Diskuze ↓ Vloženo 04.08.2012
Tak posíláme poslední zprávu z
Kazachstánu. Měli jsme se tu moc fajn. Strávili jsme tu celkem 10 dní a viděli
snad to nejzajímavější co se cca do 200km od Almaty nachází. Už jsme na
letišti, kde strávíme noc. Tak brzy ráno jak letí naše letadlo, bychom se na
letiště totiž jinak než taxíkem nedostali. Zítra už se nám snad podaří ozvat z
Indie. Měli bychom tam přiletět kolem poledne (místního času). Jinak v Indii
se posouváme časem zase o půl hodiny blíž k Vám. Takže budeme mít o 3,5
hodiny více.
Kazachstánu. Měli jsme se tu moc fajn. Strávili jsme tu celkem 10 dní a viděli
snad to nejzajímavější co se cca do 200km od Almaty nachází. Už jsme na
letišti, kde strávíme noc. Tak brzy ráno jak letí naše letadlo, bychom se na
letiště totiž jinak než taxíkem nedostali. Zítra už se nám snad podaří ozvat z
Indie. Měli bychom tam přiletět kolem poledne (místního času). Jinak v Indii
se posouváme časem zase o půl hodiny blíž k Vám. Takže budeme mít o 3,5
hodiny více.
Ceny potravin: (100T = 14Kč)
Chléb - od 60T
Mléko - od 160T
Sýr trojúhelníčkový - 280T
Salám (suchý - něco jako vysočina) - malý - od 400T
Cola 0,5l na ulici čepovaná - 150T
Kvas 0,5l - 100T
Šašlik v restauraci - od 300T
Salát zeleninový (krájená zelenina - rajčata, okurky - 1 talíř) - cca 300T
Manty v restauraci 400T
Pivo - 180T (čepované v restauraci)
Točená zrmzlina 70T
Chléb - od 60T
Mléko - od 160T
Sýr trojúhelníčkový - 280T
Salám (suchý - něco jako vysočina) - malý - od 400T
Cola 0,5l na ulici čepovaná - 150T
Kvas 0,5l - 100T
Šašlik v restauraci - od 300T
Salát zeleninový (krájená zelenina - rajčata, okurky - 1 talíř) - cca 300T
Manty v restauraci 400T
Pivo - 180T (čepované v restauraci)
Točená zrmzlina 70T
Diskuze ↓ Vloženo 03.08.2012
29.7.2012
Ráno začal zvonit budík už v 5h. Po probdělé noci se nám vůbec nechtělo vstávat (trochu nás potrápila naše střeva) Ale náš autobus do kaňonu Čaryn jel už v 7 hodin, a tak jsme museli vstávat. Na nádraží jsme dorazili před půl 7. Našli jsme náš bus (tedy dodávku), kterou jsme měli jet. Ještě v 7hodin jsme tam ale byli jen my dva a řidič. Byli jsme zvědaví, jestli vyjedeme včas nebo budeme čekat až se bus naplní. No a samozřejmě se čekalo, až bude autobus plný. Ten se konečně naplnil a v 8h jsme vyrazili. Celkem nás jelo 18 + 2 malé děti (tak roční holčička a kluk) a řidič. Cesta byla hodně zajímavá. Celou dobu vyhrávalo rádio s místními hity na plné pecky, dodávka nadskakovala jako o život, řidič občas zabrzdil, až jsme vylétli ze sedaček. Cesta byla sice asfaltová, ale podle nárazů to vypadalo jako naše polňačka. Prostě kvalitní silnice J Asi po hodině a půl byla zastávka v nějaké vesnici, kde místní prodávali zeleninu. Takže do našeho přeplněného auta přibyly na hlavu tak 2 plné tašky zeleniny nebo ovoce. To už skoro nebylo kudy v uličce projít. Za chvíli nás čekala další zastávka, kde Michalovo batoh zezadu přestěhovali mez i nás a dozadu dali 2 pytle asi s moukou. Hned poté následovala zastávka, kde se šli všichni osadníci autobusu najíst do místní hospody. Pak už se tedy jelo v kuse a po 4 hodinách jízdy nás řidič konečně vysadil u odbočky, která říkala kaňon Čaryn 10km. Vydali jsme se na cestu. Hned na začátku jsme zjistili, že jsem nechala v Almaty krém na opalování. Byla úplně jasná obloha, strašné horko a cesta byla celou dobu po sluníčku, po prašné cestě. A tak jsem si oblékla triko s dlouhým rukávem a šli jsme. Naštěstí pofukoval větřík a cesta byla rovná, tak se to dalo. Cestou nám zastavilo auto a ptali se jestli jsme v pohodě.Tak jsem je poprosila o krém na opalování a oni nám jeden dali. Po dalších asi 3km nám zastavili dva mladí lidé a naložili nás do auta a popovezli poslední asi 2 km. Kaňon je doopravdy krásný. Na konci se dojde k řece Čaryn, u které jsme i přespali. Našli jsme tam takový docela veliký dřevěný příbytek. Nejprve jsme tam byli sami, pak asi v 7h k nám přibyli 2 kolaři z Holandska a nakonec ještě asi v půl 10 přišli 2 Němci.
