Diskuze ↓ Vloženo 10.11.2012
Fotky:
1) Kolkata - balení našeho balíku do ČR
2) Bílé autíčko (takových aut tam jezdí spousta)
3) Budova hlavní pošty
4) MHD - Kolkata
5) taxíky v Kolkatě (všude je úplně žluto)
6) - 9) Flower market
10) koupající se Indi v Ganze (Kolkatou protéká jedno rameno řeky Gangy - ne to hlavní)
11) Ind vpravo čistící zuby klacíkem :-)
12) Victoria memorial
13) Victoria memorial
14) odraz Victoria memorial v jednom z jezírek
15) Kali tempel
16) já, Michal, Soumendu (náš hostitel)
1) Kolkata - balení našeho balíku do ČR
2) Bílé autíčko (takových aut tam jezdí spousta)
3) Budova hlavní pošty
4) MHD - Kolkata
5) taxíky v Kolkatě (všude je úplně žluto)
6) - 9) Flower market
10) koupající se Indi v Ganze (Kolkatou protéká jedno rameno řeky Gangy - ne to hlavní)
11) Ind vpravo čistící zuby klacíkem :-)
12) Victoria memorial
13) Victoria memorial
14) odraz Victoria memorial v jednom z jezírek
15) Kali tempel
16) já, Michal, Soumendu (náš hostitel)
Diskuze ↓ Vloženo 07.11.2012
Kolkata
Poslední den v Kolkatě jsme stihli navštívit i pár památek. Dojeli jsme se podívat na místní nádraží, které je doopravdy obrovské. Náš hostitel říkal, že přepraví 20 milionů lidí denně. To se mi zdá tedy přehnané, ale možná to tak doopravdy je. U nádraží najdete veliký Flower market, kde se dají koupit kytky všeho druhu, hlavně různě svázané a navlečené na provázky. Ty místní dávají do chrámů a posílají po řece, která hned u marketu protéká. Viděli jsme tak také obrovské množství lidí, kteří se zde koupali nebo třeba čistili zuby, prali prádlo...voda v řece je úplně kalná, špinavá. Jinak zuby si tam čistili takovým klacíkem...Jestli má nějaké zvláštní desinfekční účinky...netuším :-) Odtud jsme se vydali přívozem přes řeku na druhou stranu a zamířili k Victory Monumentu. Jedná se o obrovskou stavbu, kterou tu postavili Angličané. Obklopují jí krásné zahrady se spoustou jezírek. Odtud jsme navštívili Kali tempel. Kálí je hinduistickou bohyní, spojená se smrtí a zánikem. Bývá též považována za vládkyni času a změn, což souvisí s její vládou nad smrtí Na vyobrazeních mívá mimo jiné tmavou barvu, vyplazený jazyk a čtyři ruce. Je protějškem boha Šivy. (infro z wikipedie). Jinak Kolkata je moc pěkné město. Je vidět, že bylo hlavním sídlem Angličanů. Jsou tu vidět moc pěkné stavby, docela veliké domy, parky, zahrady. To by Indiáni nedokázali postavit :-) Jen je trochu škoda, že město více neudržují a odhazují zde tuny odpadků (jako všude jinde).
Poslední den v Kolkatě jsme stihli navštívit i pár památek. Dojeli jsme se podívat na místní nádraží, které je doopravdy obrovské. Náš hostitel říkal, že přepraví 20 milionů lidí denně. To se mi zdá tedy přehnané, ale možná to tak doopravdy je. U nádraží najdete veliký Flower market, kde se dají koupit kytky všeho druhu, hlavně různě svázané a navlečené na provázky. Ty místní dávají do chrámů a posílají po řece, která hned u marketu protéká. Viděli jsme tak také obrovské množství lidí, kteří se zde koupali nebo třeba čistili zuby, prali prádlo...voda v řece je úplně kalná, špinavá. Jinak zuby si tam čistili takovým klacíkem...Jestli má nějaké zvláštní desinfekční účinky...netuším :-) Odtud jsme se vydali přívozem přes řeku na druhou stranu a zamířili k Victory Monumentu. Jedná se o obrovskou stavbu, kterou tu postavili Angličané. Obklopují jí krásné zahrady se spoustou jezírek. Odtud jsme navštívili Kali tempel. Kálí je hinduistickou bohyní, spojená se smrtí a zánikem. Bývá též považována za vládkyni času a změn, což souvisí s její vládou nad smrtí Na vyobrazeních mívá mimo jiné tmavou barvu, vyplazený jazyk a čtyři ruce. Je protějškem boha Šivy. (infro z wikipedie). Jinak Kolkata je moc pěkné město. Je vidět, že bylo hlavním sídlem Angličanů. Jsou tu vidět moc pěkné stavby, docela veliké domy, parky, zahrady. To by Indiáni nedokázali postavit :-) Jen je trochu škoda, že město více neudržují a odhazují zde tuny odpadků (jako všude jinde).
Diskuze ↓ Vloženo 04.11.2012
Sikkim
Jeden ze států v Indii, který leží na severu u hranic s Nepálem,
Bhútánem, Bangladéží a Čínou. V tomto území pokračují Himaláje a přímo
na hranicích s Nepálem leží 3. Nejvyšší hora Himalájí –
Khangchendzonga. Nejen toto horu, ale i spoustu jiných můžete
pozorovat téměř v celém Sikkimu (ve všech výše položených městech).
Celý Sikkim je hornatý. Všechny vesnice i jednotlivé domy jsou
postaveny ve svazích hor. Je neuvěřitelné, jaká místa jsou tu obydlena
(na všech kopcích vidíte rozesety domy). Všude bydlí nějací lidé.
Příroda v Sikkimu je hodně podobná Nepálu. Jsou tu hodně lesy, které
jsou dost vlhké, na stromech rostou orchideje všech možných druhů
(Bohužel když jsme tam byli mi, tak kvetl jen jeden druh), všude
rostou banány, papája a jiné ovoce. Spousta lesů je tu tvořena jen
bambusy. Ty se tu používají ke stavbě domů a různých jiných
přístřešků. Také tu roste velké množství rododendronů. Na jaře, když
kvetou , se dá jít i tzv. Rododendronová túra. To musí být vážně
nádhera.
Doprava v Sikkimu:
Jedinou dopravou jsou tu taxíky nebo sdílené džípy. Doprava džípy není
drahá, ale mezi pohodlné rozhodně nepatří. Džípy jsou přeplněné lidmi.
V jednom džípu jede minimálně 13 lidí - ale vidíte tu i džípy, ze
kterých vykukuje klidne 20hlav…Indiáni jsou neuvěřitelně skladní. Jsou
menšího vzrůstu než Evropani, ale dokážou se na sebe tak namačkat, že
sedí klidně i ve dvou řadách na sobě. U řidiče je místo pro 2
cestující. Úplně běžně tam ale sedí 3 cestující s tím, že ten u
řidiče má řadící páku mezi nohama, rukou objímá řidiče kolem ramen aby
se udržel a řidič sedí na krajíčku sedačky a na pedály i volant
dosáhne jen tak trošku ze strany…No docela zážitek. Cesty tu jsou v
hrozném stavu. Většinou se jezdí po vyasfaltovaných cestách (před
dlouhou dobou), takže jsou z toho spíš prašné cesty plné obrovských
děr a výmolů se spoustou kamení. Přejíždí se potoky a říčky a celkově
se jede jen velmi malou rychlostí. Ujedete jen 15 -20km za hodinu…
Někde samozřejmě víc, někde míň. Silnice jsou vystavěné v horách,
takže jezdíte stále po serpentinách nahoru a dolů.
My jsme v celém Sikkimu stopovali. Sice místní vůbec nevědí, co to je,
ale přesto zastavují. Pokud jste u nějakého většího města, stále vás
posílají na placený džíp, ale vždy nás po nějaké době někdo nabral.
Jen jednou jsme měli problém s tím, že jeden mladík nepochopil, že
jsme stopovali záměrně jen obyčejná auta (ne taxíky) a že mu nechceme
nic zaplatit. S ostatními nikdy nebyl problém.
Lidé v Sikkimu:
Lidé jsou povahově velmi podobní Nepálcům. Jsou usměvaví, většinou se
Vám snaží pomoci. Bohužel jsou ale také velmi „vyčůraní“. Nepálci jsou
podnikaví a pro turisty by se většinou rozkrájeli. Není problém se tu
ubytovat nebo dát si cokoliv k jídlu. To se o Indech říct nedá. Ti
jsou přesný opak. Ubytovat Vás nechce nikdo (nevíme pravý důvod, ale
domníváme se, že s tím nechtějí mít starosti), takže hledáte hotel jen
velmi těžko (samozřejmě ne všude je to stejné). NO a s jídlem je to
ještě horší. Vůbec na to nekoukají tak, že když se u nich najíte, tak
jim také zaplatíte peníze a oni si něco vydělají. Ne, pro ně jste na
obtíž a přiděláváte jim jen práci. Takže velmi často přijdete do
restaurace a dozvíte se, že už není žádné jídlo (a to je třeba 1h
odpoledne). Když se zeptáte, kdy bude jídlo, tak řeknou, že dnes už
ne. Několikrát se nám stalo, že jsme se v celé vesnici (kde bylo třeba
10 nebo víc restaurací) neměli kde najíst. Protože se prostě nikde
nevařilo. Respektive na plotně byly hrnce plné rýže, místní obyvatelé
tam normálně jedli, ale pro nás žádné jídlo nebylo. Takový zvláštní
přístup. Blbé je, že v Indii nekoupíte ani nic v obchodě, co by se
dalo jíst. Všude jsou k sehnání jen sušenky nebo chipsy. Pak také
vajíčka, chleba, ale nic co by se na něj namazalo. Takže hlad
nezaženete ani nákupem v obchodě. Co se týče cen, tak jídlo je v
Sikkimu (oproti ostatním státům v Indii) dost drahé. Někde 2x – 3x
tolik než zaplatíte jinde. Ubytování se dá sehnat za stejnou cenu
jako všude jinde. Nejlevnější za 300R.
