitom přijel do Kunmingu až po 7. hodině ráno. Pak jsme začali hledat ubytování. Tentokrát to nebylo jednoduché. Našli jsme jen málo hotelů a všechny byly drahé. (minimálně 130Y). Nakonec jsme dojeli do doporučeného ubytování (od mamky a taťky). Tam jsme čekali, jestli se uvolní pokoj a měli jsme štěstí. Bydlíme nejdráž, co jsme zatím bydleli (80Y za dormitory pro oba), ale byli jsme rádi, že vůbec něco máme. Odpoledne jsme se vydali k jezeru. Jinak se nám Kunming moc nelíbi. Kolem nádraží je všude rozkopaná silnice (nejspíš kvůli metru) a všude se bourají staré domy a staví se nové věžáky (paneláky). Uvidíme zítra, až se vydáme do města. Fotky dneska posílat nebudu, je tu špatný signál.
Celý včerejší den jsme strávili procházením po starém měste v Lijiangu. Večer jsme se pak vypravili na nádraží, které leží za městem. To jsme ale netušili, co nás čeká za vzrůšo :-) Jen co pijedete na vlakové nádraží, musíte projít rámem a batoh musíte poslat na kontrolu (jako na letišti). No a tam to začalo. Michal šel jako první a s jeho batohem měli "nějaký problém" Nejdřív mu našli v malém batůžku kapesní nožík. Tak mu ho chtěli zabavit, ale nakonec ho dal do velkého batohu a dál se o noži nebavili. Co byl ale problém, že viděli ve velkém batohu naši plynovou bombičku na vařič. Nikdo neuměl anglicky (pro nás v podstatě výhoda), a tak nám nebyli moc schopni říct, co chtějí (my jsme je chápali velmi dobře). Nakonec Michal vytáhl sprej na komáry a ukázal jim, že to bylo ono. Oni ho chvíli zkoumali, zabavili nám ho (což se nám samozřejmě nelíbilo), ale prudili dál, že to nebylo ono a že máme plyn. Nakonec to dopadlo tak, že Michal vzal náš sprej na komáry a odešli jsme si sednout. Oni nebyli schopni s námi se domluvit, a tak nás nechali odejít. Bylo nám ale jasné, že to tím neskončilo. Bombičku jsme tedy rychle přendali ke mě do batůžku. Samozřejmě po asi 10ti minutách přišli znovu a už s anglicky mluvící ženskou. Ta se nás ptala jaký vezeme v batohu plyn. Tak jsme jí znovu ukázali sprej na komáry. Ten nakonec prošel, jako že je OK. Nechali nás ale znovu projet všechny batohy. Mě se úplně náhodou podařilo nenápadně Michalovi podat můj batůžek, kde byla plynová bombička a poslala jsem jen velký batoh. Všechny batohy nám prošly :-) Znovu jsme si šli sednout. Protože tam stále něco řešili, rychle jsme bombičku přendali do mého velkého batohu :-) Když přišli potřetí, nechali mě otevřít můj malý batoh a vyndat všechny věci. Bombička tam ale v tu chvíli už zase nebyla :-) Odešli tedy s prázdnou a myslím, že jim to ještě teď vrtá hlavou :-) Bombičku jsme složitě sháněli ve Vietnamu, abychom jí měli pro Japonsko a Mongolsko, takže o ni moc přijít nechceme. Uvidíme, jak to půjde dál.
Ráno jsme měli nepříjemný budíček už asi kolem 5. hodiny ráno. Ve vlaku rozsvítili a zapli hudbu. Vlak přitom přijel do Kunmingu až po 7. hodině ráno. Pak jsme začali hledat ubytování. Tentokrát to nebylo jednoduché. Našli jsme jen málo hotelů a všechny byly drahé. (minimálně 130Y). Nakonec jsme dojeli do doporučeného ubytování (od mamky a taťky). Tam jsme čekali, jestli se uvolní pokoj a měli jsme štěstí. Bydlíme nejdráž, co jsme zatím bydleli (80Y za dormitory pro oba), ale byli jsme rádi, že vůbec něco máme. Odpoledne jsme se vydali k jezeru. Jinak se nám Kunming moc nelíbi. Kolem nádraží je všude rozkopaná silnice (nejspíš kvůli metru) a všude se bourají staré domy a staví se nové věžáky (paneláky). Uvidíme zítra, až se vydáme do města. Fotky dneska posílat nebudu, je tu špatný signál.
Diskuze ↓ Vloženo 12.03.2013
7.3. - 8.3.2013
Včera, tj. ve čtvrtek se zhoršilo počasí. Už od rána bylo zataženo a všude ležela mlha. Přesto jsme se vydali na plánovanou cestu - pěšky směrem do soutěsky Skákajícího tygra (Ta byla odtud asi 100km. ) Protože ale nebyl v podstatě žádný výhled (kvůli mlze), tak jsme se po asi 8km chůze rozhodli stopovat auta, abychom se kousek svezli. Problém je, že tudy zrovna moc aut nejezdí :-) Přesto se nám asi na 10. kilometru povedlo stopnout dva chlápky, kteří nás bez problémů svezli. Původně jsme chtěli svézt k městu u konce soutěsky, ale nakonec jsme zjistili, že jede až na druhou stranu soutěsky, a tak jsme jeli s ním až tam. Ubytovali jsme se na 2 dny za 50Y/noc. Odpoledne jsme odpočívali a prošli město Qiáotóu (kde nic není).
Dneska jsme si přivstali a už v půl 7 jsme procházeli vchod do soutěsky. Protože byla ještě tma (rozednívá se tu až v půl 8), tak u vstupu nikdo nebyl a my tak ušetřili 65Y/os :-) Jsou tu 3 možné cesty, které vedou soutěskou. První vede horami - vrchem, druhá vede po silnici, kde jezdí docela dost aut a třetí vedla po takovém chodníčku přímo kolem řeky. Tam ale musíte jet takxíkem, protože se tam jinak nedá dostat. My jsme si pro cestu tam vybrali horní cestu a zpět jsme šli po silnici. Ještě za tmy jsme vcházeli na odbočku vzhůru.Protože byla tma a nebylo tam (nebo jsme ho neviděli) žádné značení, tak jsme hned po ránu trošku zabloudili. Šli jsme stále po silnici a to byla asi chyba. V jedné vesnici jsme ale potkali moc příjemné lidi a ti nám poradili kam jít dál. Pán nás dokonce (v bačkorách) odvedl na asi kilometr vzdálenou odbočku, abychom nezabloudili. Tak jsme pokračovali dál po cestě, až jsme vyšli na jeden z kopců kolem řeky. Zaradovali jsme se, že jsme se vyhli nejhoršímu úseku 28 serpentin. To byla ale trošku předčasná radost, protože později jsme zjistili, že tomu tak není a serpentiny (a spoustu dalších kopců) jsme si ještě museli vylézt. Nevíme to přesně, ale nastoupali jsme asi 1000m. Tahle část byla docela náročná (alespoň pro mě). Pak už šlo o docela pohodovou cestu téměř po rovině nebo spíš z kopce. Ušli jsme po horní cestě cca 16km (taky nevíme přesně) a sešli jsme dolů na silnici. Tam nás čekalo ještě 14km zpět do města Qiáotóu. Na horní cestě je vidět soutěska jen občas, jinak se jde ze začátku lesem, pozděli po kopcích kde se pasou kozy a jsou tam jen takové trnité keře. Na silnici je soutěska vidět více, dají se dělat fotky, ale zase kolem vás každou chvíli jezdí nějaká auta, takže to není moc příjemné. Posledních 8km už se nám nešlo nejlépe, protože jsme byli dost unavení. Přesto jsme to ale zvládli a v 18h večer jsme se vrátili zpět do města. Celkem jsme nachodili něco kolem 30ti kilometrů, takže jsme dost unaveni. Bylo to ale super a soutěska je moc pěkná. Škoda, že tu ležela taková mlha.
Ráno byla zima jako blázen, protože sluníčko vylézalo zpoza hor až po desáté hodině ráno. Jinak ale v údolí ležela mlha. Doufali jsme, že až vyleze sluníčko, tak ji rozpustí. To se ale bohužel nestalo a mlha ležela v údolí celý den, ale alespoň oproti předchozímu dni svítilo sluníčko.
9.3.2013
Jsme se přesunuli busem do města Lijiang. Ubytování máme zase za 50Y/noc. Odpoledne jsme zařizovali jízdenku na vlak na 12.3. do města Kunming. Nádraží leží docela daleko za městem, a tak nám to zabralo hodně času. Už ale víme,že tam jezdí autobus, tak příště se tam dostaneme snadno. :-) JInak jsme se prošli po starém městě a zase se proplétali mraky čínských turistů, kterých je tu neuvěřitelné množství.
Fotky jsou ze soutěsky. Jedna fotka je "já alá čínský turista" a pak nápis na jednom domě :-) Jestlipak pochopíte, co znamená.
Včera, tj. ve čtvrtek se zhoršilo počasí. Už od rána bylo zataženo a všude ležela mlha. Přesto jsme se vydali na plánovanou cestu - pěšky směrem do soutěsky Skákajícího tygra (Ta byla odtud asi 100km. ) Protože ale nebyl v podstatě žádný výhled (kvůli mlze), tak jsme se po asi 8km chůze rozhodli stopovat auta, abychom se kousek svezli. Problém je, že tudy zrovna moc aut nejezdí :-) Přesto se nám asi na 10. kilometru povedlo stopnout dva chlápky, kteří nás bez problémů svezli. Původně jsme chtěli svézt k městu u konce soutěsky, ale nakonec jsme zjistili, že jede až na druhou stranu soutěsky, a tak jsme jeli s ním až tam. Ubytovali jsme se na 2 dny za 50Y/noc. Odpoledne jsme odpočívali a prošli město Qiáotóu (kde nic není).