30.7.2012
Ráno nám začalo asi v půl sedmé, kdy jsme vstali. Kolaři už se chystali k odjezdu, Němci vstávali spolu s námi. Jinak Holanďani jsou na dovolené na 4 týdny na kolech po Kazachstánu a Kyrgystánu. Němci pokračují odtud dál do Číny a pak ještě neví kam pojedou, ale taky jedou na delší dobu jako my.
Hned jak jsme ráno vstali, nasnídali se, tak jsme se vydali kaňonem zpět nahoru (to je asi cca 3km). Pak jsme hodlali pokračovat po cestě směrem k hlavní silnici (10km), ale asi po 2 km nám zastavilo auto, které nás tam odvezlo. Začali jsme stopovat směrerem do Kegenu, odkud jsme měli pokračovat dál na jezera Kolsay (přes vesniceKegen, Zhalanash a Saty). Po asi půl hodině se nám podařilo stopnout auto. V něm seděli 4 mladíci. Prý ať si přisedneme, že se vejdeme, a tak jsme dali jeden bágl do kufru, vzadu seděli 4 a na nás byla krosna. Tak jsme dojeli 65km do Kegenu. Tam jsme nakoupili něco k jídlu a šli se zeptat na cestu do Zhalanash a Saty. Bohužel jsme se ale dozvěděli, že cesta už není sjízdná a že musíme zpět téměř ke kaňonu Čaryn odkud je jiná odbočka na Zhalanash. Tak nám nezbylo nic jiného, než stopovat zpět. Nakonec jsme stopli starší pár lidí. Cestou nám dali ochutnat jejich místní specialitu (je to hodně tvrdé a chutná to jako kyselý sýr). Tak jsme to snědli, ale nikdy více už to jíst nechceme. :-) Ti nás dovezli na odbočku, kde jsme po nějaké době stopli další auto s rodinou z Almaty. Mají jednoho syna (dvouletého Románka) a jeli přímo na jezera. Tak jsme jeli celou cestu s nimi. Cesta byla hrozná. Cca 80km po šílené prašné cestě plné výmolů. Ale dojeli jsme. Vstup do parku nás dohromady stál 7000T na 3 dny, což se nám zdá strašně moc, ale už s tím nic nenaděláme. Spíme venku u jezera pod naší celtou. Zítra se chceme vypravit k druhému jezeru.