Města a vesnice v Sikkimu:
Gangtok
Je hlavním městem této oblasti. Jezdí odtud džípy do všech oblastí v
Sikkimu. Město není nijak zvláštní. Jediné co, tak tu najdete pěknou
promenádu (která v jiných městech v Indii není – ještě jsme ji viděli
v Namchi). Nad městem je pěkná buddhistická monastery, kterou můžete
navštívit.
Rumtek
Malinká vesnička nad kterou se tyčí moc pěkná buddhistická monastery.
Není nutné tu spát, stačí vesnici navštívit při jednodenním výletu z
Gangtoku. Kromě monastery tu nic není. Pokud zůstanete přes noc, je tu
v noci nádherný výhled na svítící Gangtok.
Rabong (Ravangla)
Je také malá vesnice nad kterou se tyčí buddhistická monastery . Ta je
tady doopravdy moc pěkná a stojí za to, se na ni jít podívat. Také tu
je (stále rozestavěný) Budha park, kde je obrovský, zlatý Budha. Když
jsme tu byli my, stále kolem něj bylo lešení. Těžko říct, kdy bude
park dokončen. Dá se odtud podniknout několik výletů do okolních hor.
Například na Maenam Hill, odkud má být krásný výhled na hory. Bohužel
ale cesta není jednoduchá a nám se ji nepodařilo najít. Hory jsme ale
viděli i tak V této vesnici bylo poměrně těžké najít ubytování, ale
nakonec jsme bydleli v nádherném rodinném hotelu jen za 350R S
jídlem tam byl velký problém, protože v restauracích se nevařilo…
Yuksom (Yuksam, Yaksum,…)
Vesnice, který prý byla prvním hlavním městem Sikkimu. To ale vůbec
nechápeme, protože v této vesnici není vůbec nic. Samozřejmě tu můžete
navštívit nějakou monastery (ty jsou tu doopravdy všude) nebo odtud
můžete jít na trek do hor. Tam ale smíte jít jen s průvodcem (sami ne)
a podle našich informací to stojí minimálně 55 dolarů na osobu a den.
Takže my jsme trek neabsolvovali.
Pelling
Vesnice, která je rozdělená do třech částí – Upper Pelling, Middle
Pelling a Lower Pelling. Všude jsou jen samé hotely. My jsme našli
velmi příjemný Ladakh guest house v Upper Pellingu, kde jsme se
ubytovali za 300R. Všude jinde chtěli kolem 1000R na noc. Také jsme tu
narazili na problém s jídlem. V restauracích se tu také nevaří.
Namchi
Vesnice s krásnou promenádou uprostřed. Bohužel nám se tady nepodařilo
najít ani jeden hotel, kde by bylo volné místo. Nabídli nám pokoj jen
na dvou místech, ale minimálně za 650R, což jsme odmítli zaplatit.
Nakonec jsme spali v odporném, plesnivém pokoji, kde nebylo vůbec nic
– jen postel bez matrace, stolek, špinavá skříňka a nějaký nepořádek.
Nám to ale stačilo a stálo nás to jen 150R/noc. Jinak bychom spali asi
na lavičce na náměstí.
30.10.2012
Včera jsme přejeli z Namchi do Darjeelingu. Na hranicích se Sikkimem
nám mísní policisté dokonce stopli auto, které nás dovezlo až do
Darjeelingu. Dnes budeme mít poklidný den v Darjeelingu a zátra
nejspíš vyrazíme k jezeru do Miriku. Lístky na vlak se nám podařilo
získat až na 1.11., tak máme jeden den navíc. Pak jedeme vlakem ze
Siliguri do Kolkaty, odkud 5.11. letíme do Thajska.
Jeden ze států v Indii, který leží na severu u hranic s Nepálem,
Bhútánem, Bangladéží a Čínou. V tomto území pokračují Himaláje a přímo
na hranicích s Nepálem leží 3. Nejvyšší hora Himalájí –
Khangchendzonga. Nejen toto horu, ale i spoustu jiných můžete
pozorovat téměř v celém Sikkimu (ve všech výše položených městech).
Celý Sikkim je hornatý. Všechny vesnice i jednotlivé domy jsou
postaveny ve svazích hor. Je neuvěřitelné, jaká místa jsou tu obydlena
(na všech kopcích vidíte rozesety domy). Všude bydlí nějací lidé.
Příroda v Sikkimu je hodně podobná Nepálu. Jsou tu hodně lesy, které
jsou dost vlhké, na stromech rostou orchideje všech možných druhů
(Bohužel když jsme tam byli mi, tak kvetl jen jeden druh), všude
rostou banány, papája a jiné ovoce. Spousta lesů je tu tvořena jen
bambusy. Ty se tu používají ke stavbě domů a různých jiných
přístřešků. Také tu roste velké množství rododendronů. Na jaře, když
kvetou , se dá jít i tzv. Rododendronová túra. To musí být vážně
nádhera.
Doprava v Sikkimu:
Jedinou dopravou jsou tu taxíky nebo sdílené džípy. Doprava džípy není
drahá, ale mezi pohodlné rozhodně nepatří. Džípy jsou přeplněné lidmi.
V jednom džípu jede minimálně 13 lidí - ale vidíte tu i džípy, ze
kterých vykukuje klidne 20hlav…Indiáni jsou neuvěřitelně skladní. Jsou
menšího vzrůstu než Evropani, ale dokážou se na sebe tak namačkat, že
sedí klidně i ve dvou řadách na sobě. U řidiče je místo pro 2
cestující. Úplně běžně tam ale sedí 3 cestující s tím, že ten u
řidiče má řadící páku mezi nohama, rukou objímá řidiče kolem ramen aby
se udržel a řidič sedí na krajíčku sedačky a na pedály i volant
dosáhne jen tak trošku ze strany…No docela zážitek. Cesty tu jsou v
hrozném stavu. Většinou se jezdí po vyasfaltovaných cestách (před
dlouhou dobou), takže jsou z toho spíš prašné cesty plné obrovských
děr a výmolů se spoustou kamení. Přejíždí se potoky a říčky a celkově
se jede jen velmi malou rychlostí. Ujedete jen 15 -20km za hodinu…
Někde samozřejmě víc, někde míň. Silnice jsou vystavěné v horách,
takže jezdíte stále po serpentinách nahoru a dolů.
My jsme v celém Sikkimu stopovali. Sice místní vůbec nevědí, co to je,
ale přesto zastavují. Pokud jste u nějakého většího města, stále vás
posílají na placený džíp, ale vždy nás po nějaké době někdo nabral.
Jen jednou jsme měli problém s tím, že jeden mladík nepochopil, že
jsme stopovali záměrně jen obyčejná auta (ne taxíky) a že mu nechceme
nic zaplatit. S ostatními nikdy nebyl problém.
Lidé v Sikkimu:
Lidé jsou povahově velmi podobní Nepálcům. Jsou usměvaví, většinou se
Vám snaží pomoci. Bohužel jsou ale také velmi „vyčůraní“. Nepálci jsou
podnikaví a pro turisty by se většinou rozkrájeli. Není problém se tu
ubytovat nebo dát si cokoliv k jídlu. To se o Indech říct nedá. Ti
jsou přesný opak. Ubytovat Vás nechce nikdo (nevíme pravý důvod, ale
domníváme se, že s tím nechtějí mít starosti), takže hledáte hotel jen
velmi těžko (samozřejmě ne všude je to stejné). NO a s jídlem je to
ještě horší. Vůbec na to nekoukají tak, že když se u nich najíte, tak
jim také zaplatíte peníze a oni si něco vydělají. Ne, pro ně jste na
obtíž a přiděláváte jim jen práci. Takže velmi často přijdete do
restaurace a dozvíte se, že už není žádné jídlo (a to je třeba 1h
odpoledne). Když se zeptáte, kdy bude jídlo, tak řeknou, že dnes už
ne. Několikrát se nám stalo, že jsme se v celé vesnici (kde bylo třeba
10 nebo víc restaurací) neměli kde najíst. Protože se prostě nikde
nevařilo. Respektive na plotně byly hrnce plné rýže, místní obyvatelé
tam normálně jedli, ale pro nás žádné jídlo nebylo. Takový zvláštní
přístup. Blbé je, že v Indii nekoupíte ani nic v obchodě, co by se
dalo jíst. Všude jsou k sehnání jen sušenky nebo chipsy. Pak také
vajíčka, chleba, ale nic co by se na něj namazalo. Takže hlad
nezaženete ani nákupem v obchodě. Co se týče cen, tak jídlo je v
Sikkimu (oproti ostatním státům v Indii) dost drahé. Někde 2x – 3x
tolik než zaplatíte jinde. Ubytování se dá sehnat za stejnou cenu
jako všude jinde. Nejlevnější za 300R.
Města a vesnice v Sikkimu:
Gangtok
Je hlavním městem této oblasti. Jezdí odtud džípy do všech oblastí v
Sikkimu. Město není nijak zvláštní. Jediné co, tak tu najdete pěknou
promenádu (která v jiných městech v Indii není – ještě jsme ji viděli
v Namchi). Nad městem je pěkná buddhistická monastery, kterou můžete
navštívit.
Rumtek
Malinká vesnička nad kterou se tyčí moc pěkná buddhistická monastery.
Není nutné tu spát, stačí vesnici navštívit při jednodenním výletu z
Gangtoku. Kromě monastery tu nic není. Pokud zůstanete přes noc, je tu
v noci nádherný výhled na svítící Gangtok.