Dneska jsme si přivstali a už v půl 7 jsme procházeli vchod do soutěsky. Protože byla ještě tma (rozednívá se tu až v půl 8), tak u vstupu nikdo nebyl a my tak ušetřili 65Y/os :-) Jsou tu 3 možné cesty, které vedou soutěskou. První vede horami - vrchem, druhá vede po silnici, kde jezdí docela dost aut a třetí vedla po takovém chodníčku přímo kolem řeky. Tam ale musíte jet takxíkem, protože se tam jinak nedá dostat. My jsme si pro cestu tam vybrali horní cestu a zpět jsme šli po silnici. Ještě za tmy jsme vcházeli na odbočku vzhůru.Protože byla tma a nebylo tam (nebo jsme ho neviděli) žádné značení, tak jsme hned po ránu trošku zabloudili. Šli jsme stále po silnici a to byla asi chyba. V jedné vesnici jsme ale potkali moc příjemné lidi a ti nám poradili kam jít dál. Pán nás dokonce (v bačkorách) odvedl na asi kilometr vzdálenou odbočku, abychom nezabloudili. Tak jsme pokračovali dál po cestě, až jsme vyšli na jeden z kopců kolem řeky. Zaradovali jsme se, že jsme se vyhli nejhoršímu úseku 28 serpentin. To byla ale trošku předčasná radost, protože později jsme zjistili, že tomu tak není a serpentiny (a spoustu dalších kopců) jsme si ještě museli vylézt. Nevíme to přesně, ale nastoupali jsme asi 1000m. Tahle část byla docela náročná (alespoň pro mě). Pak už šlo o docela pohodovou cestu téměř po rovině nebo spíš z kopce. Ušli jsme po horní cestě cca 16km (taky nevíme přesně) a sešli jsme dolů na silnici. Tam nás čekalo ještě 14km zpět do města Qiáotóu. Na horní cestě je vidět soutěska jen občas, jinak se jde ze začátku lesem, pozděli po kopcích kde se pasou kozy a jsou tam jen takové trnité keře. Na silnici je soutěska vidět více, dají se dělat fotky, ale zase kolem vás každou chvíli jezdí nějaká auta, takže to není moc příjemné. Posledních 8km už se nám nešlo nejlépe, protože jsme byli dost unavení. Přesto jsme to ale zvládli a v 18h večer jsme se vrátili zpět do města. Celkem jsme nachodili něco kolem 30ti kilometrů, takže jsme dost unaveni. Bylo to ale super a soutěska je moc pěkná. Škoda, že tu ležela taková mlha.
Ráno byla zima jako blázen, protože sluníčko vylézalo zpoza hor až po desáté hodině ráno. Jinak ale v údolí ležela mlha. Doufali jsme, že až vyleze sluníčko, tak ji rozpustí. To se ale bohužel nestalo a mlha ležela v údolí celý den, ale alespoň oproti předchozímu dni svítilo sluníčko.
9.3.2013
Jsme se přesunuli busem do města Lijiang. Ubytování máme zase za 50Y/noc. Odpoledne jsme zařizovali jízdenku na vlak na 12.3. do města Kunming. Nádraží leží docela daleko za městem, a tak nám to zabralo hodně času. Už ale víme,že tam jezdí autobus, tak příště se tam dostaneme snadno. :-) JInak jsme se prošli po starém městě a zase se proplétali mraky čínských turistů, kterých je tu neuvěřitelné množství.
Fotky jsou ze soutěsky. Jedna fotka je "já alá čínský turista" a pak nápis na jednom domě :-) Jestlipak pochopíte, co znamená.
10.3.2013
Dnes začal 9. měsíc našeho putování po Asii. Celý den jsme věnovali městu Lijiang. Procházeli jsme staré město, pokukovali po stáncích se suvenýry, jídlem a hlavně jsme pozorovalí čínské turisty. To je totiž kapitola sama pro sebe. Jejich oblečení je někdy vážně neuvěřitelné. Nechápu, jak si mohou některé "modely" na sebe obléknout. O módních doplňcích ani nemluvím. Například brýle bez skel, různé korále, boty, atd. Jejich chování je někdy taky k neuvěření. O plivání, chrchlání, mlaskání jsem už psala. Přesto nás to neustále udivuje. Když vidíte mladou, hezky oblečenou slečnu, jak jde, zachrchlá tak, že si myslíte, že zvrací a pak si odplivne, tak se vám zvedá žaludek...Do toho všichni něco jí a u toho šíleně mlaskají. No chování tu není zrovna vybrané.
Město Lijiang je ale moc pěkné. Celé staré město je krásně upravené, udržované. Většína domů slouží jako obchody se vším možným. To možná trochu kazí to kouzlo. Nikde není klid. Ve všech uličkách někdo je. Nemůžete si užít tu příjemnou atmosféru. Hned za městem se tyčí krásné hory, ale bohužel v těchto dnech nejsou vidět, protože přestože je jasno, tak všude leží mlha.
Fotky jsou z města Lijiang. Všiměte si pouličního zubaře, kuřecích pařátků naložených se zeleninou :-) Pak jsou tam různé "slečinky" při focení, přeplněné náměstí a krásné uličky Lijiangu.
Dnes začal 9. měsíc našeho putování po Asii. Celý den jsme věnovali městu Lijiang. Procházeli jsme staré město, pokukovali po stáncích se suvenýry, jídlem a hlavně jsme pozorovalí čínské turisty. To je totiž kapitola sama pro sebe. Jejich oblečení je někdy vážně neuvěřitelné. Nechápu, jak si mohou některé "modely" na sebe obléknout. O módních doplňcích ani nemluvím. Například brýle bez skel, různé korále, boty, atd. Jejich chování je někdy taky k neuvěření. O plivání, chrchlání, mlaskání jsem už psala. Přesto nás to neustále udivuje. Když vidíte mladou, hezky oblečenou slečnu, jak jde, zachrchlá tak, že si myslíte, že zvrací a pak si odplivne, tak se vám zvedá žaludek...Do toho všichni něco jí a u toho šíleně mlaskají. No chování tu není zrovna vybrané.
Město Lijiang je ale moc pěkné. Celé staré město je krásně upravené, udržované. Většína domů slouží jako obchody se vším možným. To možná trochu kazí to kouzlo. Nikde není klid. Ve všech uličkách někdo je. Nemůžete si užít tu příjemnou atmosféru. Hned za městem se tyčí krásné hory, ale bohužel v těchto dnech nejsou vidět, protože přestože je jasno, tak všude leží mlha.
Fotky jsou z města Lijiang. Všiměte si pouličního zubaře, kuřecích pařátků naložených se zeleninou :-) Pak jsou tam různé "slečinky" při focení, přeplněné náměstí a krásné uličky Lijiangu.
11.3.2013
Dnes jsme se vypravili do starého města Shuhe, které lezí kousek za Lijiangem. Šli jsme tam pěšky. Město je moc pěkný. Uličky jsou podobné jako v Lijiangu, jen trošku méně spletité. Co se nám ale líbilo nejvíc, je malé množství turistů všude kolem. Taková oáza klidu. Dokonce tu najdete uličky, kde budete úplně sami. Dá se dojet busem č.11. asi kilometr od Shuhe a zpět dojedete tímto busem až do starého města.
Zítra budeme ještě procházet staré město a večer v půl 10 nám jede noční vlak (hard sleeper) do Kunmingu. Tam bychom měli být brzy ráno. Tak snad bude internet a my se zase ozveme.
Dnes jsme se vypravili do starého města Shuhe, které lezí kousek za Lijiangem. Šli jsme tam pěšky. Město je moc pěkný. Uličky jsou podobné jako v Lijiangu, jen trošku méně spletité. Co se nám ale líbilo nejvíc, je malé množství turistů všude kolem. Taková oáza klidu. Dokonce tu najdete uličky, kde budete úplně sami. Dá se dojet busem č.11. asi kilometr od Shuhe a zpět dojedete tímto busem až do starého města.
Zítra budeme ještě procházet staré město a večer v půl 10 nám jede noční vlak (hard sleeper) do Kunmingu. Tam bychom měli být brzy ráno. Tak snad bude internet a my se zase ozveme.
Diskuze ↓ Vloženo 11.03.2013
11.3.2013
Dnes jsme se vypravili do starého města Shuhe, které lezí kousek za Lijiangem. Šli jsme tam pěšky. Město je moc pěkný. Uličky jsou podobné jako v Lijiangu, jen trošku méně spletité. Co se nám ale líbilo nejvíc, je malé množství turistů všude kolem. Taková oáza klidu. Dokonce tu najdete uličky, kde budete úplně sami. Dá se dojet busem č.11. asi kilometr od Shuhe a zpět dojedete tímto busem až do starého města.
Zítra budeme ještě procházet staré město a večer v půl 10 nám jede noční vlak (hard sleeper) do Kunmingu. Tam bychom měli být brzy ráno. Tak snad bude internet a my se zase ozveme.
Dnes jsme se vypravili do starého města Shuhe, které lezí kousek za Lijiangem. Šli jsme tam pěšky. Město je moc pěkný. Uličky jsou podobné jako v Lijiangu, jen trošku méně spletité. Co se nám ale líbilo nejvíc, je malé množství turistů všude kolem. Taková oáza klidu. Dokonce tu najdete uličky, kde budete úplně sami. Dá se dojet busem č.11. asi kilometr od Shuhe a zpět dojedete tímto busem až do starého města.
Zítra budeme ještě procházet staré město a večer v půl 10 nám jede noční vlak (hard sleeper) do Kunmingu. Tam bychom měli být brzy ráno. Tak snad bude internet a my se zase ozveme.
Diskuze ↓ Vloženo 10.03.2013
10.3.2013
Dnes začal 9. měsíc našeho putování po Asii. Celý den jsme věnovali městu Lijiang. Procházeli jsme staré město, pokukovali po stáncích se suvenýry, jídlem a hlavně jsme pozorovalí čínské turisty. To je totiž kapitola sama pro sebe. Jejich oblečení je někdy vážně neuvěřitelné. Nechápu, jak si mohou některé "modely" na sebe obléknout. O módních doplňcích ani nemluvím. Například brýle bez skel, různé korále, boty, atd. Jejich chování je někdy taky k neuvěření. O plivání, chrchlání, mlaskání jsem už psala. Přesto nás to neustále udivuje. Když vidíte mladou, hezky oblečenou slečnu, jak jde, zachrchlá tak, že si myslíte, že zvrací a pak si odplivne, tak se vám zvedá žaludek...Do toho všichni něco jí a u toho šíleně mlaskají. No chování tu není zrovna vybrané.