31.7.2012
Tak jsme na cestě již 3 týdny. Stále jsme u jezer Kolsay . Dneska jsme se vypravili už v půl 7 k druhému jezeru. Společně s námi šel Kazachstánec Vladimir, který nás sem dovezl. Jeho žena Marie a Roma (jak říkají Romanovi) tu zůstali. Cesta nám trvala jen 2 hodiny. Takže někdy v půl 9 jsme byli na místě. Jezero je doopravdy krásné. Právě tam začínalo svítit sluníčko, tak to byla nádhera. Udělali jsme pár fotek a vypravili se k třetímu jezeru. Tam jsme bohužel nedošli, protože cesta nebyla vůbec prošlapaná a nedalo se po ní jít. Navíc si Michal v kaňonu Čaryn natáhl nějak kolenní vazy, tak se mu blbě chodí. A tak jsme se vrátili k druhému jezeru, kde tábořili nějací lidé z Almaty. Byli moc příjemní, nabídli nám čaj a dokonce nám chtěli uvařit polévku. Pak jsme se vydali na cestu zpět. Ta nám trvala asi také 2 hodiny, ale dost jsme odpočívali a kochali se krásnou přírodou kolem. Odpoledne už jsme se spíš poflakovali u prvního jezera. Michal připravil oheň, tak jsme si večer upekli salám a chleba a uvařili čaj. Zítra nás čeká cesta zpět do Almaty (asi 5 hodin jízdy). Pak uvidíme kam se vydáme.
1.8.2012
Dnešní den byl takový „pohodový“ . Teda měl být. Ráno jsme si pospali asi do půl 9 a začali jsme balit naše věci. Asi v půl 12 jsme vyrazili na cestu zpět od jezera k autu. Kolem půl 2 jsme sedali do auta a vydali se zpět směr Almaty. S Vladimirem a Marii jsme se dohodli, že nás vysadí u odbočky na město Esik, kde si najdeme místo na přespání. Cesta tam trvala 4 hodiny. A naši hodní spolucestovatelé nás odvezli až do města a dokonce s námi našli supermarket. Pak už jsme se rozloučili a my jsme se vydali hledat místo na spaní. To však byl trochu problém. Nikde nebylo žádné místo, kam by se dalo vlézt. Po hodině a půl chůze jsme to vzdali a zalezli za první keře hned u silnice. Byla už totiž tma a my jsme se museli někde ubytovat. Noc nebyla úplně příjemná. Celou noc kolem jezdilo jedno auto za druhým, což by ještě nebylo tak strašné. Hlavně tam bylo šílené množství komárů a nějakých mušek, takže jsme museli spát s úplně přikrytou hlavou. I tak měl Michal ráno nateklý ret a prst od kousnutí nějaké potvory a já jsem si na čele napočítala asi 15 štípanců a na rukách dalších asi 30.
2.8.2012
Ráno jsme vstávali po asi 4 hodinách spánku (protože naštěstí jak se začalo rozednívat, tak mušky zmizely). Nasnídali jsme se a vydali se stopovat do Almaty. Zastavil nám nějaký chlápek, který nás odvezl nějakými cestičkami až na odbočku na Kapshagai, kam jsme měli namířeno. Cestou se bavil jen s Michalem, mě úplně ignoroval. Ptal se, zda má
děti a strašně se divil, že ještě ne. A prý kolik má žen. Tak když řekl,
že jen jednu, tak to prý je špatný. Prý muž potřebuje 2 – 3 ženy. On
sám má 2 a s nimi 5 dětí. Byl to samozřejmě muslim – Turek. Kapshagai je malé město na břehu velikánského jezera Kapshagai (které je vlastně přehrada na řece Ili).Na místě kde nás vysadil Turek už se nám povedlo stopnout 2 kluky, kteří nás odvezli až do Kapshagai. Tam jsme se vydali hledat nějakou pláž, kde by se dalo vykoupat. Bohužel nám však nepřálo počasí a jen co jsme došli na pláž, tak začalo pršet. Navíc místní pláž je špinavá a plná odpadků. Smrdí to tam jako na skládce. To nás hodně odradilo od koupání. Vydali jsme se do města hledat nějaké ubytování, protože nebylo kde si postavit přístřešek. To se nám podařilo za 4000T za pokoj. Jedná se o dvoulůžkový pokoj se záchodem a umyvadlem. Sprcha k tomu není. To by stálo o 1500T víc. Došli jsme si tu na jídlo. Já jsem si dala místní specialitu Manty – mleté skopové maso obalené v těstě a Michal si dal šašlik z kachny s chlebem. Já jsem si moc nepochutnala. Jídlo bylo strašně mastné. Michal to neměl špatné, jen toho bylo málo. Zítra zamíříme zpět do Almaty, kde máme věci.