Rabong (Ravangla)
Je také malá vesnice nad kterou se tyčí buddhistická monastery . Ta je
tady doopravdy moc pěkná a stojí za to, se na ni jít podívat. Také tu
je (stále rozestavěný) Budha park, kde je obrovský, zlatý Budha. Když
jsme tu byli my, stále kolem něj bylo lešení. Těžko říct, kdy bude
park dokončen. Dá se odtud podniknout několik výletů do okolních hor.
Například na Maenam Hill, odkud má být krásný výhled na hory. Bohužel
ale cesta není jednoduchá a nám se ji nepodařilo najít. Hory jsme ale
viděli i tak V této vesnici bylo poměrně těžké najít ubytování, ale
nakonec jsme bydleli v nádherném rodinném hotelu jen za 350R S
jídlem tam byl velký problém, protože v restauracích se nevařilo…
Yuksom (Yuksam, Yaksum,…)
Vesnice, který prý byla prvním hlavním městem Sikkimu. To ale vůbec
nechápeme, protože v této vesnici není vůbec nic. Samozřejmě tu můžete
navštívit nějakou monastery (ty jsou tu doopravdy všude) nebo odtud
můžete jít na trek do hor. Tam ale smíte jít jen s průvodcem (sami ne)
a podle našich informací to stojí minimálně 55 dolarů na osobu a den.
Takže my jsme trek neabsolvovali.
Pelling
Vesnice, která je rozdělená do třech částí – Upper Pelling, Middle
Pelling a Lower Pelling. Všude jsou jen samé hotely. My jsme našli
velmi příjemný Ladakh guest house v Upper Pellingu, kde jsme se
ubytovali za 300R. Všude jinde chtěli kolem 1000R na noc. Také jsme tu
narazili na problém s jídlem. V restauracích se tu také nevaří.
Namchi
Vesnice s krásnou promenádou uprostřed. Bohužel nám se tady nepodařilo
najít ani jeden hotel, kde by bylo volné místo. Nabídli nám pokoj jen
na dvou místech, ale minimálně za 650R, což jsme odmítli zaplatit.
Nakonec jsme spali v odporném, plesnivém pokoji, kde nebylo vůbec nic
– jen postel bez matrace, stolek, špinavá skříňka a nějaký nepořádek.
Nám to ale stačilo a stálo nás to jen 150R/noc. Jinak bychom spali asi
na lavičce na náměstí.
30.10.2012
Včera jsme přejeli z Namchi do Darjeelingu. Na hranicích se Sikkimem
nám mísní policisté dokonce stopli auto, které nás dovezlo až do
Darjeelingu. Dnes budeme mít poklidný den v Darjeelingu a zátra
nejspíš vyrazíme k jezeru do Miriku. Lístky na vlak se nám podařilo
získat až na 1.11., tak máme jeden den navíc. Pak jedeme vlakem ze
Siliguri do Kolkaty, odkud 5.11. letíme do Thajska.
Za posledních pár dní jsme se stihli přemístit do Kolkaty, hlavního města státu West Bengal. Cesta vlakem nebyla nic moc, protože jsme měli jen jednu postel dohromady. Na druhé místo jsme čekali na tzv. waiting listu, ale bohužel jsme postel nedostali. Naštěstí ale bylo možné cestovat "na jedné posteli", takže jsme odjeli oba. Michal spal nakonec v uličce, ale moc se nevyspal, protože tam měl málo místa a od země mu byla zima. V Kolkatě jsme si našli ubytování přes Couchsurfing u moc fajn kluka - Soumendu, který bydlí asi hodinu autobusem od centra města v blízkosti letiště. Máme se tu skvěle, vaří nám místní speciality, ochutnáváme cukrovinky, prostě paráda :-) Dokonce se nám povedlo nechat tu spravit můj foťák, u kterého nefungoval zoom. Dnes jsme také odeslali balík zbytečného oblečení a pár maličkostí domů, tak doufáme, že dorazí. Nebylo to úplně jednoduché takový balík odeslat. Včera jsme se na jedné poště zeptali, kolik nás to bude stát, když pošleme 5kg balík do ČR. Bylo nám řečeno, že 1500R. Dnes jsme ale přišli na jinou poštu (menší) a chtěli jsme náš balík odeslat. Nejprve jsme přišli k přepážce a bylo nám řečeno, že musíme rozbalit balík (naštěstí jsme ho ještě nezalepili úplně) a že ho musí prohlédnout, co v něm je. To jsme se na ně trochu rozzlobili, protože se nám nelíbilo, že se někdo bude přehrabovat v našich věcech, hlavně když jsme měli balík pěkně srovnaný a zabalený. Přehrabali důkladně téměř vše, Michala nechali rozbalit dokonce i malé balíčky, ve kterých měl CD s fotkama, tabák a jiné drobnosti, které posílal domů. Doopravdy hodně prudili. Když jsme balík znovu zabalili, tak nám oznámili, že to bude stát 3500R. Na to jsme jim ale řekli, že tím pádem půjdeme na jinou poštu, že to mělo stát 1500R / 5kg (náš balík vážil 5,7kg, takže jen o něco více, ale určitě né jednou tolik). Tak jsme zase vzali naši krabici a šli hledat jinou poštu. Nakonec jsme se rozhodli jít na hlavní poštu, kam jsme ale museli jet metrem a pak jít ještě kus pěšky. Tam jsme měli větší úspěch. Cena byla 1700R, takže to nás potěšilo. Už méně nás potěšilo to, že balík jsme si museli nechat speciálně zabalit do látky, zašít a nakonec zapečetit. Jinak by nám ho prostě neposlali. To nás stálo dalších 150R. Bohužel se ale nedalo nic dělat, a tak jsme zaplatili. I tak jsme ale balík odeslali za 1850R, což je pořád levněji než na první poště. Prý by měl dorazit za 15 - 20 dní. Tak jsme moc zvědaví, kdy přijde. :-) Zítra už snad stihneme i nějaké památky v Kolkatě. :-) Je totiž poslední den, který tu strávíme. V pondělí v poledno totiž odlétáme do Thajska - do Bangkoku.
Cestování vlakem, nákup jízdenek:
To je tu trošku složité. Vlakem tu cestuje obrovské množství lidí každý den. Proto jsou vlaky většinou plné a není lehké získat místo. Musíte přijít k okénku a vyzvednout si tzv. rezervační lístek. Tam je třeba vyplnit název vlaku, čas kdy chcete jet, názvy stanic - odjezd i příjezd, vaše jméno, adresu, telefon, podpis a hlavně třídu, ve které chcete cestovat. Na výběr máte mezi 2. třídou (to jsou jen sedačky, většinou se tu tlačí strašné množství lidí), sleeper class (vagón, kde jsou otevřená kupé, kde v každém kupé jsou 3 postele nad sebou - UB = upper bed, MB = middle bed, LB = lower bed , na každé straně a v uličce 2 postele). Poslední, nejlepší, třída je AC = klimatizovaný vagón. Ta se také nějak dělí asi na tři skupiny, ale to nevím přesně, protože v AC jsme nikdy nejeli... To vše odevzdáte u okénka (teda poté, co si vyčkáte většinou velkou frontu). Někdy není jednoduché se dočkat místa u okénka, protože Indové rádi předbíhají a tlačí se dopředu. Musíte mít dobré lokty, abyste se tam protlačili :-) Jakmile jste u okénka a lístek je dobře vyplněný, zjistíte jestli místo ve vlaku je nebo není. Pokud místo je, dostanete ihned jízdenku. Pokud místo není, můžete se nechat napsat na tzv. waiting list. To znamená, že musíte počkat, než hodinu před odjezdem vlaku vyvěsí čekací listinu a vy si zde najdete, zda pro vás místo je nebo není. Vše je docela dobře zařízeno, funguje to tak, jak má. Jen vlaky na čas moc nejezdí, většinou mají zpoždění. Tím se tu ale nikdo netrápí. :-)
Cestování vlakem, nákup jízdenek:
To je tu trošku složité. Vlakem tu cestuje obrovské množství lidí každý den. Proto jsou vlaky většinou plné a není lehké získat místo. Musíte přijít k okénku a vyzvednout si tzv. rezervační lístek. Tam je třeba vyplnit název vlaku, čas kdy chcete jet, názvy stanic - odjezd i příjezd, vaše jméno, adresu, telefon, podpis a hlavně třídu, ve které chcete cestovat. Na výběr máte mezi 2. třídou (to jsou jen sedačky, většinou se tu tlačí strašné množství lidí), sleeper class (vagón, kde jsou otevřená kupé, kde v každém kupé jsou 3 postele nad sebou - UB = upper bed, MB = middle bed, LB = lower bed , na každé straně a v uličce 2 postele). Poslední, nejlepší, třída je AC = klimatizovaný vagón. Ta se také nějak dělí asi na tři skupiny, ale to nevím přesně, protože v AC jsme nikdy nejeli... To vše odevzdáte u okénka (teda poté, co si vyčkáte většinou velkou frontu). Někdy není jednoduché se dočkat místa u okénka, protože Indové rádi předbíhají a tlačí se dopředu. Musíte mít dobré lokty, abyste se tam protlačili :-) Jakmile jste u okénka a lístek je dobře vyplněný, zjistíte jestli místo ve vlaku je nebo není. Pokud místo je, dostanete ihned jízdenku. Pokud místo není, můžete se nechat napsat na tzv. waiting list. To znamená, že musíte počkat, než hodinu před odjezdem vlaku vyvěsí čekací listinu a vy si zde najdete, zda pro vás místo je nebo není. Vše je docela dobře zařízeno, funguje to tak, jak má. Jen vlaky na čas moc nejezdí, většinou mají zpoždění. Tím se tu ale nikdo netrápí. :-)
Diskuze ↓ Vloženo 28.10.2012
20.10.2012
Ráno jsme se sbalili a došli si v Gangtoku na snídani. Hned potom jsme pokračovali do dlouhého táhlého kopce (do centra města), kde měl jet náš džíp do Rumteku, kam jsme měli namířeno. Vše jsme bez problémů našli. Stačilo už jen počkat na to, až se džíp naplní (celkem nás jelo 10 + řidič). To trvalo víc než hodinu. Pak jsme už vyjeli správným směrem a asi za hodinu a půl jsme byli na místě. Rumtek je malinkatá vesnička a stejně jako všechny vesnice a města tady je položená v kopci. Na vrchu kopce se rozkládá moc pěkná Monastery - komplex budhistických staveb. Žije tu velké množství mnichů, kteří jsou všude kolem Vás. Večer jich byly plné restaurace. Jedlo se tam doopravdy ve velkém. Když jsme prohlíželi Monastery, tak jsme přišli i do místnosti, kde mniši počítali utržené peníze (které lidé dávají v chrámu) a nevěřili byste, jaká hromada to byla. Vůbec nedokážeme odhadnout, kolik tam mohli mít peněz...snad milion rupií. Neuvěřitelné. To se jim to pak v chrámu žije :-)
21.10.2012
V Rumteku jsme zůstali jednu noc a ráno jsme se rozhodli stopovat další část cesty. Po asi půl hodině jízdy nám hned zastavila paní se třemi dětmi a velkým autem, takže jsme se popovezli na hlavní silnici k městu Ranipool. Odtud jsme na první pokus stopli pána s dvěma dcerami a ti nás svezli do Singtamu. Tam jsme stopovali celkem dlouho. Čekali jsme asi 2 h než nám zastavilo nějaké auto. Nakonec jsme se svezli s ambulancí až do Rabongu. Tady jsme si prohlédli asi nejhežčí budhistickou Monastery, kterou jsme zatím viděli. Moc pěkné místo na vrcholku kopce. Mají tu také Buddha park, což je obrovská, kýčovitá, zlatá soch Budhy a komplex budov kolem. Budha ale není ještě dostavěn, tak se tam nedalo podívat.