Město Lijiang je ale moc pěkné. Celé staré město je krásně upravené, udržované. Většína domů slouží jako obchody se vším možným. To možná trochu kazí to kouzlo. Nikde není klid. Ve všech uličkách někdo je. Nemůžete si užít tu příjemnou atmosféru. Hned za městem se tyčí krásné hory, ale bohužel v těchto dnech nejsou vidět, protože přestože je jasno, tak všude leží mlha.
Fotky jsou z města Lijiang. Všiměte si pouličního zubaře, kuřecích pařátků naložených se zeleninou :-) Pak jsou tam různé "slečinky" při focení, přeplněné náměstí a krásné uličky Lijiangu.
Dnes začal 9. měsíc našeho putování po Asii. Celý den jsme věnovali městu Lijiang. Procházeli jsme staré město, pokukovali po stáncích se suvenýry, jídlem a hlavně jsme pozorovalí čínské turisty. To je totiž kapitola sama pro sebe. Jejich oblečení je někdy vážně neuvěřitelné. Nechápu, jak si mohou některé "modely" na sebe obléknout. O módních doplňcích ani nemluvím. Například brýle bez skel, různé korále, boty, atd. Jejich chování je někdy taky k neuvěření. O plivání, chrchlání, mlaskání jsem už psala. Přesto nás to neustále udivuje. Když vidíte mladou, hezky oblečenou slečnu, jak jde, zachrchlá tak, že si myslíte, že zvrací a pak si odplivne, tak se vám zvedá žaludek...Do toho všichni něco jí a u toho šíleně mlaskají. No chování tu není zrovna vybrané.
Město Lijiang je ale moc pěkné. Celé staré město je krásně upravené, udržované. Většína domů slouží jako obchody se vším možným. To možná trochu kazí to kouzlo. Nikde není klid. Ve všech uličkách někdo je. Nemůžete si užít tu příjemnou atmosféru. Hned za městem se tyčí krásné hory, ale bohužel v těchto dnech nejsou vidět, protože přestože je jasno, tak všude leží mlha.
Fotky jsou z města Lijiang. Všiměte si pouličního zubaře, kuřecích pařátků naložených se zeleninou :-) Pak jsou tam různé "slečinky" při focení, přeplněné náměstí a krásné uličky Lijiangu.
Diskuze ↓ Vloženo 09.03.2013
7.3. - 8.3.2013
Včera, tj. ve čtvrtek se zhoršilo počasí. Už od rána bylo zataženo a všude ležela mlha. Přesto jsme se vydali na plánovanou cestu - pěšky směrem do soutěsky Skákajícího tygra (Ta byla odtud asi 100km. ) Protože ale nebyl v podstatě žádný výhled (kvůli mlze), tak jsme se po asi 8km chůze rozhodli stopovat auta, abychom se kousek svezli. Problém je, že tudy zrovna moc aut nejezdí :-) Přesto se nám asi na 10. kilometru povedlo stopnout dva chlápky, kteří nás bez problémů svezli. Původně jsme chtěli svézt k městu u konce soutěsky, ale nakonec jsme zjistili, že jede až na druhou stranu soutěsky, a tak jsme jeli s ním až tam. Ubytovali jsme se na 2 dny za 50Y/noc. Odpoledne jsme odpočívali a prošli město Qiáotóu (kde nic není).
Dneska jsme si přivstali a už v půl 7 jsme procházeli vchod do soutěsky. Protože byla ještě tma (rozednívá se tu až v půl 8), tak u vstupu nikdo nebyl a my tak ušetřili 65Y/os :-) Jsou tu 3 možné cesty, které vedou soutěskou. První vede horami - vrchem, druhá vede po silnici, kde jezdí docela dost aut a třetí vedla po takovém chodníčku přímo kolem řeky. Tam ale musíte jet takxíkem, protože se tam jinak nedá dostat. My jsme si pro cestu tam vybrali horní cestu a zpět jsme šli po silnici. Ještě za tmy jsme vcházeli na odbočku vzhůru.Protože byla tma a nebylo tam (nebo jsme ho neviděli) žádné značení, tak jsme hned po ránu trošku zabloudili. Šli jsme stále po silnici a to byla asi chyba. V jedné vesnici jsme ale potkali moc příjemné lidi a ti nám poradili kam jít dál. Pán nás dokonce (v bačkorách) odvedl na asi kilometr vzdálenou odbočku, abychom nezabloudili. Tak jsme pokračovali dál po cestě, až jsme vyšli na jeden z kopců kolem řeky. Zaradovali jsme se, že jsme se vyhli nejhoršímu úseku 28 serpentin. To byla ale trošku předčasná radost, protože později jsme zjistili, že tomu tak není a serpentiny (a spoustu dalších kopců) jsme si ještě museli vylézt. Nevíme to přesně, ale nastoupali jsme asi 1000m. Tahle část byla docela náročná (alespoň pro mě). Pak už šlo o docela pohodovou cestu téměř po rovině nebo spíš z kopce. Ušli jsme po horní cestě cca 16km (taky nevíme přesně) a sešli jsme dolů na silnici. Tam nás čekalo ještě 14km zpět do města Qiáotóu. Na horní cestě je vidět soutěska jen občas, jinak se jde ze začátku lesem, pozděli po kopcích kde se pasou kozy a jsou tam jen takové trnité keře. Na silnici je soutěska vidět více, dají se dělat fotky, ale zase kolem vás každou chvíli jezdí nějaká auta, takže to není moc příjemné. Posledních 8km už se nám nešlo nejlépe, protože jsme byli dost unavení. Přesto jsme to ale zvládli a v 18h večer jsme se vrátili zpět do města. Celkem jsme nachodili něco kolem 30ti kilometrů, takže jsme dost unaveni. Bylo to ale super a soutěska je moc pěkná. Škoda, že tu ležela taková mlha.
Ráno byla zima jako blázen, protože sluníčko vylézalo zpoza hor až po desáté hodině ráno. Jinak ale v údolí ležela mlha. Doufali jsme, že až vyleze sluníčko, tak ji rozpustí. To se ale bohužel nestalo a mlha ležela v údolí celý den, ale alespoň oproti předchozímu dni svítilo sluníčko.
9.3.2013
Jsme se přesunuli busem do města Lijiang. Ubytování máme zase za 50Y/noc. Odpoledne jsme zařizovali jízdenku na vlak na 12.3. do města Kunming. Nádraží leží docela daleko za městem, a tak nám to zabralo hodně času. Už ale víme,že tam jezdí autobus, tak příště se tam dostaneme snadno. :-) JInak jsme se prošli po starém městě a zase se proplétali mraky čínských turistů, kterých je tu neuvěřitelné množství.
Fotky jsou ze soutěsky. Jedna fotka je "já alá čínský turista" a pak nápis na jednom domě :-) Jestlipak pochopíte, co znamená.
Včera, tj. ve čtvrtek se zhoršilo počasí. Už od rána bylo zataženo a všude ležela mlha. Přesto jsme se vydali na plánovanou cestu - pěšky směrem do soutěsky Skákajícího tygra (Ta byla odtud asi 100km. ) Protože ale nebyl v podstatě žádný výhled (kvůli mlze), tak jsme se po asi 8km chůze rozhodli stopovat auta, abychom se kousek svezli. Problém je, že tudy zrovna moc aut nejezdí :-) Přesto se nám asi na 10. kilometru povedlo stopnout dva chlápky, kteří nás bez problémů svezli. Původně jsme chtěli svézt k městu u konce soutěsky, ale nakonec jsme zjistili, že jede až na druhou stranu soutěsky, a tak jsme jeli s ním až tam. Ubytovali jsme se na 2 dny za 50Y/noc. Odpoledne jsme odpočívali a prošli město Qiáotóu (kde nic není).
Dneska jsme si přivstali a už v půl 7 jsme procházeli vchod do soutěsky. Protože byla ještě tma (rozednívá se tu až v půl 8), tak u vstupu nikdo nebyl a my tak ušetřili 65Y/os :-) Jsou tu 3 možné cesty, které vedou soutěskou. První vede horami - vrchem, druhá vede po silnici, kde jezdí docela dost aut a třetí vedla po takovém chodníčku přímo kolem řeky. Tam ale musíte jet takxíkem, protože se tam jinak nedá dostat. My jsme si pro cestu tam vybrali horní cestu a zpět jsme šli po silnici. Ještě za tmy jsme vcházeli na odbočku vzhůru.Protože byla tma a nebylo tam (nebo jsme ho neviděli) žádné značení, tak jsme hned po ránu trošku zabloudili. Šli jsme stále po silnici a to byla asi chyba. V jedné vesnici jsme ale potkali moc příjemné lidi a ti nám poradili kam jít dál. Pán nás dokonce (v bačkorách) odvedl na asi kilometr vzdálenou odbočku, abychom nezabloudili. Tak jsme pokračovali dál po cestě, až jsme vyšli na jeden z kopců kolem řeky. Zaradovali jsme se, že jsme se vyhli nejhoršímu úseku 28 serpentin. To byla ale trošku předčasná radost, protože později jsme zjistili, že tomu tak není a serpentiny (a spoustu dalších kopců) jsme si ještě museli vylézt. Nevíme to přesně, ale nastoupali jsme asi 1000m. Tahle část byla docela náročná (alespoň pro mě). Pak už šlo o docela pohodovou cestu téměř po rovině nebo spíš z kopce. Ušli jsme po horní cestě cca 16km (taky nevíme přesně) a sešli jsme dolů na silnici. Tam nás čekalo ještě 14km zpět do města Qiáotóu. Na horní cestě je vidět soutěska jen občas, jinak se jde ze začátku lesem, pozděli po kopcích kde se pasou kozy a jsou tam jen takové trnité keře. Na silnici je soutěska vidět více, dají se dělat fotky, ale zase kolem vás každou chvíli jezdí nějaká auta, takže to není moc příjemné. Posledních 8km už se nám nešlo nejlépe, protože jsme byli dost unavení. Přesto jsme to ale zvládli a v 18h večer jsme se vrátili zpět do města. Celkem jsme nachodili něco kolem 30ti kilometrů, takže jsme dost unaveni. Bylo to ale super a soutěska je moc pěkná. Škoda, že tu ležela taková mlha.