3.8.2012
A jsme zase zpět v Almaty. Ráno jsme se vyhrabali z pokoje asi v 10, dali si náš oblíbený místní nápoj Kvas a vydali se stopovat směrem do Almaty. To se nám jako obvykle podařilo za velmi krátkou dobu a už jsme mířili se dvěma chlapíky do Almaty. Tam jsme přijeli asi po půl 12. Na autobusovém nádraží jsme zjistili, jaký bus jede na letiště a vydali se hledat něco k snědku. Já jsem chtěla ochutnat konečně ten Bešbarmak, ale nepodařilo se nám ho v žádné restauraci najít. Tak že si dáme něco jiného k jídlu. Sice nám všude dali jídelní lístek, ale nakonec nám oznámili (poté, co jsme se prokousali jejich azbukou), že mají z celého jídelníčku jen manty…tak jsme jim poděkovali a odešli. Takhle se nám to stalo ve dvou restauracích. Do té druhé jsme šli hlavně proto, že měli napsáno, že mají wi-fi. No ale tu nakonec taky neměli.:-( K jídlu jsme nakonec zvolili kebab a na internet jsme došli na místní nádraží. Bohužel tu internet spíš nejde než jde, tak to nebylo jednoduché. Potřebovali jsme si hlavně z emailu stáhnout letenky, a to se asi po hodině podařilo.
Lidé v Kazachstánu
Jsou moc milí a přívětiví. Při stopování nás zdravila protijedoucí auta troubením, téměř každý kdo jel kolem a nemohl nás vzít ukazoval, že má plné auto. Často vám nabídnou čaj nebo něco k jídlu. Rádi si povídají a zajímá je, odkud jste. V celém Kazachstánu je úředním jazykem Ruština. Tou se však odlehlých městečkách a vesnicích moc nedomluvíte. Lidé tu Rusky mluvit nechtějí, mluví Kazašsky. Což je někdy problém i pro samotné Kazachy.
Silnice
To je kapitola sama pro sebe. Jak jsem se ptala našich Kazachů, kteří jsou s námi u jezera a povezou nás zpět do Almaty, jsou tu velmi často jen jakési polní cesty plné výmolů (jedná se o docela hlavní silnice). I ty silnice, které jsou vyasfaltované, jsou velmi špatně udělané a auto na nich hodně poskakuje. Jinak ale Kazachstánci jezdí hodně rychle i po těchto silnicích. Obratně se vyhýbají výmolům (když to jde). Na normálních silnicích pak jezdí jako o závod. Dokonce i ve městě se nijak nekrotí. Pokud bude prázdná silnice (třeba večer) není pro ně problém jet třeba 100km/h. Silnice v Almaty mají většinou 2 pruhy každým směrem. Jinak jak už jsem psala dřív, Almaty je neuvěřitelně rovné město. Vše je tu nalinkované jako podle pravítka. Všechny ulice jsou na sebe kolmé.
Co se týče aut, jezdí tu krásná, nová, plně vybavená auta, která jsou uvnitř celá kožená.Na vesnici však jezdí také velké množství starých „pleček“ (hlavně žigulíky). V Kegenu jsme před obchodem viděli i několik taxikářů, kteří měli právě žigulíka a vozili lidi s nákupem domů. Nevěřili byste, co všechno do takového auta naloží. Co se týče bezpečnosti, tak pásy si zapínají jen někteří a to jen ti, co jedou vpředu. Vzadu se asi nikdo nepoutá. Děti se vozí v autosedačkách jen vyjímečně (viděli jsme jen jedno dítě v autosedačce). Ostatní sedí s maminkou na klíně. To jsme viděli hlavně v autobusech nebo ve vlaku.
Příroda
Je tu nádherná. Kazachstán je z velké části pokryt stepí. Tu jsme viděli hlavně z vlaku. Jedná se o krajinu, která je absolutně rovná. Nenajdete tu jediný kopeček. Většinou na ní nic neroste. Jen v místech, kde třeba protéká nějaká řeka, lidé zaplavují svá políčka s ovocem, zeleninou nebo obilninami. To se ale moc nevidí. Ve stepi moc lidí nebydlí, proto má Kazachstán tak málo obyvatel. Jen asi 16 miliónů s hustotou zalidnění jen 6 obyvatel na 1km2. Sem tam kolem trati byla vidět malinkatá vesnička nebo osamocené baráčky. Část území také zabírají hory. Ty jsou hlavně na hranicích s Čínou a Kyrgystánem. Najednou se tu z roviny zdvihají obrovské kopce. Nejvyšší hora Chan Tengri měří 7010 m.n.m. Mezi horami je také spoustu krásných jezer. Těch je v Kazachstánu velké množství.