22.10.2012
Tentokrát nás čekal zase brzký ranní budíček – už v 5h ráno. Měli jsme namířeno na místní kopec, odkud jsou vidět hory – hlavně Kančendžonga (3. nejvyšší hora v Himalájích). Cesta ubíhala docela rychle, šlo se velmi pohodlně. Cestou (asi kolem 7h ranní) jsme hory zahlédli. Pak se ale bohužel nad horami zatáhlo a vytvořily se mraky. Tak jsme nakonec ani na vyhlídku nedošli a vrátili jsme se zpět. Vůbec nám to ale nevadilo, protože to byla krásná procházka po místním pralese. Nasbírali jsme na sobě několik pijavic, ale naštěstí jen na oblečení a botách. Žádná z nich se nezapila do kůže. Po návratu jsme překvapivě zjistili (teda pro nás to až takové překvapení nebylo, protože je to tu poměrně normální), že není kde se najíst, protože v restauracích vám buď řeknou, že nemají žádné jídlo (podezříváme je, že nechtějí mít v restauraci „bělochy“)nebo se tu vaří jen Momo (což jsou takové kousky těsta, plněné zeleninou nebo masem. Jenže toho se bohužel moc nenajíte. L Odpoledne jsme měli odpočinkové. Vyprali jsme všechno špinavé prádlo, upravovali fotky a polehávali.
23.10.2012
V noci byla docela veliká kosa, a tak jsme se probudili s bolestí v krku. Tak snad nás to brzy přejde. Dali jsme si dávku Tea tree oil od Peti, tak snad nám to pomůže J Jinak jsme se přesunuli do Yuksomu (někde se píše Yuksam). Zase jsme stopovali. Celkem 3x. První dva stopy byly bez problémů. U toho posledního jsme měli trochu konflikt s místním mladíkem, který nás svezl, protože chtěl po nás zaplatit za odvoz. My jsme mu samozřejmě zaplatit nechtěli (proto stopujeme, abychom neplatili taxi). On stále vyžadoval peníze. Nakonec s nějakými nadávkami odjel. J Jinak Yuksom je malá vesnice, taková díra světa. Kolem je několik Monastery, tam se vydáme zítra. Jinak je to začátek pro jakýkoli trek do hor. Proto je tu i dost bílých lidí a místní z toho hodně čerpají. Všichni se vás tu snaží natáhnout. Jinak v Sikkimu je dost draho. Oproti “normální Indii” tak dvakrát tolik. No a tady v Yuksomu jsou zatím nejvyčůranější lidi. Například v info centru nám dal takovou malinkou mapičku města (která je všude zdarma) a při odchodu nám řekl, že stojí 10R. Tak jsme mu jí vrátili a se smíchem jsme začali odcházet. On najednou obrátil a prý že je to jeho pomoc pro nás a je to zdarma J Prostě vtipálci. V restauraci jsme si objednali Veg.rice (jako každý den všude) a když jsme chtěli přidat (což je všude v ceně a je to zdarma), tak se tvářili jako bychom chtěli kdo ví co a přidali jen hooodně malinko, aby se neřeklo. Chtěli jsme tu jít na trek do hor, ale bohužel se na něj nevypravíme, protože musíte jít s Guidem. To my ale nechceme. Navíc nám tvrdí, že minimálně musíme zaplatit 55 dolarů za den a jednoho, takže to pro nás vážně není. Ale to nevadí, podíváme se tu po okolí a možná se navíc vypravíme do Assamu (ale to ještě nevíme jistě).
24.10.2012
Bohužel jsem celou noc nespala, protože mě není moc dobře. Bolí mě průdušky. Zůstala jsem protoa celé dopoledne v posteli, zatímco Michal se šel podívat na blízkou Monastery a nějakou vesničku. Když se vrátil, tak jsme se sbalili a po obědě jsme chtěli vyrazit dál, do Pellingu. Bohužel ale nejede odpoledne žádný jeep, a tak jsme tu museli zůstat ještě na jednu noc. Dnes tu končí nějaký festival, a tak prý nejezdí ani žádná auta. Stopovat proto taky nemá cenu. Hlavně je to tu vážně díra světa, takže sem ani skoro nic nejezdí. Já jsme tedy zase zalezla zpět do postele a do spacáku a Michal šel nafotit vesnici. Včera jsme přijeli už dost pozdě, a tak byla na focení tma. Potkali jsme tu zase skupinku Čechů (už jsme je potkali několikrát při cestě po Sikkimu), kteří jezdí na kole. Na zítra nám nabídli odvoz jejich autem, které jim vozí batohy, takže nebudeme muset jet taxíkem a uvidíme i to, co jsme chtěli. Nějaké vodopády a jezero. Původně jsme tuto cestu chtěli jít pěšky, ale v mém stavu si to vážně netroufnu. Snad mi zítra bude líp a nebudu muset sáhnout po antibiotikách, které s sebou pro takovéto případy vozím. J
25.10.2012
Včera jsme dostali nabídku od skupinky Čechů, že můžeme jet s nimi, a tak jsme toho využili a svezli se. Bylo to moc fajn, protože jsou všichni super. Velmi příjemná změna, zase chvíli mluvit česky J Vždy jsme kousek popojeli a počkali na ně až dojedou. Cestou jsme se podívali k vodopádům (ty nebyly nic extra) a pak jsme viděli docela pěkné jezero, které je posvátné pro Budhisty i Hinduisty. Dokonce, když chcete jít až k jezeru, tak se na posledních asi 30m musíte zout a jít bosí po takovém dřevěném chodníku. J Jinak jsme dojeli do Pellingu. Vesnice nás trochu zklamala, protože tu není vůbec nic jiného, než hotely. Není tu skoro žádný obchod s jídlem nebo menší restaurace (ty jsou tu asi 2). Vše patří k hotelům. Ty jsou tu poměrně luxusní, alespoň podle cen, které chtějí za ubytování. Nám se ale nakonec podařilo sehnat docela pěkný guest house jen za 300R (ostatní ubytování nám nabízeli minimálně za 1000R a výš). Zítra ještě strávíme den v Pellingu a pozítří bychom se rádi dostali do města Namchi. To by mělo být trošku větší. Odtud už se nejspíš vrátíme zpět do Darjeelingu. Pak nás čeká město Mirik a blízké jezero.
26.10.2012
Hned po ránu jsme se šli podívat ven na vycházející slunce na horách. Tentokrát byly docela pěkně vidět. Po snídani jsme navštívili jednu monastery. Došli jsme tam přesně ve chvíli, kdy mniši byli uvnitř a prováděli ranní modlitbu. To bylo hodně zajímavé. Sedli jsme si na takovou lavici a pozorovali je. Jeden z mnichů nám dokonce přinesl čaj a talíř se sušenkami a takovou praženou rýží. Tak jsme si dali druhou snídani J Odpoledne jsme vyšplhali do kopce na Pemayangste monastery a pak sešli na Rabdentse palace ruins (zřícenina paláce). Monastery nás nějak nenadchla, hllavně proto, že se na ní platil vstup 20R a nic navíc oproti ostatním tam nebylo. Na ruiny se vstup neplatí, ale take tam nic moc není J Zítra přejezd do Namchi.