Ráno byla zima jako blázen, protože sluníčko vylézalo zpoza hor až po desáté hodině ráno. Jinak ale v údolí ležela mlha. Doufali jsme, že až vyleze sluníčko, tak ji rozpustí. To se ale bohužel nestalo a mlha ležela v údolí celý den, ale alespoň oproti předchozímu dni svítilo sluníčko.
9.3.2013
Jsme se přesunuli busem do města Lijiang. Ubytování máme zase za 50Y/noc. Odpoledne jsme zařizovali jízdenku na vlak na 12.3. do města Kunming. Nádraží leží docela daleko za městem, a tak nám to zabralo hodně času. Už ale víme,že tam jezdí autobus, tak příště se tam dostaneme snadno. :-) JInak jsme se prošli po starém městě a zase se proplétali mraky čínských turistů, kterých je tu neuvěřitelné množství.
Fotky jsou ze soutěsky. Jedna fotka je "já alá čínský turista" a pak nápis na jednom domě :-) Jestlipak pochopíte, co znamená.
Diskuze ↓ Vloženo 06.03.2013
6.3.2013
Dnešní den byl super. Ráno jsme nasedli na autobus, který nás vezl krásnou horskou krajinou. Všude byly malinké, úplně jednoduché vesničky, položené ve stráních. Jak jsme sjížděli níž, začaly se objevovat borovicové lesy a bohužel mizely ty krásné vesničky. Nestihli jsme si je ani nafotit, protože z auta to nemělo smysl. Ve vesnici Sanba, kam jsme dorazili kolem poledne, bylo zase jaro. Zmizely kusy sněhu a ledu, které ležely na kopcích a objevovaly se rozkvetlé stromy a keře. Je to malinká vesnička, která je známá hlavně tím, že tu jsou vápencové terasy, které tvoří říčka tekoucí z hor. Jsou to nádherné útvary s malinkatými jezírky s tyrkysově průzračnou vodou. Někde se už vytvořily řasy, a tak jsou jezírka zelená. Kolem je nádherná příroda. Všude ve stráních jsou malé vesničky, které jsou obklopené malými kaskádovitými políčky. Většinou tu roste obilí a občas soja. Bydlíme v rodinném hostelu jen za 20Y :-) Paní nám za 20Y uvařila večeři a k snídani prý budou knedlíky. Zítra budeme pokračovat pěšky dál směrem do Lijiangu.
Co se týče počasí, tak v Shangri La byla ráno strašlivá zima a já jsem mrzla celou cestu v autobuse (mela jsem na sobě všechno oblečení, co mám). V Sanba bylo ale nádherné teplo, jasno, skoro i na tričko (ale spíš lehkou mikinu).
Fotky jsou z okolí vesničky Sanba a z vápencovýh teras.
Dnešní den byl super. Ráno jsme nasedli na autobus, který nás vezl krásnou horskou krajinou. Všude byly malinké, úplně jednoduché vesničky, položené ve stráních. Jak jsme sjížděli níž, začaly se objevovat borovicové lesy a bohužel mizely ty krásné vesničky. Nestihli jsme si je ani nafotit, protože z auta to nemělo smysl. Ve vesnici Sanba, kam jsme dorazili kolem poledne, bylo zase jaro. Zmizely kusy sněhu a ledu, které ležely na kopcích a objevovaly se rozkvetlé stromy a keře. Je to malinká vesnička, která je známá hlavně tím, že tu jsou vápencové terasy, které tvoří říčka tekoucí z hor. Jsou to nádherné útvary s malinkatými jezírky s tyrkysově průzračnou vodou. Někde se už vytvořily řasy, a tak jsou jezírka zelená. Kolem je nádherná příroda. Všude ve stráních jsou malé vesničky, které jsou obklopené malými kaskádovitými políčky. Většinou tu roste obilí a občas soja. Bydlíme v rodinném hostelu jen za 20Y :-) Paní nám za 20Y uvařila večeři a k snídani prý budou knedlíky. Zítra budeme pokračovat pěšky dál směrem do Lijiangu.
Co se týče počasí, tak v Shangri La byla ráno strašlivá zima a já jsem mrzla celou cestu v autobuse (mela jsem na sobě všechno oblečení, co mám). V Sanba bylo ale nádherné teplo, jasno, skoro i na tričko (ale spíš lehkou mikinu).
Fotky jsou z okolí vesničky Sanba a z vápencovýh teras.
Diskuze ↓ Vloženo 05.03.2013
5.3.2013
Dneska jsme vyrazili do okolí města Shangri La. Jinak město jako takové se nám moc líbí. Jak v Dali a všude jinde byly mraky turistů, tak tady není skoro nikdo. Paráda. Město je obklopené ze všech stran kopci. Dnešním cílem byl 316 let strará Ganden Sumtseling Gompa , která leží v horách za městem. Cesta není složitá, ale my (abychom se nenudili) jsme to vzali přes kopečky. Byly tam krásné výhledy na město i na gompu. Na jednom kopečku jsem nechala svou bundu (a zjistila jsem to až pod kopcem), a tak jsme si ho vyběhli ještě jednou. :-) Jinak samotná gompa a celý komplex staveb kolem je pěkný, takový kaskádovitý (leží na kopci). Kolem jsou samé staré domy a spousta zřícenin. Hned vedle se ale staví nové domy.Jsme už hodně blízko Tibetu, a tak už se jedná spíš o tibetské chrámy, kde jsou mniši. V běžných čínských pagodách mnichy nenajdete. Spousta místních žen chodí oblečených v národním kroji. Bohužel je nejde moc fotit, protože se fotit nechtějí. Zpět do města jsme šli kolem hor a přidal se k nám jeden místní hafík, který nás doprovázel až do Shangri La. Byla to moc pěkná procházka.
Počasí je tu stále chladné, i když dneska přes den bylo daleko tepleji než včera. Nefoukal totiž tolik studený vítr, takže sluníčko stačilo vzduch více ohřát. Ráno ale byl určitě mráz.
Fotky jsou z okolí města Shangri La a z Ganden Sumtseling Gompy.
Dneska jsme vyrazili do okolí města Shangri La. Jinak město jako takové se nám moc líbí. Jak v Dali a všude jinde byly mraky turistů, tak tady není skoro nikdo. Paráda. Město je obklopené ze všech stran kopci. Dnešním cílem byl 316 let strará Ganden Sumtseling Gompa , která leží v horách za městem. Cesta není složitá, ale my (abychom se nenudili) jsme to vzali přes kopečky. Byly tam krásné výhledy na město i na gompu. Na jednom kopečku jsem nechala svou bundu (a zjistila jsem to až pod kopcem), a tak jsme si ho vyběhli ještě jednou. :-) Jinak samotná gompa a celý komplex staveb kolem je pěkný, takový kaskádovitý (leží na kopci). Kolem jsou samé staré domy a spousta zřícenin. Hned vedle se ale staví nové domy.Jsme už hodně blízko Tibetu, a tak už se jedná spíš o tibetské chrámy, kde jsou mniši. V běžných čínských pagodách mnichy nenajdete. Spousta místních žen chodí oblečených v národním kroji. Bohužel je nejde moc fotit, protože se fotit nechtějí. Zpět do města jsme šli kolem hor a přidal se k nám jeden místní hafík, který nás doprovázel až do Shangri La. Byla to moc pěkná procházka.
Počasí je tu stále chladné, i když dneska přes den bylo daleko tepleji než včera. Nefoukal totiž tolik studený vítr, takže sluníčko stačilo vzduch více ohřát. Ráno ale byl určitě mráz.
Fotky jsou z okolí města Shangri La a z Ganden Sumtseling Gompy.
Diskuze ↓ Vloženo 04.03.2013
3.3.2013
To byl zase den! Ráno jsme si přivstali,
abychom stihli co nejdřív bus do města Zhongdian, kterému ale všichni říkají
Shangri La (asi 7h jízdy). To jsme ale netušili jak náročné bude koupit lístky.
Začali jsme v Dali na autobusovém nádraží. Tam nám ale místní číňanka řekla, že
minibus stojí 95Y a velký bus 105Y. My jsme ale věděli, že to musí stát méně, a
tak jsme se rozjeli do Xiaguanu, kam jede městská za 1,5Y. Už jsme to tam
znali, a tak jsme se nijak neobávali odjezdu odtud. MHD nás ale odvezla trochu
jinam, než jsme čekali. Nezbylo nám tedy nic jíného, než jít na bus pěšky. Mapa
z Lonely Planet stojí za prd, a tak jsme byli závislí na radě místních. 90% z
nic nám ale buď nechtělo pomoci nebo
neuměli číst...my nevíme. Měli jsme nápis v Čínštině. Většinou se na něj ale
ani nepodívali a už vrtěli hlavou. Nakonec se nám podařilo nádraží najít. Tam
jsme se po delší době dopídili k tomu, že bus jede ve 12h, stojí 75Y. Jenže
nejede z tohoto nádraží, ale z úplně jiného, o kterém samozřejmě v Lonely
Planet vůbec nemluví a ani my jsme o něm neměli potuchy. (Nenapadlo by nás, že
tu budou mít víc než 2 nádraží ). Naštěstí tam jela městská, a tak jsme se tam
vydali. V podstatě jsme se vrátili stejnou cestou, co jsme šli pěšky, jen jsme
popojeli asi o 500m dál (takže jsme původně vysedli téměř u nádraží)...No co se
dá dělat. Když jsme ale konečně našli to správné nádraží (lidé v autobuse nám
nebyli schopní říct, kde máme vystoupit, přesto, že jsme to měli zase napsané
Čínsky), tak jsme vyrazili k pokladně. Vyčkali jsme frotnu a měli na papírku
napsaný čas a místo kam chceme jet (v čínštině). Paní nám ale tvrddila, že bus
ve 12h nejede a že musíme jet až v 16:30. Na dotaz jakto, že nám na jiném
nádraží řekli, že jede, odpovědět neuměla (teda možná nám to Čínsky říkala, ale
to jsme zase nepochopili my). Michal nakonec zjistil, že na nástupišti stojí
bus do Shangri La, který odjíždí v 11:15. I s řidičem busu jsme došli k
pokladně a žádali lístek na tento bus. Bohužel jsme znovu neuspěli. Všichni jen
něco vykřikovali Čínsky a krčili rameny. To už jsme byli bezradní a nevěděli co
budeme dělat. Když pojedeme busem v 16:30, přijedeme do města někdy po půlnoci
(ne -li déle) a už neseženeme žádné ubytování a v noci tam zmrzneme... Nakonec
nám nezbylo nic jiného, než lístky na 16:30 koupit. Řekli jsme si, že ono to
nějak dopadne :-). Zalezli jsme si pod strom kousek od silnice, vytáhli jsme
alumatky a čekali jsme, až bus pojede (měli jsme zhruba 5hodin čas). Nakonec
jsme si pustili film na počítači. Bylo srandovní pozorovat místní, kteří kolem
nás chodili a udiveně koukali na dva cizince, kteří se válí pod stromem a
koukají na film :-) Autobus byl spací, ale naštěstí pohodlný (o moc lepší než
ten minulý). Cesta byla v pohodě (až na to, že spolucestující podemnou si
každou chvíli zapaloval cigaretu a kouřil přímo v buse). Do Shangri La jsme
dorazili v 1:15 v noci. Venku byla kosa jako blázen a my jsme nevěděli co
budeme dělat. Naštěstí se vše vyřešilo za nás, protože nás řidiči nechali spát
v buse až do rána.