Nejznámější jídla a pití:
Šašlik – maso opečené na ohni jako špíz. Nejčastěji beraní, kachní, vepřový nebo kuřecí.
Manty – mleté skopové maso zabalené v plátku těsta – vařené v páře
Bešbarmak – ten se nám ještě nepodařilo vyzkoušet, protože ho nikde nemají, ale všichni místní nám ho doporučují jako velkou specialitu…tak uvidime…
Kvas – je nejlepší nápoj, který tu můžete pít. Prodávají se dva druhy – medový a chlebový. Ten nám bude v Indii chybět.
Fotky:
1) Almaty – fontány (ty jsou tu všude – různě velké, všech tvarů)
2) Almaty – park (jeden z mnoha)
3) Almaty – centrální mešita
4) Almaty - prodej masa v Zelyonym bazaru
5) Almaty – vstup do dalšího parku
6) Hory vykukující hned za Almaty (pohled z místního autobusového nádraží před 7h ráno)
7) Dodávka, se kterou jsme jeli ke kaňonu Čaryn
8) Cesta ke kaňonu Čaryn (pohled od hlavní silnice – délka 10km stále po slunci)
9) – 14) kaňon Čaryn
15) Němec z Drážďan, který sám cestuje na kole po Asii (už 10 měsíců)
16) Jezera Kolsay - 1. Jezero
17) Jezera Kolsay – 2. Jezero
18) Vladimir – náš kamarád z Kazachstánu u druhého jezera
19) Jezera Kolsay – 1. Jezero – pohled z našeho tábořiště
20) Kazachstánci, které jsme potkali při cestě ke 2. Jezeru
21) Naši kamarádi z Kazachstánu – Maria, Vladimir a Roman (aneb jak jsme dělali ohníček v dešti)
22) u 1. Jezera já (Verča), Maria a Roman
23) Pohled na 1. Jezero – uprostřed je vidět, kde jsme stanovali
Fotky květin, které rostou u Kolsayských jezer:
Kdo nějakou kytku pozná, může nám napsat dolu do diskuze budeme rádi
Ráno začal zvonit budík už v 5h. Po probdělé noci se nám vůbec nechtělo vstávat (trochu nás potrápila naše střeva) Ale náš autobus do kaňonu Čaryn jel už v 7 hodin, a tak jsme museli vstávat. Na nádraží jsme dorazili před půl 7. Našli jsme náš bus (tedy dodávku), kterou jsme měli jet. Ještě v 7hodin jsme tam ale byli jen my dva a řidič. Byli jsme zvědaví, jestli vyjedeme včas nebo budeme čekat až se bus naplní. No a samozřejmě se čekalo, až bude autobus plný. Ten se konečně naplnil a v 8h jsme vyrazili. Celkem nás jelo 18 + 2 malé děti (tak roční holčička a kluk) a řidič. Cesta byla hodně zajímavá. Celou dobu vyhrávalo rádio s místními hity na plné pecky, dodávka nadskakovala jako o život, řidič občas zabrzdil, až jsme vylétli ze sedaček. Cesta byla sice asfaltová, ale podle nárazů to vypadalo jako naše polňačka. Prostě kvalitní silnice J Asi po hodině a půl byla zastávka v nějaké vesnici, kde místní prodávali zeleninu. Takže do našeho přeplněného auta přibyly na hlavu tak 2 plné tašky zeleniny nebo ovoce. To už skoro nebylo kudy v uličce projít. Za chvíli nás čekala další zastávka, kde Michalovo batoh zezadu přestěhovali mez i nás a dozadu dali 2 pytle asi s moukou. Hned poté následovala zastávka, kde se šli všichni osadníci autobusu najíst do místní hospody. Pak už se tedy jelo v kuse a po 4 hodinách jízdy nás řidič konečně vysadil u odbočky, která říkala kaňon Čaryn 10km. Vydali jsme se na cestu. Hned na začátku jsme zjistili, že jsem nechala v Almaty krém na opalování. Byla úplně jasná obloha, strašné horko a cesta byla celou dobu po sluníčku, po prašné cestě. A tak jsem si oblékla triko s dlouhým rukávem a šli jsme. Naštěstí pofukoval větřík a cesta byla rovná, tak se to dalo. Cestou nám zastavilo auto a ptali se jestli jsme v pohodě.Tak jsem je poprosila o krém na opalování a oni nám jeden dali. Po dalších asi 3km nám zastavili dva mladí lidé a naložili nás do auta a popovezli poslední asi 2 km. Kaňon je doopravdy krásný. Na konci se dojde k řece Čaryn, u které jsme i přespali. Našli jsme tam takový docela veliký dřevěný příbytek. Nejprve jsme tam byli sami, pak asi v 7h k nám přibyli 2 kolaři z Holandska a nakonec ještě asi v půl 10 přišli 2 Němci.