27.10.2012
Ráno jsme se vypravili na cestu z Pellingu do Namchi. Nejprve jsme se potřebovali dostat do města Legship. Vůbec ale nejezdilia “normální” auta, jen samé taxi. Tak jsme ušli asi 3km, než nám někdo zastavil. Byla to rodinka, která jela ale jen do Gayzingu. Tak nás popovezli asi 5km. Pak jsme se vydali dál pěšky a cestou jsme se pokusili stopovat další auta. To bylo ale ještě horší než předtím. Vůbec žádná auta nejezdila (jen taxi) a když už někdo jel, tak byl plný nebo nazastavil. Ušli jsme tedy asi 9km, než nám zastavil mladý pár Indů. Ti nás odvezli do Legshipu. Tam jsme si dali oběd a podívali se na místní chrám. Protože tam nejezdila skoro žádná auta (tentokrát ani moc taxíků nejezdilo), tak jsme se rozhodli jet dál jeepem. Cesta trvala něco málo přes hodinu a vedla kolem krásné řeky. Byla to ale nejprašnější a nejhorší cesta, po které jsme jeli. Když jsme dojeli, Michal měl uplně bile vousy I vlasy J Vypadalo to docela komicky. Vše jsme museli vyprášit. Pak už nás čekal v Jhoretangu jen přestup na další jeep směr Namchi. Tam ale teprve začalo to pravé dobrodružství. Obešli jsme snad všechny hotely v tomto městě (a to jich tu vážně není málo). Všude nám ale bylo řečeno, že jsou všechny pokoje plné nebo zamluvené. Občas jsme take slyšeli, že už tam hotel není, že to je jen restaurace. Nevíme proč, ale prostě v celém městě se nám nepodařilo najít ubytování. Jestli to je tím, že jsme bílí… možná… V posledních dvou hotelech nám řekli, že pokoj mají. V jednom za 700R a v druhém za 650R. To jsme ale zase odmítli zaplatit. Nakonec jsme si došli na večeři, a pak že uvidímě co bude dál. V restauraci (teda takovém hodně velkém pajzlu) jsme se zeptali zda neví o levném ubytování. Po krátkém zamyšlení nám nakonec ukázali jeden pokoj nahoře v patře. Nejspíš patří k jejich bytu. Není tu nic, jen plíseň, jedna postel bez matrace a stolek se skříńkou a velkým nepořádkem. Pokoj je vážně hnusný. Spíme na zemi a snažíme se ničeho nedotýkat…ale nakonec je za 150R na noc…Takže jsme to vzali. Jinak bychom asi spali někde na lavičce nebo v nějakém rozestavěném domě (těch je tu poměrně dost).
28.10.2012
Vyspali jsme se celkem dobře, jen nás (ostatně jako obvykle) začali budit Indové už v 5h ráno. Chápete to? V neděli a oni vstávají v 5h. No my jsme vylezli v půl 7, umyli jsme si obličej a zuby vodou s pet lahve a šli na snídani J Dali jsme si Puri se sabji (To jsou takové mastné placky a jejich obvyklá pálivá omáčka s bramborama). Dokonce za přijatelnou cenu 20R a k tomu čaj za 5R. Něco nám přidávali, a tak nás snídaně vyšla na 70R. Už se konečně pohybujeme zase v normálních cenách J Před 8h ráno jsme už vyráželi na Siddeshvara Dham (Solophok) což je takový complex hinduistických staveb – různých chrámů a je tu obrovská socha Lorda Shivi. Komplex je asi 5km od města a je jako obvykle dost kýčovitý, plný barevných staveb, zlata,…Ale přesně tohle patří k Indii. Indové mají rádi barvy a kýčovité věci J Pak jsme vyrazili ještě ke kýčovitějšímu Shirdi Sai Mandir. To je obrovský hinduistický chrám, který je celý pozlacený. Uvnitř mají hvězdnou oblohu s planetami a sluncem a zase spoustu zlata. Nakonec jsme při cestě zpět zašli ještě na Alley Gumpu, která ale není nijak zvláštní, je dost oprýskaná a neopravovaná. Venku hráli malí mniši fotbal, tak jsme je chvilku pozorovali. Odpoledne ještě nevíme kam se vydáme, protože ke zlatýmu Budhovi, který je na obr kopci nad městem, se nám moc nechce J
Fotky:
1) Sběračky čaje (Darjeeling)
2) Čajové plantáže (Darjeeling)
3) Čajový lístek (Darjeeling)
4) Baťa (Sikkim – Gangtok)
5) Hlavní třída (Sikkim – Gangtok)
6) Monastery (Sikkim – Gangtok)
7) Modlitební mlýnky u monastery
8) Pohled shora na hlavní třídu v Gangtoku
9) Monastery v Rumteku
10) Ranní pohled na hory (cca 7h ráno), pak se hory zahalí do mraků a není vidět nic.
11) Orchideje rostoucí na stromech
12) Monastery v Rabongu
13) Monastery v Rabongu
14) Modlitební mlýnky Rabong
15) Velký modlitební mlýn v Yuksomu
16) U jezera Khecheopalri
17) Jezero Khecheopalri, které má mít tvar stopy Budhy
18) Nikdy by mě nenapadlo, že tyhle kytky kvetou J
19) Výhled na hory z Pellingu
20) Výhled na hory z Pellingu
21) Malí mniši před Sanga-Choling monastery
22) Sanga-Choling monastery
Ráno jsme se sbalili a došli si v Gangtoku na snídani. Hned potom jsme pokračovali do dlouhého táhlého kopce (do centra města), kde měl jet náš džíp do Rumteku, kam jsme měli namířeno. Vše jsme bez problémů našli. Stačilo už jen počkat na to, až se džíp naplní (celkem nás jelo 10 + řidič). To trvalo víc než hodinu. Pak jsme už vyjeli správným směrem a asi za hodinu a půl jsme byli na místě. Rumtek je malinkatá vesnička a stejně jako všechny vesnice a města tady je položená v kopci. Na vrchu kopce se rozkládá moc pěkná Monastery - komplex budhistických staveb. Žije tu velké množství mnichů, kteří jsou všude kolem Vás. Večer jich byly plné restaurace. Jedlo se tam doopravdy ve velkém. Když jsme prohlíželi Monastery, tak jsme přišli i do místnosti, kde mniši počítali utržené peníze (které lidé dávají v chrámu) a nevěřili byste, jaká hromada to byla. Vůbec nedokážeme odhadnout, kolik tam mohli mít peněz...snad milion rupií. Neuvěřitelné. To se jim to pak v chrámu žije :-)
21.10.2012
V Rumteku jsme zůstali jednu noc a ráno jsme se rozhodli stopovat další část cesty. Po asi půl hodině jízdy nám hned zastavila paní se třemi dětmi a velkým autem, takže jsme se popovezli na hlavní silnici k městu Ranipool. Odtud jsme na první pokus stopli pána s dvěma dcerami a ti nás svezli do Singtamu. Tam jsme stopovali celkem dlouho. Čekali jsme asi 2 h než nám zastavilo nějaké auto. Nakonec jsme se svezli s ambulancí až do Rabongu. Tady jsme si prohlédli asi nejhežčí budhistickou Monastery, kterou jsme zatím viděli. Moc pěkné místo na vrcholku kopce. Mají tu také Buddha park, což je obrovská, kýčovitá, zlatá soch Budhy a komplex budov kolem. Budha ale není ještě dostavěn, tak se tam nedalo podívat.
22.10.2012
Tentokrát nás čekal zase brzký ranní budíček – už v 5h ráno. Měli jsme namířeno na místní kopec, odkud jsou vidět hory – hlavně Kančendžonga (3. nejvyšší hora v Himalájích). Cesta ubíhala docela rychle, šlo se velmi pohodlně. Cestou (asi kolem 7h ranní) jsme hory zahlédli. Pak se ale bohužel nad horami zatáhlo a vytvořily se mraky. Tak jsme nakonec ani na vyhlídku nedošli a vrátili jsme se zpět. Vůbec nám to ale nevadilo, protože to byla krásná procházka po místním pralese. Nasbírali jsme na sobě několik pijavic, ale naštěstí jen na oblečení a botách. Žádná z nich se nezapila do kůže. Po návratu jsme překvapivě zjistili (teda pro nás to až takové překvapení nebylo, protože je to tu poměrně normální), že není kde se najíst, protože v restauracích vám buď řeknou, že nemají žádné jídlo (podezříváme je, že nechtějí mít v restauraci „bělochy“)nebo se tu vaří jen Momo (což jsou takové kousky těsta, plněné zeleninou nebo masem. Jenže toho se bohužel moc nenajíte. L Odpoledne jsme měli odpočinkové. Vyprali jsme všechno špinavé prádlo, upravovali fotky a polehávali.
23.10.2012
V noci byla docela veliká kosa, a tak jsme se probudili s bolestí v krku. Tak snad nás to brzy přejde. Dali jsme si dávku Tea tree oil od Peti, tak snad nám to pomůže J Jinak jsme se přesunuli do Yuksomu (někde se píše Yuksam). Zase jsme stopovali. Celkem 3x. První dva stopy byly bez problémů. U toho posledního jsme měli trochu konflikt s místním mladíkem, který nás svezl, protože chtěl po nás zaplatit za odvoz. My jsme mu samozřejmě zaplatit nechtěli (proto stopujeme, abychom neplatili taxi). On stále vyžadoval peníze. Nakonec s nějakými nadávkami odjel. J Jinak Yuksom je malá vesnice, taková díra světa. Kolem je několik Monastery, tam se vydáme zítra. Jinak je to začátek pro jakýkoli trek do hor. Proto je tu i dost bílých lidí a místní z toho hodně čerpají. Všichni se vás tu snaží natáhnout. Jinak v Sikkimu je dost draho. Oproti “normální Indii” tak dvakrát tolik. No a tady v Yuksomu jsou zatím nejvyčůranější lidi. Například v info centru nám dal takovou malinkou mapičku města (která je všude zdarma) a při odchodu nám řekl, že stojí 10R. Tak jsme mu jí vrátili a se smíchem jsme začali odcházet. On najednou obrátil a prý že je to jeho pomoc pro nás a je to zdarma J Prostě vtipálci. V restauraci jsme si objednali Veg.rice (jako každý den všude) a když jsme chtěli přidat (což je všude v ceně a je to zdarma), tak se tvářili jako bychom chtěli kdo ví co a přidali jen hooodně malinko, aby se neřeklo. Chtěli jsme tu jít na trek do hor, ale bohužel se na něj nevypravíme, protože musíte jít s Guidem. To my ale nechceme. Navíc nám tvrdí, že minimálně musíme zaplatit 55 dolarů za den a jednoho, takže to pro nás vážně není. Ale to nevadí, podíváme se tu po okolí a možná se navíc vypravíme do Assamu (ale to ještě nevíme jistě).