4.3.2013
V půl 8 jsme vstali a vylezli z busu. Noc
nebyla nic moc, byla nám docela zima (a to jsme měli každý dvě peřiny). Venku
totiž asi docela dost mrzlo. Když jsme vylezli, tak se nám kouřilo od pusy a
byla šílená kosa. Koupili jsme si teplé knedlíky a vajíčko a posnídali jsme v
autobusové hale (kde se samozřejmě netopí a dveře jsou dokořán). Ubytování jsme
našli bez problémů za 50Y. Máme dokonce varnou konvici, teplou vodu a vyhřívání
postele. To je paráda, protože se tu nikde netopí a v pokojích je tedy docela
zima. Celý den jsme strávili ve městě a nejbližším okolí. Jsou tu pěkné
buddhistické stupy (jako v Nepálu nebo Sikkimu a samozřejmě Tibetu, který je
odtud kousek). Počasí tu bylo krásné, jen občas se honily nějaké mráčky. K
večeru se docela slušně zatáhlo a na horách určitě sněžilo. I tady ve městě
malinko poletovaly sněhové vločky. Možná, že tu v noci nasněží. Jinak přes den
jsme chodili navlečení v mikině a bundě a žádné vedro nám nebylo. Je znát, že
už jsme 3200m.n.m.
Fotky jsou z města Shangri La a jeho
blízkého okolí. Navíc jedna fotka "Michal alá čínský turista"
To byl zase den! Ráno jsme si přivstali,
abychom stihli co nejdřív bus do města Zhongdian, kterému ale všichni říkají
Shangri La (asi 7h jízdy). To jsme ale netušili jak náročné bude koupit lístky.
Začali jsme v Dali na autobusovém nádraží. Tam nám ale místní číňanka řekla, že
minibus stojí 95Y a velký bus 105Y. My jsme ale věděli, že to musí stát méně, a
tak jsme se rozjeli do Xiaguanu, kam jede městská za 1,5Y. Už jsme to tam
znali, a tak jsme se nijak neobávali odjezdu odtud. MHD nás ale odvezla trochu
jinam, než jsme čekali. Nezbylo nám tedy nic jíného, než jít na bus pěšky. Mapa
z Lonely Planet stojí za prd, a tak jsme byli závislí na radě místních. 90% z
nic nám ale buď nechtělo pomoci nebo
neuměli číst...my nevíme. Měli jsme nápis v Čínštině. Většinou se na něj ale
ani nepodívali a už vrtěli hlavou. Nakonec se nám podařilo nádraží najít. Tam
jsme se po delší době dopídili k tomu, že bus jede ve 12h, stojí 75Y. Jenže
nejede z tohoto nádraží, ale z úplně jiného, o kterém samozřejmě v Lonely
Planet vůbec nemluví a ani my jsme o něm neměli potuchy. (Nenapadlo by nás, že
tu budou mít víc než 2 nádraží ). Naštěstí tam jela městská, a tak jsme se tam
vydali. V podstatě jsme se vrátili stejnou cestou, co jsme šli pěšky, jen jsme
popojeli asi o 500m dál (takže jsme původně vysedli téměř u nádraží)...No co se
dá dělat. Když jsme ale konečně našli to správné nádraží (lidé v autobuse nám
nebyli schopní říct, kde máme vystoupit, přesto, že jsme to měli zase napsané
Čínsky), tak jsme vyrazili k pokladně. Vyčkali jsme frotnu a měli na papírku
napsaný čas a místo kam chceme jet (v čínštině). Paní nám ale tvrddila, že bus
ve 12h nejede a že musíme jet až v 16:30. Na dotaz jakto, že nám na jiném
nádraží řekli, že jede, odpovědět neuměla (teda možná nám to Čínsky říkala, ale
to jsme zase nepochopili my). Michal nakonec zjistil, že na nástupišti stojí
bus do Shangri La, který odjíždí v 11:15. I s řidičem busu jsme došli k
pokladně a žádali lístek na tento bus. Bohužel jsme znovu neuspěli. Všichni jen
něco vykřikovali Čínsky a krčili rameny. To už jsme byli bezradní a nevěděli co
budeme dělat. Když pojedeme busem v 16:30, přijedeme do města někdy po půlnoci
(ne -li déle) a už neseženeme žádné ubytování a v noci tam zmrzneme... Nakonec
nám nezbylo nic jiného, než lístky na 16:30 koupit. Řekli jsme si, že ono to
nějak dopadne :-). Zalezli jsme si pod strom kousek od silnice, vytáhli jsme
alumatky a čekali jsme, až bus pojede (měli jsme zhruba 5hodin čas). Nakonec
jsme si pustili film na počítači. Bylo srandovní pozorovat místní, kteří kolem
nás chodili a udiveně koukali na dva cizince, kteří se válí pod stromem a
koukají na film :-) Autobus byl spací, ale naštěstí pohodlný (o moc lepší než
ten minulý). Cesta byla v pohodě (až na to, že spolucestující podemnou si
každou chvíli zapaloval cigaretu a kouřil přímo v buse). Do Shangri La jsme
dorazili v 1:15 v noci. Venku byla kosa jako blázen a my jsme nevěděli co
budeme dělat. Naštěstí se vše vyřešilo za nás, protože nás řidiči nechali spát
v buse až do rána.
4.3.2013
V půl 8 jsme vstali a vylezli z busu. Noc
nebyla nic moc, byla nám docela zima (a to jsme měli každý dvě peřiny). Venku
totiž asi docela dost mrzlo. Když jsme vylezli, tak se nám kouřilo od pusy a
byla šílená kosa. Koupili jsme si teplé knedlíky a vajíčko a posnídali jsme v
autobusové hale (kde se samozřejmě netopí a dveře jsou dokořán). Ubytování jsme
našli bez problémů za 50Y. Máme dokonce varnou konvici, teplou vodu a vyhřívání
postele. To je paráda, protože se tu nikde netopí a v pokojích je tedy docela
zima. Celý den jsme strávili ve městě a nejbližším okolí. Jsou tu pěkné
buddhistické stupy (jako v Nepálu nebo Sikkimu a samozřejmě Tibetu, který je
odtud kousek). Počasí tu bylo krásné, jen občas se honily nějaké mráčky. K
večeru se docela slušně zatáhlo a na horách určitě sněžilo. I tady ve městě
malinko poletovaly sněhové vločky. Možná, že tu v noci nasněží. Jinak přes den
jsme chodili navlečení v mikině a bundě a žádné vedro nám nebylo. Je znát, že
už jsme 3200m.n.m.
Fotky jsou z města Shangri La a jeho
blízkého okolí. Navíc jedna fotka "Michal alá čínský turista"
Diskuze ↓ Vloženo 02.03.2013
2.3.2013
Takový poflakovací den u jezera. Kousek od města (asi 2km) leží obrovské jezero. K němu jsme se dneska vydali. Je kupodivu docela čisté, u břehu je spousta řas, ale je vidět na dno. Po jezeře plave docela dost vodních ptáků. Celkově jsme spíše odpočívali a nikam jsme nechvátali. Cestou zpět jsme se procházeli mezi políčky a pozorovali místní zemědělce :-)
Fotky jsou z okolí jezera a z políček.
Takový poflakovací den u jezera. Kousek od města (asi 2km) leží obrovské jezero. K němu jsme se dneska vydali. Je kupodivu docela čisté, u břehu je spousta řas, ale je vidět na dno. Po jezeře plave docela dost vodních ptáků. Celkově jsme spíše odpočívali a nikam jsme nechvátali. Cestou zpět jsme se procházeli mezi políčky a pozorovali místní zemědělce :-)
Fotky jsou z okolí jezera a z políček.
Diskuze ↓ Vloženo 01.03.2013
1.3.2013
První březnový den jsme strávili v horách nad městem (Jade Green Mountains). Nejdřív nás čekal výšlap asi 600 výškových metrů k Zhonghe tepmpel (2600m.n.m.). To je krásný chrám asi v polovině více než čtyřtisícového vyrcholu. Cesta byla docela strmá, šlo se po vyšlapané hlíně, na které leželo jehličí, takže to docela klouzalo. Odtud jsme se vydali po pohodlné, dlážděné cestě směrem k druhému templu. Cesta měla 11km a šlo se pohodlně, po rovince, pohodička. Bohužel měla být cestou jeskyně a nějaké rybníčky, ale oboje bylo zavřeno. Na konci cesty jsme se šli podívat do kaňonu. Ten byl docela pěkný, škoda, že tudy netekla žádná voda (je tu období sucha). Pak už nás čekala "jen" cesta k chrámu. Netušili jsme ale, že to bude tak daleko. Nejprve jsme docela dlouhou dobu klesali po schodech. Najednou začala ale cesta zase zpět stoupat (a to poměrně prudce). Stále nebrala konce :-) Chrám jsme nakonec našli. Pak nás čekalo ještě další dlouhé klesání zpět do města. Když jsme dorazili k hlavní silnici, byli jsme spíše u města Xiaguan než Dali, a tak jsme si stopli autobus a dojeli do Dali. Celkem jsme ušli asi něco mezi 20 - 25km a trvalo nám to skoro 11hodiin (dost jsme odpočívali a nikam jsme nechvátali). Výlet byl moc pěkný.