30.7.2012
Ráno nám začalo asi v půl sedmé, kdy jsme vstali. Kolaři už se chystali k odjezdu, Němci vstávali spolu s námi. Jinak Holanďani jsou na dovolené na 4 týdny na kolech po Kazachstánu a Kyrgystánu. Němci pokračují odtud dál do Číny a pak ještě neví kam pojedou, ale taky jedou na delší dobu jako my.
Hned jak jsme ráno vstali, nasnídali se, tak jsme se vydali kaňonem zpět nahoru (to je asi cca 3km). Pak jsme hodlali pokračovat po cestě směrem k hlavní silnici (10km), ale asi po 2 km nám zastavilo auto, které nás tam odvezlo. Začali jsme stopovat směrerem do Kegenu, odkud jsme měli pokračovat dál na jezera Kolsay (přes vesniceKegen, Zhalanash a Saty). Po asi půl hodině se nám podařilo stopnout auto. V něm seděli 4 mladíci. Prý ať si přisedneme, že se vejdeme, a tak jsme dali jeden bágl do kufru, vzadu seděli 4 a na nás byla krosna. Tak jsme dojeli 65km do Kegenu. Tam jsme nakoupili něco k jídlu a šli se zeptat na cestu do Zhalanash a Saty. Bohužel jsme se ale dozvěděli, že cesta už není sjízdná a že musíme zpět téměř ke kaňonu Čaryn odkud je jiná odbočka na Zhalanash. Tak nám nezbylo nic jiného, než stopovat zpět. Nakonec jsme stopli starší pár lidí. Cestou nám dali ochutnat jejich místní specialitu (je to hodně tvrdé a chutná to jako kyselý sýr). Tak jsme to snědli, ale nikdy více už to jíst nechceme. :-) Ti nás dovezli na odbočku, kde jsme po nějaké době stopli další auto s rodinou z Almaty. Mají jednoho syna (dvouletého Románka) a jeli přímo na jezera. Tak jsme jeli celou cestu s nimi. Cesta byla hrozná. Cca 80km po šílené prašné cestě plné výmolů. Ale dojeli jsme. Vstup do parku nás dohromady stál 7000T na 3 dny, což se nám zdá strašně moc, ale už s tím nic nenaděláme. Spíme venku u jezera pod naší celtou. Zítra se chceme vypravit k druhému jezeru.