24.10.2012
Bohužel jsem celou noc nespala, protože mě není moc dobře. Bolí mě průdušky. Zůstala jsem protoa celé dopoledne v posteli, zatímco Michal se šel podívat na blízkou Monastery a nějakou vesničku. Když se vrátil, tak jsme se sbalili a po obědě jsme chtěli vyrazit dál, do Pellingu. Bohužel ale nejede odpoledne žádný jeep, a tak jsme tu museli zůstat ještě na jednu noc. Dnes tu končí nějaký festival, a tak prý nejezdí ani žádná auta. Stopovat proto taky nemá cenu. Hlavně je to tu vážně díra světa, takže sem ani skoro nic nejezdí. Já jsme tedy zase zalezla zpět do postele a do spacáku a Michal šel nafotit vesnici. Včera jsme přijeli už dost pozdě, a tak byla na focení tma. Potkali jsme tu zase skupinku Čechů (už jsme je potkali několikrát při cestě po Sikkimu), kteří jezdí na kole. Na zítra nám nabídli odvoz jejich autem, které jim vozí batohy, takže nebudeme muset jet taxíkem a uvidíme i to, co jsme chtěli. Nějaké vodopády a jezero. Původně jsme tuto cestu chtěli jít pěšky, ale v mém stavu si to vážně netroufnu. Snad mi zítra bude líp a nebudu muset sáhnout po antibiotikách, které s sebou pro takovéto případy vozím. J
25.10.2012
Včera jsme dostali nabídku od skupinky Čechů, že můžeme jet s nimi, a tak jsme toho využili a svezli se. Bylo to moc fajn, protože jsou všichni super. Velmi příjemná změna, zase chvíli mluvit česky J Vždy jsme kousek popojeli a počkali na ně až dojedou. Cestou jsme se podívali k vodopádům (ty nebyly nic extra) a pak jsme viděli docela pěkné jezero, které je posvátné pro Budhisty i Hinduisty. Dokonce, když chcete jít až k jezeru, tak se na posledních asi 30m musíte zout a jít bosí po takovém dřevěném chodníku. J Jinak jsme dojeli do Pellingu. Vesnice nás trochu zklamala, protože tu není vůbec nic jiného, než hotely. Není tu skoro žádný obchod s jídlem nebo menší restaurace (ty jsou tu asi 2). Vše patří k hotelům. Ty jsou tu poměrně luxusní, alespoň podle cen, které chtějí za ubytování. Nám se ale nakonec podařilo sehnat docela pěkný guest house jen za 300R (ostatní ubytování nám nabízeli minimálně za 1000R a výš). Zítra ještě strávíme den v Pellingu a pozítří bychom se rádi dostali do města Namchi. To by mělo být trošku větší. Odtud už se nejspíš vrátíme zpět do Darjeelingu. Pak nás čeká město Mirik a blízké jezero.
26.10.2012
Hned po ránu jsme se šli podívat ven na vycházející slunce na horách. Tentokrát byly docela pěkně vidět. Po snídani jsme navštívili jednu monastery. Došli jsme tam přesně ve chvíli, kdy mniši byli uvnitř a prováděli ranní modlitbu. To bylo hodně zajímavé. Sedli jsme si na takovou lavici a pozorovali je. Jeden z mnichů nám dokonce přinesl čaj a talíř se sušenkami a takovou praženou rýží. Tak jsme si dali druhou snídani J Odpoledne jsme vyšplhali do kopce na Pemayangste monastery a pak sešli na Rabdentse palace ruins (zřícenina paláce). Monastery nás nějak nenadchla, hllavně proto, že se na ní platil vstup 20R a nic navíc oproti ostatním tam nebylo. Na ruiny se vstup neplatí, ale take tam nic moc není J Zítra přejezd do Namchi.
27.10.2012
Ráno jsme se vypravili na cestu z Pellingu do Namchi. Nejprve jsme se potřebovali dostat do města Legship. Vůbec ale nejezdilia “normální” auta, jen samé taxi. Tak jsme ušli asi 3km, než nám někdo zastavil. Byla to rodinka, která jela ale jen do Gayzingu. Tak nás popovezli asi 5km. Pak jsme se vydali dál pěšky a cestou jsme se pokusili stopovat další auta. To bylo ale ještě horší než předtím. Vůbec žádná auta nejezdila (jen taxi) a když už někdo jel, tak byl plný nebo nazastavil. Ušli jsme tedy asi 9km, než nám zastavil mladý pár Indů. Ti nás odvezli do Legshipu. Tam jsme si dali oběd a podívali se na místní chrám. Protože tam nejezdila skoro žádná auta (tentokrát ani moc taxíků nejezdilo), tak jsme se rozhodli jet dál jeepem. Cesta trvala něco málo přes hodinu a vedla kolem krásné řeky. Byla to ale nejprašnější a nejhorší cesta, po které jsme jeli. Když jsme dojeli, Michal měl uplně bile vousy I vlasy J Vypadalo to docela komicky. Vše jsme museli vyprášit. Pak už nás čekal v Jhoretangu jen přestup na další jeep směr Namchi. Tam ale teprve začalo to pravé dobrodružství. Obešli jsme snad všechny hotely v tomto městě (a to jich tu vážně není málo). Všude nám ale bylo řečeno, že jsou všechny pokoje plné nebo zamluvené. Občas jsme take slyšeli, že už tam hotel není, že to je jen restaurace. Nevíme proč, ale prostě v celém městě se nám nepodařilo najít ubytování. Jestli to je tím, že jsme bílí… možná… V posledních dvou hotelech nám řekli, že pokoj mají. V jednom za 700R a v druhém za 650R. To jsme ale zase odmítli zaplatit. Nakonec jsme si došli na večeři, a pak že uvidímě co bude dál. V restauraci (teda takovém hodně velkém pajzlu) jsme se zeptali zda neví o levném ubytování. Po krátkém zamyšlení nám nakonec ukázali jeden pokoj nahoře v patře. Nejspíš patří k jejich bytu. Není tu nic, jen plíseň, jedna postel bez matrace a stolek se skříńkou a velkým nepořádkem. Pokoj je vážně hnusný. Spíme na zemi a snažíme se ničeho nedotýkat…ale nakonec je za 150R na noc…Takže jsme to vzali. Jinak bychom asi spali někde na lavičce nebo v nějakém rozestavěném domě (těch je tu poměrně dost).
28.10.2012
Vyspali jsme se celkem dobře, jen nás (ostatně jako obvykle) začali budit Indové už v 5h ráno. Chápete to? V neděli a oni vstávají v 5h. No my jsme vylezli v půl 7, umyli jsme si obličej a zuby vodou s pet lahve a šli na snídani J Dali jsme si Puri se sabji (To jsou takové mastné placky a jejich obvyklá pálivá omáčka s bramborama). Dokonce za přijatelnou cenu 20R a k tomu čaj za 5R. Něco nám přidávali, a tak nás snídaně vyšla na 70R. Už se konečně pohybujeme zase v normálních cenách J Před 8h ráno jsme už vyráželi na Siddeshvara Dham (Solophok) což je takový complex hinduistických staveb – různých chrámů a je tu obrovská socha Lorda Shivi. Komplex je asi 5km od města a je jako obvykle dost kýčovitý, plný barevných staveb, zlata,…Ale přesně tohle patří k Indii. Indové mají rádi barvy a kýčovité věci J Pak jsme vyrazili ještě ke kýčovitějšímu Shirdi Sai Mandir. To je obrovský hinduistický chrám, který je celý pozlacený. Uvnitř mají hvězdnou oblohu s planetami a sluncem a zase spoustu zlata. Nakonec jsme při cestě zpět zašli ještě na Alley Gumpu, která ale není nijak zvláštní, je dost oprýskaná a neopravovaná. Venku hráli malí mniši fotbal, tak jsme je chvilku pozorovali. Odpoledne ještě nevíme kam se vydáme, protože ke zlatýmu Budhovi, který je na obr kopci nad městem, se nám moc nechce J
Fotky:
1) Sběračky čaje (Darjeeling)
2) Čajové plantáže (Darjeeling)
3) Čajový lístek (Darjeeling)
4) Baťa (Sikkim – Gangtok)
5) Hlavní třída (Sikkim – Gangtok)
6) Monastery (Sikkim – Gangtok)
7) Modlitební mlýnky u monastery
8) Pohled shora na hlavní třídu v Gangtoku
9) Monastery v Rumteku
10) Ranní pohled na hory (cca 7h ráno), pak se hory zahalí do mraků a není vidět nic.