JInak příroda už je tu úplně jarní. Jsou tu nádherné, slunečné dny. Poslední dva dny dost foukal vítr, takže chodíme v mikině (na sluníčku je ale vedro na tričko). Všude tu kvetou macešky, na stomech rostou nové listy a nádherně kvetou. Také jsou tu rozkvetlé rododendrony a jiné keře. Prostě jaro. :-)
Fotky:
Všechny jsou z naší dnešní cesty. A pokud si budete chtít z lesa zavolat, taky to jde :-)
První březnový den jsme strávili v horách nad městem (Jade Green Mountains). Nejdřív nás čekal výšlap asi 600 výškových metrů k Zhonghe tepmpel (2600m.n.m.). To je krásný chrám asi v polovině více než čtyřtisícového vyrcholu. Cesta byla docela strmá, šlo se po vyšlapané hlíně, na které leželo jehličí, takže to docela klouzalo. Odtud jsme se vydali po pohodlné, dlážděné cestě směrem k druhému templu. Cesta měla 11km a šlo se pohodlně, po rovince, pohodička. Bohužel měla být cestou jeskyně a nějaké rybníčky, ale oboje bylo zavřeno. Na konci cesty jsme se šli podívat do kaňonu. Ten byl docela pěkný, škoda, že tudy netekla žádná voda (je tu období sucha). Pak už nás čekala "jen" cesta k chrámu. Netušili jsme ale, že to bude tak daleko. Nejprve jsme docela dlouhou dobu klesali po schodech. Najednou začala ale cesta zase zpět stoupat (a to poměrně prudce). Stále nebrala konce :-) Chrám jsme nakonec našli. Pak nás čekalo ještě další dlouhé klesání zpět do města. Když jsme dorazili k hlavní silnici, byli jsme spíše u města Xiaguan než Dali, a tak jsme si stopli autobus a dojeli do Dali. Celkem jsme ušli asi něco mezi 20 - 25km a trvalo nám to skoro 11hodiin (dost jsme odpočívali a nikam jsme nechvátali). Výlet byl moc pěkný.
JInak příroda už je tu úplně jarní. Jsou tu nádherné, slunečné dny. Poslední dva dny dost foukal vítr, takže chodíme v mikině (na sluníčku je ale vedro na tričko). Všude tu kvetou macešky, na stomech rostou nové listy a nádherně kvetou. Také jsou tu rozkvetlé rododendrony a jiné keře. Prostě jaro. :-)
Fotky:
Všechny jsou z naší dnešní cesty. A pokud si budete chtít z lesa zavolat, taky to jde :-)
Diskuze ↓ Vloženo 28.02.2013
27.2.2013
Ráno jsme si pěkně pospali, protože bus jel až ve 12h (ten v 10:30) byl už plný. Pak jsme se vypravili zpět z Těngchongu do Xiaguanu. Jen co jsme dojeli, vydali jsme se do Dali. Ubytování si nás našlo samo, paní si nás zavolala a usmlouvali jsme pokoj jen na 40Y, tak jsme spokojení. Večer jsme si dali místní specialitu - kynuté knedlíky plněné masem. Byly moc dobré. Večer jsme se ještě prošli nočním městem, které je moc pěkně osvětlené.
28.2.2013
Poslední únorový den jsme věnovali prohlídce města Dali. Město má starou část, která je uvnitř hradeb. Do města se vchází městskými branami. Uvnitř jsou krásné, staré domy. Často doplněné dřevem a krásnými čínskými malůvkami. Hodně domů je tu bílých s černo šedivými malůvkami. Brány jsou krásně barevně vymalované. Uvnitř města jsou samé suveniry a jiné věci pro turisty (šály, šperky ze stří bra a různých kamenů - hlavně z Nefritu,...) Jakmile vyjdete za brány města, najdete tržiště, běžné obchody pro místní lidi. Všude ve městě jsou mraky čínských turistů, kteří se vozí v elektro vozítkách. Vyrazili jsme také na asi největší atrakci tady, což jsou tzv. Tři pagody. Jedná se o veliký areál. Dole jsou Tři pagody a nad nimi je spousta čínských chrámů, plných zlatých soch. Vše je v kopci nad městem. Když vyjdete až nahoru k poslední věžičce a vyjdete nahoru, máte krásný výhled na město (tam už Číňani nedojdou, takže jsme tam byli úplně sami). Odpoledne a k večeru jsme se procházeli po starém městě a hledali různá zajímavá zákoutí.
Fotky:
Všechny jsou z města Dali a jeho blízkého okolí.
Ráno jsme si pěkně pospali, protože bus jel až ve 12h (ten v 10:30) byl už plný. Pak jsme se vypravili zpět z Těngchongu do Xiaguanu. Jen co jsme dojeli, vydali jsme se do Dali. Ubytování si nás našlo samo, paní si nás zavolala a usmlouvali jsme pokoj jen na 40Y, tak jsme spokojení. Večer jsme si dali místní specialitu - kynuté knedlíky plněné masem. Byly moc dobré. Večer jsme se ještě prošli nočním městem, které je moc pěkně osvětlené.
28.2.2013
Poslední únorový den jsme věnovali prohlídce města Dali. Město má starou část, která je uvnitř hradeb. Do města se vchází městskými branami. Uvnitř jsou krásné, staré domy. Často doplněné dřevem a krásnými čínskými malůvkami. Hodně domů je tu bílých s černo šedivými malůvkami. Brány jsou krásně barevně vymalované. Uvnitř města jsou samé suveniry a jiné věci pro turisty (šály, šperky ze stří bra a různých kamenů - hlavně z Nefritu,...) Jakmile vyjdete za brány města, najdete tržiště, běžné obchody pro místní lidi. Všude ve městě jsou mraky čínských turistů, kteří se vozí v elektro vozítkách. Vyrazili jsme také na asi největší atrakci tady, což jsou tzv. Tři pagody. Jedná se o veliký areál. Dole jsou Tři pagody a nad nimi je spousta čínských chrámů, plných zlatých soch. Vše je v kopci nad městem. Když vyjdete až nahoru k poslední věžičce a vyjdete nahoru, máte krásný výhled na město (tam už Číňani nedojdou, takže jsme tam byli úplně sami). Odpoledne a k večeru jsme se procházeli po starém městě a hledali různá zajímavá zákoutí.
Fotky:
Všechny jsou z města Dali a jeho blízkého okolí.
Diskuze ↓ Vloženo 26.02.2013
26.2.2013
Hned po ránu jsme se vypravili na horké prameny, které jsou asi 12km od města. Jezdí tam takové malé dodávky za 6Y/os. Tentokrát jsme nemuseli nic hledat, protože staví přímo na ulici, kde máme hotel. Nejprve jsme se prošli kolem pramenů a prohlédli si okolí. Samotné prameny jsme pak také navštívili. Mysleli jsme si, že bude možné mezi nimi procházet normálně v přírodě, že se tam budou tvořit přírodní jezírka...Bohužel to byl ale takový ohrazený areál s různými chodníčky a samozřejmě spoustou čínských turistů. Prameny jsou hodně horké. Spousta z nich má teplotu kolem 95stupňů. Můžete si tam koupit vajíčka a uvařit si je :-) Když jsme se vydali do kopce trošku mimo samotný areál, našli jsme také nějaké prameny. Musí jich tam být spousta. Jen kdyby člověk věděl, kde je má hledat. Nicméně krajina je tu moc pěkná, prameny také (i když trošku smradlavé) :-) Zítra už se vydáme na cestu zpět do města Xiaguan a odtud se nám snad podaří ještě zítra dostat do města Dali. Bohužel jede autobus až ve 12h v poledne, takže do Xiaguanu přijedeme až kolem 18h. Uvidíme jak se vše podaří.
Fotky jsou z horkých pramenů a města Těngchong.
Hned po ránu jsme se vypravili na horké prameny, které jsou asi 12km od města. Jezdí tam takové malé dodávky za 6Y/os. Tentokrát jsme nemuseli nic hledat, protože staví přímo na ulici, kde máme hotel. Nejprve jsme se prošli kolem pramenů a prohlédli si okolí. Samotné prameny jsme pak také navštívili. Mysleli jsme si, že bude možné mezi nimi procházet normálně v přírodě, že se tam budou tvořit přírodní jezírka...Bohužel to byl ale takový ohrazený areál s různými chodníčky a samozřejmě spoustou čínských turistů. Prameny jsou hodně horké. Spousta z nich má teplotu kolem 95stupňů. Můžete si tam koupit vajíčka a uvařit si je :-) Když jsme se vydali do kopce trošku mimo samotný areál, našli jsme také nějaké prameny. Musí jich tam být spousta. Jen kdyby člověk věděl, kde je má hledat. Nicméně krajina je tu moc pěkná, prameny také (i když trošku smradlavé) :-) Zítra už se vydáme na cestu zpět do města Xiaguan a odtud se nám snad podaří ještě zítra dostat do města Dali. Bohužel jede autobus až ve 12h v poledne, takže do Xiaguanu přijedeme až kolem 18h. Uvidíme jak se vše podaří.
Fotky jsou z horkých pramenů a města Těngchong.
Diskuze ↓ Vloženo 25.02.2013
25.2.2013
Dnešní vstávání nebylo úplně příjemné, protože jsme zase museli vstávat za tmy. Chtěli jsme vyrazit brzy, protože jsme museli najít autobus k parku, kde se nachází sopky. Věděli jsme o místě, kde by měl autobus jet, a tak jsme tam vyrazili. Bylo to poměrně daleko. Když jsme tam před devátou hodinou dorazili a začali se ptát po busu, nic jsme se nedozvěděli. Usoudili jsme z toho, že tam tento bus nejede. Jeden chlap furt mával někam jinam, tak jsme se tím směrem vydali. Cestou jsme se ještě několikrát ptali na cestu (v mapě jsme měli čínsky název města kam jsme chtěli jet a přimalovali jsme k tomu autobus). Nakonec jsme asi za dalších 45minut našli jiné nádraží, kde stály taky minibusy. Naštěstí odtud bus jel a my jsme hned nasedli (5Y/os.). Jeli jsme do města Mazhan (čtěte "Maďán"), odkud už to bylo coby kamenem dohodil k prvním sopkám. Nakonec jsme navštívili 2 sopky. Zdola vypadají obě sopky pěkně, jsou porostlé borovicemi. Když na ně vylezete, vidíte jen díru a v ní také spoustu stromů. Mysleli jsme si, že uvnitř bude černý prach a kamení nebo tak něco, ale nikde nic takového nebylo. Jen v okolí byly černé nebo červené lávové kameny a kamínky. Překvapilo nás, jak jsou lehké. Pak jsme se vydali pěšky po silnici mezi dalšími sopkami (na ty už jsme nelezli) směrem k řece, kde měly být takové zvláštní sopečné "kamenné sloupy" (stejné byly v pohádce "Pyšná princezna"). Cesta byla dlouhá 12km. Asi po 3km jsme stopli dva chlápky, kteří jeli naším směrem. Svezli nás až k řece a nic za to nechtěli. U řeky byla docela pěkná procházka. Nejprve jsme se šli podívat na zmiňované útvary a pak jsme se vydali na druhou stranu, kde vytékala ze skály taková říčka. Celkově to byl moc pěkný celodenní výlet.