11) Orchideje rostoucí na stromech
12) Monastery v Rabongu
13) Monastery v Rabongu
14) Modlitební mlýnky Rabong
15) Velký modlitební mlýn v Yuksomu
16) U jezera Khecheopalri
17) Jezero Khecheopalri, které má mít tvar stopy Budhy
18) Nikdy by mě nenapadlo, že tyhle kytky kvetou J
19) Výhled na hory z Pellingu
20) Výhled na hory z Pellingu
21) Malí mniši před Sanga-Choling monastery
22) Sanga-Choling monastery
Diskuze ↓ Vloženo 19.10.2012
Z Kathmandu se jsme se pak vypravili na hranice s Indií do města Khakrbitta. Cesta autobusem trvala 16h a byla příšerná. Řidič celou noc pouštěl na plné pecky místní hity (stejně příšerné jako hity v Indii), navíc autobus hopsal po úděsných silnicích (spíše polních cestách), takže to doopravdy stálo za to. Cesta přes hranice byla úplně bez problémů. Ihned jsme našli autobus do Siliguri (města vzdáleného asi 35km), odkud jsme potřebovali získat permit do Sikkimu. Cesta do Siliguri trvala skoro 2h, protože autobus stále stavěl a nabíral lidi (jak je tady zvykem). Když jsme dojeli, tak jsme začali hledat hotel. To se nám ale vůbec nedařilo. Všechny hotely byly drahé a navíc přeplněné. Nevíme co se dělo, protože bělocha jsme tu nepotkali ani jednoho. Nakonec jsme cestou zařídili permity do Sikkimu a koupili lístek na vlak do Darjeelingu. Bohužel vlak nejezdí přímo ze Siliguri, ale musíte popojet autobusem do města Kursong a jet odtud. Důvod proč vlak nejezdí, jsme nezjistili. (Snad prý někde spadl nějaký most, ale asi před 3 lety - to není ověřená informace). Nakonec jsme našli i hotel za celkem přijatelnou cenu. Ráno jsme si došli na snídani do místní putyky a kolem poledne vyrazili na nádraží najít bus do Kursongu, odkud měl jet náš vlak další den. Zjistili jsme, že autobusy tam nejezdí, že musíme jet džípem. Ten nás stál 60R/os. Když jsme přijeli do města, začali jsme hledat ubytování. To však nebyla žádná sranda, protože všichni tvrdili, že mají plno. Nezdá se nám to, protože tady není vůbec žádný bílý a nezdá se, že by tu bylo nějak moc turistů. Spíš nechtějí ubytovávat bílé – je s tím strašně papírování. Nakonec nás v jednom hotelu ubytovali za 400R. Pak jsme se vypravili podívat na odjíždějící úzkokolejku. Bohužel jsme zjistili, že vůbec nebyla pravda, že v ní nejsou místa a mohli jsme klidně jet tímto vlakem. Tak nás to naštvalo, protože jsme tu platili zbytečné ubytování a měli jsme strávit 24h ve měste(vesnici), kde není vůbec nic. No nedalo se nic dělat, pro věci bychom to nestihli. A tak jsme se podívali jak napojili mašinu (teda spíš mašinku, vše je malinkaté) a odjeli směr Darjeeling. My jsme se pak prošli po městě, dali si místní sladkost (která mi teda vůbec nechutná , ale Michalovi jo).. dobrý mléčný čaj, nakoupili banány a šli do hotelu. Ještě jsme si došli na večeři, a pak už jsme se jen koukali na televizi, která byla na pokoji J
V neděli 14.10. jsme se celý den poflakovali po městě nebo na pokoji. Čekali jsme na vlak, který nám jel v 15h. Vlak z Kursongu do Darjeelingu je úzkokolejka jen s malinkou dieslovou mašinkou a dvěma vagónky. Jeden vagón je 1. Třída (tam bylo jen asi 5 bělochů) a druhý vagón je 2. třída, kde byli samí místní a my dva J Bohužel ale byla celou cestu mlha jako mlíko, tak jsme skoro nic neviděli. Vláček jede pomalinku, asi jen 10km/h. Co nás na celé cestě potěšilo nejvíce bylo, že na posledních pár kilometrů nás přepojili na parní lokomotivu, která nás dotáhla až do Darjeelingu. Hned jsme si našli hotel za 330R. Není to žádná krása, jako obvykle je všude plíseň, ale co se dá dělat.
V pondělí 15.10. jsme se probudili zase do mírného oparu, který se měnil během dne na mlhu, která se válela po celém kopci, na kterém Darjeeling leží. Hned po ránu (asi někdy od 5h) nás budily motlitby místních v chrámu, který se nachází hned pod naším hotelem. To tedy nebylo úplně příjemné. Myslím, že si dneska k posteli připravím špunty do uší. J Jinak je tu dost velká zima. V noci spíme normálně ve spacáku (což jsme spali jen v horách, jinak nikdy), přes den je to na tenkou mikinu, odpoledne a k večeru už i na bundu. Snad bude v Sikkimu tepleji.
V utery 16.10. - Dopoledne jsme se byli podívat po měste a zjistit nějaké informace v infocentru (ohledně cesty do Sikkimu). Není to tam úplně jednoduché. Pro vstup do této oblasti potřebujete speciální permit,, který dostanete zdarma. Stojí to jen čas. Pak ale v určitých částech potřebujete ještě další permity (například do hor nebo k jezerům). Nedozvěděli jsme se ale nic moc, protože infocentrum byla zároveň cestovní agentura, a tak se nám místní mladík snažil vnutit své služby. Odpoledne jsme se vydali do místní ZOO, kde jsme viděli konečně BENGÁLSKÉHO TYGRA (kterého jsme mohli vidět v Chitwanu), SNOW LEOPARDA (ten se vyskytuje v Himalájích a žije jich už jen velmi malé množství), LEOPARDA (ten žije v Chitwanu, ale my jsme ho také neviděli), BLUE SHEEP (ovce, které žijí v Himalájích a my jsme je tam dokonce i viděli), ASIJSKÉHO ČERNÉHO MEDVĚDA, PANDU ČERVENOU, LEOPARDA OBLÁČKOVÉHO. Z dalších zvířat jsme viděli jeleny, různé druhy ptáků, opice. Bylo to tam moc pěkné, čisté, upravené. Vůbec bych v Indii nečekala tak pěknou ZOO. Určitě stojí za návštěvu. V ZOO se take nachází museum, kde jsou hlavně informace o výpravách do hor – kdy byly poprvé zdolané místní (hlavně nepálské) hory – Everest, Manaslu a jiné. Jsou tu ukázky oblečení, které měli horolezci při prvních výpravách I při výpravách v dnešní době. Výstava je take docela povedená, najdete tu spoustu zajímavých informací. Cestou zpět jsme se šli podívat na místní nejvyšší bod (v Darjeelingu), zda je odtud dobrý výhled, abychom se tam šli po ránu podívat. Má zde být výhled na hory. Místo jsme našli, tak doufám, že ráno něco uvidíme. J
17.10.2012 byl budíček velmi brzy ráno. Už ve 4h jsme se belhali z postelí, abychom vyrazili na vyhlídku pod nejvyšším místem v Darjeelingu. Měl tu být výhled na hory včetně Khangchendzongy, která je 3. nejvyšší horou v Himalájích. Měří něco přes 8500m. Celou cestu městem jsme potkávali běhající Indy. Vyhlídka se nacházela na takovém “ochozu” kolem kopce, na kterém je budhistická stupa. Ideální místo pro běhání a ranní cvičení. Nikdy by mě nenapadlo, že v tak brzkých ranních hodinách tu potkáme takové množství lidí. Na vyhlídku jsme došli ještě za tmy, ale za chvíli se začalo rozednívat. Údolí bylo v lehké mlze. Hory se nám ale naštěstí ukázaly. Sice to nebylo nic moc fotogenického (právě kvůli mlze), ale přesto jsme je viděli. Byl nádherný východ slunce, takže se nám ráno doopravdy podařilo. Pak jsme si koupili koláček a mléko a dali si na pokoji snídani. Po snídani jsme ještě zalehli do spacáků a zdřímli si J V poledne jsme si došli na oběd a vydali se směrem k čajovým plantážím. Ty jsme našli poměrně snadno (jsou tu po celém kopci). Nechali jsme se provést po místní fabrice, kde jsme se dozvěděli základní informace o výrobě čaje. Bohužel angličtina našeho průvodce nebyla moc dobrá, a tak jsme spoustu věcí nepochopili. Víme, že čaj se sbírá ve třech etapách – jaro (březen, duben, květen), léto (červen, červenec, srpen), podzim (září, říjen, listopad). Sbírají se jen vrchní nové lístky. Čajové keře rostou 4 roky, pak je možné lístky sbírat. Poté rostlina roste I stovky let. Každý čaj chutná a voní jinak. Také výroba čaje je pro každou etapu jiná. V Darjeelingu je největší výroba černého čaje. Ten nejprve po sběru schne na takových dlouhých sítech 18h. Pak se suší –nejprve studeným vzduchem 9h, pak teplým vzduchem 9h. Pak jsou ještě asi 2 fáze, které jsem moc nepochopila (včetně rolování lístků). Pak se čaj fermentuje – jen 1. Etapa fermentací neprochází. Nakonec se na takových zvláštních strojích třídí kvalita čaje – nejkvalitnější čaj (má největší lístky) zůstane na horním sítu, méně kvalitní propadává dolů. Takových sít je nad sebou několik. Úplně dolů propadává prach, což je to nejméně kvalitní. Z toho se pak dělají nejlevnější porcované čaje. Pak tady dělají I zelený a bílý čaj. Výroba takého čaje je na stejných strojích, jen jinak dlouhé doby schnutí (například na sítech vysychá jen 30% a u černého čaje 60%). Pak jsou vynechané některé fáze úpravy lístků. Přesný postup bohužel nevím. Všechen čaj, který zde vyrobí je pro export do Anglie (možná I jiných zemí).