Ještě bych se dneska chtěla zmínit o místních toaletách (těch veřejných). To totiž stojí za to. Vždycky jsem řikala, že kvůli záchodu, bych chtěla být chlap. Tady to platí několikanásobně. Když totiž přijdete na místní "záchodky", jestli se tomu dá tak říkat, tak tam uvidíte po straně u stěny žlábek (asi 30cm vysoký, 15cm široký) a jsou tam jakési "kóje" rozdělené malou zídkou (asi 60cm vysokou, 1m širokou). Každý si zaleze do své kóje (která je ale normálně otevřená) a vykonává svou potřebu do zmiňovaného žlábku. Pokud někdo čeká frontu, kouká se na všechny "sedící dámy" . Navíc se do žlábku (a všude kolem něj) odhazují použité toaletní papíry a dámské (použité) hygienické potřeby. Samozřejmě ve žlábku zůstává vše co ze sebe dámy "vypustí" - i to tuhé. No je to docela zážitek...o "vůni" která tam je ani nemluvím.
měna:
1 yuan = 3,1Kč
Fotky jsou ze sopek a řeky, kterou jsme dneska navštívili.
Dnešní vstávání nebylo úplně příjemné, protože jsme zase museli vstávat za tmy. Chtěli jsme vyrazit brzy, protože jsme museli najít autobus k parku, kde se nachází sopky. Věděli jsme o místě, kde by měl autobus jet, a tak jsme tam vyrazili. Bylo to poměrně daleko. Když jsme tam před devátou hodinou dorazili a začali se ptát po busu, nic jsme se nedozvěděli. Usoudili jsme z toho, že tam tento bus nejede. Jeden chlap furt mával někam jinam, tak jsme se tím směrem vydali. Cestou jsme se ještě několikrát ptali na cestu (v mapě jsme měli čínsky název města kam jsme chtěli jet a přimalovali jsme k tomu autobus). Nakonec jsme asi za dalších 45minut našli jiné nádraží, kde stály taky minibusy. Naštěstí odtud bus jel a my jsme hned nasedli (5Y/os.). Jeli jsme do města Mazhan (čtěte "Maďán"), odkud už to bylo coby kamenem dohodil k prvním sopkám. Nakonec jsme navštívili 2 sopky. Zdola vypadají obě sopky pěkně, jsou porostlé borovicemi. Když na ně vylezete, vidíte jen díru a v ní také spoustu stromů. Mysleli jsme si, že uvnitř bude černý prach a kamení nebo tak něco, ale nikde nic takového nebylo. Jen v okolí byly černé nebo červené lávové kameny a kamínky. Překvapilo nás, jak jsou lehké. Pak jsme se vydali pěšky po silnici mezi dalšími sopkami (na ty už jsme nelezli) směrem k řece, kde měly být takové zvláštní sopečné "kamenné sloupy" (stejné byly v pohádce "Pyšná princezna"). Cesta byla dlouhá 12km. Asi po 3km jsme stopli dva chlápky, kteří jeli naším směrem. Svezli nás až k řece a nic za to nechtěli. U řeky byla docela pěkná procházka. Nejprve jsme se šli podívat na zmiňované útvary a pak jsme se vydali na druhou stranu, kde vytékala ze skály taková říčka. Celkově to byl moc pěkný celodenní výlet.
Ještě bych se dneska chtěla zmínit o místních toaletách (těch veřejných). To totiž stojí za to. Vždycky jsem řikala, že kvůli záchodu, bych chtěla být chlap. Tady to platí několikanásobně. Když totiž přijdete na místní "záchodky", jestli se tomu dá tak říkat, tak tam uvidíte po straně u stěny žlábek (asi 30cm vysoký, 15cm široký) a jsou tam jakési "kóje" rozdělené malou zídkou (asi 60cm vysokou, 1m širokou). Každý si zaleze do své kóje (která je ale normálně otevřená) a vykonává svou potřebu do zmiňovaného žlábku. Pokud někdo čeká frontu, kouká se na všechny "sedící dámy" . Navíc se do žlábku (a všude kolem něj) odhazují použité toaletní papíry a dámské (použité) hygienické potřeby. Samozřejmě ve žlábku zůstává vše co ze sebe dámy "vypustí" - i to tuhé. No je to docela zážitek...o "vůni" která tam je ani nemluvím.
měna:
1 yuan = 3,1Kč
Fotky jsou ze sopek a řeky, kterou jsme dneska navštívili.
Diskuze ↓ Vloženo 24.02.2013
24.2.2013
Ráno jsme si pěkně pospali (po 4 dnech v autobusech to přišlo docela vhod) , vyprali prádlo a vyrazili jsme na obhlídku města a jeho okolí. Po ránu je tu docela kosa, oteplovat se začalo až tak po 11h dopoledne. Pak bylo ale krásně, teplíčko (i když samozřejmě ne takové vedro jako v Laosu). Prošli jsme se po místním zeleninovém trhu a zamířili do lesa. Doopravdy jsme po hodně dlouhé době viděli les. Převážně listnatý s nějakými druhy Tisu. Vyšli jsme na docela vysoký kopec, kde byla rozhledna. Bohužel byla ale zavřená. Přes stromy nebylo na město moc vidět, ale to nám nevadilo. Cestou byly docela pěkné vyhlídky a navíc město není zrovna pěkné. Samé paneláky a takové úplně stejné řadové domy. Další zastávka byla v parku, kde rostly samé růže. Byly to takové velké keře, které zrovna kvetly, takže to bylo moc pěkné. Jinak ale park za moc nestál. Odtud jsme se prošli k tempelu a pak už jsme pokračovali za město do jedné vesnice. Kus se šlo po silnici, která byla docela dost z kopce. Proti nám (do kopce) jezdila spousta malinkých náklaďáků úplně narvaných náklady kamení, dřeva, pytlů cementu a jiných věcí. Do toho kopce se nemohli vůbec vyškrábat a hlavně příšerně čadily do okolí. Byl z nich hrozný smrad. Samotná vesnice nás docela zklamala. Všude samé restaurace, suveniry a jiné nesmysly. Navíc mraky čínských turistů (bělochy jsme viděli jen 2 za celou dobu). Přesto to ale byla příjemná procházka. Zítra se chystáme k sopkám, které mají být tady v okolí. V současné době jsou nečinné, odborníci ale říkají, že se to může v budoucnu změnit.
Co se týče dorozumívání, tak stále používáme ruce a nohy, protože Číňani na nás mluví čínsky a my na ně česky :-) Takže je to docela legrace. Docela nás to baví. Už umíme pozdravit, poděkovat, rozloučit se a pomalu se učíme číslovky. Bez toho se tady nehneme. Když je třeba poprosíte, jestli by vám "to" mohli napsat (myslím třeba cenu ), tak oni vám napíšou svůj rozsypaný čaj a vůbec jim nevadí, že vy si tam nic nepřečtete :-) Nevím, jestli jim to nedochází...těžko říct. Když se třeba ptáte co mají k jídlu (teda ukazujete jim to), tak vám podají jídelní lístek v čínštině nebo vám to říkají čínsky :-) Dneska jsem se pokusila požádat slečnu v hotelu, aby nám napsala čínsky "ručník". Ten ručník jsem jí tam přinesla, ukazovala na něj, na papír a na tužku, ale bohužel nepochopila co chci...snad to pochopí někdo jiný.
Fotky:
Jsou z města Téngchong a jeho okolí. Kdo by nepoznal co je na fotce v těch košíkách, tak jsou to uzené a normální kuřecí pařátky. Číňani si to koupí a normálně to okusují. V buse s námi jela slečna, která si jeden pařátek koupila a pak ho okusovala. Vypadá to dost odpudivě. :-)
Ráno jsme si pěkně pospali (po 4 dnech v autobusech to přišlo docela vhod) , vyprali prádlo a vyrazili jsme na obhlídku města a jeho okolí. Po ránu je tu docela kosa, oteplovat se začalo až tak po 11h dopoledne. Pak bylo ale krásně, teplíčko (i když samozřejmě ne takové vedro jako v Laosu). Prošli jsme se po místním zeleninovém trhu a zamířili do lesa. Doopravdy jsme po hodně dlouhé době viděli les. Převážně listnatý s nějakými druhy Tisu. Vyšli jsme na docela vysoký kopec, kde byla rozhledna. Bohužel byla ale zavřená. Přes stromy nebylo na město moc vidět, ale to nám nevadilo. Cestou byly docela pěkné vyhlídky a navíc město není zrovna pěkné. Samé paneláky a takové úplně stejné řadové domy. Další zastávka byla v parku, kde rostly samé růže. Byly to takové velké keře, které zrovna kvetly, takže to bylo moc pěkné. Jinak ale park za moc nestál. Odtud jsme se prošli k tempelu a pak už jsme pokračovali za město do jedné vesnice. Kus se šlo po silnici, která byla docela dost z kopce. Proti nám (do kopce) jezdila spousta malinkých náklaďáků úplně narvaných náklady kamení, dřeva, pytlů cementu a jiných věcí. Do toho kopce se nemohli vůbec vyškrábat a hlavně příšerně čadily do okolí. Byl z nich hrozný smrad. Samotná vesnice nás docela zklamala. Všude samé restaurace, suveniry a jiné nesmysly. Navíc mraky čínských turistů (bělochy jsme viděli jen 2 za celou dobu). Přesto to ale byla příjemná procházka. Zítra se chystáme k sopkám, které mají být tady v okolí. V současné době jsou nečinné, odborníci ale říkají, že se to může v budoucnu změnit.