18.10. Jsme venovali hlavne presunu z Darjeelingu do Gantoku. To je hlavni mesto Sikkimu. Cesta trvala 4,5h, i kdyz je to jen kolem 100km. Cesty jsou tu v dost bidnem stavu a navim se jezdi stale v horach - serpentiny nahoru a dolu.
19.10. Dnes se prochazime po meste a zjistujeme informace o oblastech, kam chceme jet. Zitra se vypravime nekam dal, ale jeste nevime presne kam. Chteli bychom do hor, ale tady musite mit s sebou pruvodce a zaplatit tak minimalne 55dolaru na osobu a den. Takove penize bohuzel nemame, takze uvidime jak to nakonec bude. Je to tu docela bida s internetem, tak se nelekejte, kdyz se nebudeme chvili ozyvat. Mame se moc fajn a vubec nic nam nechybi. :-) Chteli bychom poprat vsechno nejlepsi k narozeninam Helence a Fandovi (oba slavi 19.10.) a memu brachovi Michalovi (20.10.). Vsem prejeme hlavne hodne zdravi a stesti, lasku cele rodiny a hlavne domaci pohodu! Mejte se vsichni bajecne, moc na vas myslime.
Fotky: Prvni fotka je zastavka v Kursongu
1) Vlak, úzkokolejka se kterou jsme jeli z Kursongu do Darjeelingu
2) Parní lokomotiva, která nás táhla posledních pár kilometrů
3) Blue sheep (modré ovce)
4) Medvěd černý asijský
5) Red panda (panda červená)
6) Leopard
7) Leopard obláčkový
8) Bengálský tygr
9) Opice
10) Khangchendzonga při svítání
11) Východ slunce
V neděli 14.10. jsme se celý den poflakovali po městě nebo na pokoji. Čekali jsme na vlak, který nám jel v 15h. Vlak z Kursongu do Darjeelingu je úzkokolejka jen s malinkou dieslovou mašinkou a dvěma vagónky. Jeden vagón je 1. Třída (tam bylo jen asi 5 bělochů) a druhý vagón je 2. třída, kde byli samí místní a my dva J Bohužel ale byla celou cestu mlha jako mlíko, tak jsme skoro nic neviděli. Vláček jede pomalinku, asi jen 10km/h. Co nás na celé cestě potěšilo nejvíce bylo, že na posledních pár kilometrů nás přepojili na parní lokomotivu, která nás dotáhla až do Darjeelingu. Hned jsme si našli hotel za 330R. Není to žádná krása, jako obvykle je všude plíseň, ale co se dá dělat.
V pondělí 15.10. jsme se probudili zase do mírného oparu, který se měnil během dne na mlhu, která se válela po celém kopci, na kterém Darjeeling leží. Hned po ránu (asi někdy od 5h) nás budily motlitby místních v chrámu, který se nachází hned pod naším hotelem. To tedy nebylo úplně příjemné. Myslím, že si dneska k posteli připravím špunty do uší. J Jinak je tu dost velká zima. V noci spíme normálně ve spacáku (což jsme spali jen v horách, jinak nikdy), přes den je to na tenkou mikinu, odpoledne a k večeru už i na bundu. Snad bude v Sikkimu tepleji.
V utery 16.10. - Dopoledne jsme se byli podívat po měste a zjistit nějaké informace v infocentru (ohledně cesty do Sikkimu). Není to tam úplně jednoduché. Pro vstup do této oblasti potřebujete speciální permit,, který dostanete zdarma. Stojí to jen čas. Pak ale v určitých částech potřebujete ještě další permity (například do hor nebo k jezerům). Nedozvěděli jsme se ale nic moc, protože infocentrum byla zároveň cestovní agentura, a tak se nám místní mladík snažil vnutit své služby. Odpoledne jsme se vydali do místní ZOO, kde jsme viděli konečně BENGÁLSKÉHO TYGRA (kterého jsme mohli vidět v Chitwanu), SNOW LEOPARDA (ten se vyskytuje v Himalájích a žije jich už jen velmi malé množství), LEOPARDA (ten žije v Chitwanu, ale my jsme ho také neviděli), BLUE SHEEP (ovce, které žijí v Himalájích a my jsme je tam dokonce i viděli), ASIJSKÉHO ČERNÉHO MEDVĚDA, PANDU ČERVENOU, LEOPARDA OBLÁČKOVÉHO. Z dalších zvířat jsme viděli jeleny, různé druhy ptáků, opice. Bylo to tam moc pěkné, čisté, upravené. Vůbec bych v Indii nečekala tak pěknou ZOO. Určitě stojí za návštěvu. V ZOO se take nachází museum, kde jsou hlavně informace o výpravách do hor – kdy byly poprvé zdolané místní (hlavně nepálské) hory – Everest, Manaslu a jiné. Jsou tu ukázky oblečení, které měli horolezci při prvních výpravách I při výpravách v dnešní době. Výstava je take docela povedená, najdete tu spoustu zajímavých informací. Cestou zpět jsme se šli podívat na místní nejvyšší bod (v Darjeelingu), zda je odtud dobrý výhled, abychom se tam šli po ránu podívat. Má zde být výhled na hory. Místo jsme našli, tak doufám, že ráno něco uvidíme. J
17.10.2012 byl budíček velmi brzy ráno. Už ve 4h jsme se belhali z postelí, abychom vyrazili na vyhlídku pod nejvyšším místem v Darjeelingu. Měl tu být výhled na hory včetně Khangchendzongy, která je 3. nejvyšší horou v Himalájích. Měří něco přes 8500m. Celou cestu městem jsme potkávali běhající Indy. Vyhlídka se nacházela na takovém “ochozu” kolem kopce, na kterém je budhistická stupa. Ideální místo pro běhání a ranní cvičení. Nikdy by mě nenapadlo, že v tak brzkých ranních hodinách tu potkáme takové množství lidí. Na vyhlídku jsme došli ještě za tmy, ale za chvíli se začalo rozednívat. Údolí bylo v lehké mlze. Hory se nám ale naštěstí ukázaly. Sice to nebylo nic moc fotogenického (právě kvůli mlze), ale přesto jsme je viděli. Byl nádherný východ slunce, takže se nám ráno doopravdy podařilo. Pak jsme si koupili koláček a mléko a dali si na pokoji snídani. Po snídani jsme ještě zalehli do spacáků a zdřímli si J V poledne jsme si došli na oběd a vydali se směrem k čajovým plantážím. Ty jsme našli poměrně snadno (jsou tu po celém kopci). Nechali jsme se provést po místní fabrice, kde jsme se dozvěděli základní informace o výrobě čaje. Bohužel angličtina našeho průvodce nebyla moc dobrá, a tak jsme spoustu věcí nepochopili. Víme, že čaj se sbírá ve třech etapách – jaro (březen, duben, květen), léto (červen, červenec, srpen), podzim (září, říjen, listopad). Sbírají se jen vrchní nové lístky. Čajové keře rostou 4 roky, pak je možné lístky sbírat. Poté rostlina roste I stovky let. Každý čaj chutná a voní jinak. Také výroba čaje je pro každou etapu jiná. V Darjeelingu je největší výroba černého čaje. Ten nejprve po sběru schne na takových dlouhých sítech 18h. Pak se suší –nejprve studeným vzduchem 9h, pak teplým vzduchem 9h. Pak jsou ještě asi 2 fáze, které jsem moc nepochopila (včetně rolování lístků). Pak se čaj fermentuje – jen 1. Etapa fermentací neprochází. Nakonec se na takových zvláštních strojích třídí kvalita čaje – nejkvalitnější čaj (má největší lístky) zůstane na horním sítu, méně kvalitní propadává dolů. Takových sít je nad sebou několik. Úplně dolů propadává prach, což je to nejméně kvalitní. Z toho se pak dělají nejlevnější porcované čaje. Pak tady dělají I zelený a bílý čaj. Výroba takého čaje je na stejných strojích, jen jinak dlouhé doby schnutí (například na sítech vysychá jen 30% a u černého čaje 60%). Pak jsou vynechané některé fáze úpravy lístků. Přesný postup bohužel nevím. Všechen čaj, který zde vyrobí je pro export do Anglie (možná I jiných zemí).
18.10. Jsme venovali hlavne presunu z Darjeelingu do Gantoku. To je hlavni mesto Sikkimu. Cesta trvala 4,5h, i kdyz je to jen kolem 100km. Cesty jsou tu v dost bidnem stavu a navim se jezdi stale v horach - serpentiny nahoru a dolu.
19.10. Dnes se prochazime po meste a zjistujeme informace o oblastech, kam chceme jet. Zitra se vypravime nekam dal, ale jeste nevime presne kam. Chteli bychom do hor, ale tady musite mit s sebou pruvodce a zaplatit tak minimalne 55dolaru na osobu a den. Takove penize bohuzel nemame, takze uvidime jak to nakonec bude. Je to tu docela bida s internetem, tak se nelekejte, kdyz se nebudeme chvili ozyvat. Mame se moc fajn a vubec nic nam nechybi. :-) Chteli bychom poprat vsechno nejlepsi k narozeninam Helence a Fandovi (oba slavi 19.10.) a memu brachovi Michalovi (20.10.). Vsem prejeme hlavne hodne zdravi a stesti, lasku cele rodiny a hlavne domaci pohodu! Mejte se vsichni bajecne, moc na vas myslime.
Fotky: Prvni fotka je zastavka v Kursongu
1) Vlak, úzkokolejka se kterou jsme jeli z Kursongu do Darjeelingu
2) Parní lokomotiva, která nás táhla posledních pár kilometrů
3) Blue sheep (modré ovce)
4) Medvěd černý asijský
5) Red panda (panda červená)
6) Leopard
7) Leopard obláčkový
8) Bengálský tygr
9) Opice
10) Khangchendzonga při svítání
11) Východ slunce