Co se týče dorozumívání, tak stále používáme ruce a nohy, protože Číňani na nás mluví čínsky a my na ně česky :-) Takže je to docela legrace. Docela nás to baví. Už umíme pozdravit, poděkovat, rozloučit se a pomalu se učíme číslovky. Bez toho se tady nehneme. Když je třeba poprosíte, jestli by vám "to" mohli napsat (myslím třeba cenu ), tak oni vám napíšou svůj rozsypaný čaj a vůbec jim nevadí, že vy si tam nic nepřečtete :-) Nevím, jestli jim to nedochází...těžko říct. Když se třeba ptáte co mají k jídlu (teda ukazujete jim to), tak vám podají jídelní lístek v čínštině nebo vám to říkají čínsky :-) Dneska jsem se pokusila požádat slečnu v hotelu, aby nám napsala čínsky "ručník". Ten ručník jsem jí tam přinesla, ukazovala na něj, na papír a na tužku, ale bohužel nepochopila co chci...snad to pochopí někdo jiný.
Fotky:
Jsou z města Téngchong a jeho okolí. Kdo by nepoznal co je na fotce v těch košíkách, tak jsou to uzené a normální kuřecí pařátky. Číňani si to koupí a normálně to okusují. V buse s námi jela slečna, která si jeden pařátek koupila a pak ho okusovala. Vypadá to dost odpudivě. :-)
Diskuze ↓ Vloženo 23.02.2013
21.2.2013
Podle plánu jsme ráno v 8:00 vyrazii autobusem z Oudomxay do čínského města Jing Hong. Na hranicích jsme prošli úplně bez problémů, ani jsme nemuseli otevírat batohy. Když jsme dorazilil na nádraží, potřebovali jsme si koupit lístky dál do Dalí (Xiaguan). Podle průvodce měl bus jet ten samý den večer (v 17:30 a 19:30). Bohužel ale žádný takový bus nejel. Koupili jsme si tedy lístky na bus na další den, abychom měli jistotu že odjedeme. Nezbylo nám nic jiného, než v Jing Hongu přespat. Moc jsme z něj neviděli, jen jsme si stihli vybrat peníze z bankomatu, dát si večeři a šli jsme spát.
22.2.2013
Opět další den v autobuse. Tentokrát nás čekal přejezd do města Xiaguan (blížko Dalí), který měl trvat 14hodin. Bus vyrážel v 8:30 a do cíle jsme dorazili v 23:00. Byl to spací bus, ale musím říct, že byl hodně nepohodlný. Postele byly krátké, takže jsme se tam nemohli vejít, navíc nejdou zvednout na sezení. Pod hlavou je takový kovový válec, ale my ho máme v půlce zad, takže se na tom nedá ležet...No byla to docela krize. Byli jsme rádi, když jsme z busu vystoupili. Chtěli jsme si hned zjistit, jak jede bus na další den, ale to se nám nepodařilo (netušili jsme, že to pravé nádraží je asi 3km daleko). Našli jsme ubytování za 60Y a po půlnoci jsme šli konečně spát.
Co se týče počasí, tak v Jing Hongu bylo horko i v noci. Cestou v autobuse jsme se pařili (nefungovalo jim ani žádné větrání). V Xiaguan už bylo o poznání chladněji. Když jsme vystoupili v sandálech a kraťasech z busu, tak jsme docela klepali kosu. Ráno se tu pozdě rozednívá (až kolem půl 8), takže když my jsme v 6:45 vyrazili z hotelu, tak bylo odhadem tak 10stupňů. Postupně se ale oteplovalo a přes den bude určitě teplo (něco kolem 20stupňů).
23.2.2013
Abychom nevyšli ze cviku, tak jsme dnes zase strávili den v autobuse :-) Na místo jsme ale tentokrát přijeli docela brzy, už v 16h. Je tu spousta ubytování, a tak nebyl velký problém nějaké najít. Není sezona, a tak jsme se rozhodli smlouvat. Nakonec bydlíme za 40Y, což je už pěkná cena :-) Malinko jsme si prohlédli okolí hotelu a došli jsme si na večeři. Zítra se chystáme prozkoumat město a pozítří vyrazíme do přírody kolem. Počasí bylo přes den nádherné. Na některých místech to v autobuse ukazovalo až 29stupňů (ale jinak nejčastěji kolem 25stupňů). Večer se ochladilo a v noci tu bude asi docela kosa, protože je úplně jasno.
Co se týče komunikace s Číňany, tak ta je (jak jsme očekávali) dost náročná. Ještě jsme nepotkali nikoho, kdo by mluvil anglicky. Maximálně sem tam někdo znal tak 3 slovíčka...víc ani ťuk. I tak jsme ale zatím všechno vyřídili a vždycky jsme si poradili. Snad se nám bude dařit i dál. Jinak Číňani jsou zatím docela usměvaví, milí a celkem se i snaží s námi komunikovat (samozřejmě ne všichni). Když je pozdravíme čínsky, tak se většinou začnou usmívat ještě víc a jsou spokojení. Problém je, že jejich slovíčka vyslovit není vůbec jednoduché. (Michal se stále snaží říct děkuji, což je něco jako sí sí, ale zatím mu nějak nerozumí) :-) To samozřejmě ani nemluvím o nápisech. Ty jsou všude jen v Čínštine, anglicky nikde nic nenajdete. Ani hotel není napsaný latinkou...všechno jen v tom rozsypaném čaji. Někdy je ale sranda jejich znaky číst a pojmenovávat je (např. : "musíme najít ten domeček se stříškou a třema nožičkama") :-)
Fotky z Číny zatím žádné nemám, snad zítra něco nafotím a pošlu :-)
Podle plánu jsme ráno v 8:00 vyrazii autobusem z Oudomxay do čínského města Jing Hong. Na hranicích jsme prošli úplně bez problémů, ani jsme nemuseli otevírat batohy. Když jsme dorazilil na nádraží, potřebovali jsme si koupit lístky dál do Dalí (Xiaguan). Podle průvodce měl bus jet ten samý den večer (v 17:30 a 19:30). Bohužel ale žádný takový bus nejel. Koupili jsme si tedy lístky na bus na další den, abychom měli jistotu že odjedeme. Nezbylo nám nic jiného, než v Jing Hongu přespat. Moc jsme z něj neviděli, jen jsme si stihli vybrat peníze z bankomatu, dát si večeři a šli jsme spát.
22.2.2013
Opět další den v autobuse. Tentokrát nás čekal přejezd do města Xiaguan (blížko Dalí), který měl trvat 14hodin. Bus vyrážel v 8:30 a do cíle jsme dorazili v 23:00. Byl to spací bus, ale musím říct, že byl hodně nepohodlný. Postele byly krátké, takže jsme se tam nemohli vejít, navíc nejdou zvednout na sezení. Pod hlavou je takový kovový válec, ale my ho máme v půlce zad, takže se na tom nedá ležet...No byla to docela krize. Byli jsme rádi, když jsme z busu vystoupili. Chtěli jsme si hned zjistit, jak jede bus na další den, ale to se nám nepodařilo (netušili jsme, že to pravé nádraží je asi 3km daleko). Našli jsme ubytování za 60Y a po půlnoci jsme šli konečně spát.
Co se týče počasí, tak v Jing Hongu bylo horko i v noci. Cestou v autobuse jsme se pařili (nefungovalo jim ani žádné větrání). V Xiaguan už bylo o poznání chladněji. Když jsme vystoupili v sandálech a kraťasech z busu, tak jsme docela klepali kosu. Ráno se tu pozdě rozednívá (až kolem půl 8), takže když my jsme v 6:45 vyrazili z hotelu, tak bylo odhadem tak 10stupňů. Postupně se ale oteplovalo a přes den bude určitě teplo (něco kolem 20stupňů).
23.2.2013
Abychom nevyšli ze cviku, tak jsme dnes zase strávili den v autobuse :-) Na místo jsme ale tentokrát přijeli docela brzy, už v 16h. Je tu spousta ubytování, a tak nebyl velký problém nějaké najít. Není sezona, a tak jsme se rozhodli smlouvat. Nakonec bydlíme za 40Y, což je už pěkná cena :-) Malinko jsme si prohlédli okolí hotelu a došli jsme si na večeři. Zítra se chystáme prozkoumat město a pozítří vyrazíme do přírody kolem. Počasí bylo přes den nádherné. Na některých místech to v autobuse ukazovalo až 29stupňů (ale jinak nejčastěji kolem 25stupňů). Večer se ochladilo a v noci tu bude asi docela kosa, protože je úplně jasno.
Co se týče komunikace s Číňany, tak ta je (jak jsme očekávali) dost náročná. Ještě jsme nepotkali nikoho, kdo by mluvil anglicky. Maximálně sem tam někdo znal tak 3 slovíčka...víc ani ťuk. I tak jsme ale zatím všechno vyřídili a vždycky jsme si poradili. Snad se nám bude dařit i dál. Jinak Číňani jsou zatím docela usměvaví, milí a celkem se i snaží s námi komunikovat (samozřejmě ne všichni). Když je pozdravíme čínsky, tak se většinou začnou usmívat ještě víc a jsou spokojení. Problém je, že jejich slovíčka vyslovit není vůbec jednoduché. (Michal se stále snaží říct děkuji, což je něco jako sí sí, ale zatím mu nějak nerozumí) :-) To samozřejmě ani nemluvím o nápisech. Ty jsou všude jen v Čínštine, anglicky nikde nic nenajdete. Ani hotel není napsaný latinkou...všechno jen v tom rozsypaném čaji. Někdy je ale sranda jejich znaky číst a pojmenovávat je (např. : "musíme najít ten domeček se stříškou a třema nožičkama") :-)
Fotky z Číny zatím žádné nemám, snad zítra něco nafotím a pošlu :-)
Diskuze ↓ Vloženo 21.02.2013
21.2.2013 jsme v pohodě dorazili do Číny. Ozveme se jen jak to půjde.