31.7.2012
Tak jsme na cestě již 3 týdny. Stále jsme u jezer Kolsay . Dneska jsme se vypravili už v půl 7 k druhému jezeru. Společně s námi šel Kazachstánec Vladimir, který nás sem dovezl. Jeho žena Marie a Roma (jak říkají Romanovi) tu zůstali. Cesta nám trvala jen 2 hodiny. Takže někdy v půl 9 jsme byli na místě. Jezero je doopravdy krásné. Právě tam začínalo svítit sluníčko, tak to byla nádhera. Udělali jsme pár fotek a vypravili se k třetímu jezeru. Tam jsme bohužel nedošli, protože cesta nebyla vůbec prošlapaná a nedalo se po ní jít. Navíc si Michal v kaňonu Čaryn natáhl nějak kolenní vazy, tak se mu blbě chodí. A tak jsme se vrátili k druhému jezeru, kde tábořili nějací lidé z Almaty. Byli moc příjemní, nabídli nám čaj a dokonce nám chtěli uvařit polévku. Pak jsme se vydali na cestu zpět. Ta nám trvala asi také 2 hodiny, ale dost jsme odpočívali a kochali se krásnou přírodou kolem. Odpoledne už jsme se spíš poflakovali u prvního jezera. Michal připravil oheň, tak jsme si večer upekli salám a chleba a uvařili čaj. Zítra nás čeká cesta zpět do Almaty (asi 5 hodin jízdy). Pak uvidíme kam se vydáme.
1.8.2012
Dnešní den byl takový „pohodový“ . Teda měl být. Ráno jsme si pospali asi do půl 9 a začali jsme balit naše věci. Asi v půl 12 jsme vyrazili na cestu zpět od jezera k autu. Kolem půl 2 jsme sedali do auta a vydali se zpět směr Almaty. S Vladimirem a Marii jsme se dohodli, že nás vysadí u odbočky na město Esik, kde si najdeme místo na přespání. Cesta tam trvala 4 hodiny. A naši hodní spolucestovatelé nás odvezli až do města a dokonce s námi našli supermarket. Pak už jsme se rozloučili a my jsme se vydali hledat místo na spaní. To však byl trochu problém. Nikde nebylo žádné místo, kam by se dalo vlézt. Po hodině a půl chůze jsme to vzdali a zalezli za první keře hned u silnice. Byla už totiž tma a my jsme se museli někde ubytovat. Noc nebyla úplně příjemná. Celou noc kolem jezdilo jedno auto za druhým, což by ještě nebylo tak strašné. Hlavně tam bylo šílené množství komárů a nějakých mušek, takže jsme museli spát s úplně přikrytou hlavou. I tak měl Michal ráno nateklý ret a prst od kousnutí nějaké potvory a já jsem si na čele napočítala asi 15 štípanců a na rukách dalších asi 30.
2.8.2012
Ráno jsme vstávali po asi 4 hodinách spánku (protože naštěstí jak se začalo rozednívat, tak mušky zmizely). Nasnídali jsme se a vydali se stopovat do Almaty. Zastavil nám nějaký chlápek, který nás odvezl nějakými cestičkami až na odbočku na Kapshagai, kam jsme měli namířeno. Cestou se bavil jen s Michalem, mě úplně ignoroval. Ptal se, zda má
děti a strašně se divil, že ještě ne. A prý kolik má žen. Tak když řekl,
že jen jednu, tak to prý je špatný. Prý muž potřebuje 2 – 3 ženy. On
sám má 2 a s nimi 5 dětí. Byl to samozřejmě muslim – Turek. Kapshagai je malé město na břehu velikánského jezera Kapshagai (které je vlastně přehrada na řece Ili).Na místě kde nás vysadil Turek už se nám povedlo stopnout 2 kluky, kteří nás odvezli až do Kapshagai. Tam jsme se vydali hledat nějakou pláž, kde by se dalo vykoupat. Bohužel nám však nepřálo počasí a jen co jsme došli na pláž, tak začalo pršet. Navíc místní pláž je špinavá a plná odpadků. Smrdí to tam jako na skládce. To nás hodně odradilo od koupání. Vydali jsme se do města hledat nějaké ubytování, protože nebylo kde si postavit přístřešek. To se nám podařilo za 4000T za pokoj. Jedná se o dvoulůžkový pokoj se záchodem a umyvadlem. Sprcha k tomu není. To by stálo o 1500T víc. Došli jsme si tu na jídlo. Já jsem si dala místní specialitu Manty – mleté skopové maso obalené v těstě a Michal si dal šašlik z kachny s chlebem. Já jsem si moc nepochutnala. Jídlo bylo strašně mastné. Michal to neměl špatné, jen toho bylo málo. Zítra zamíříme zpět do Almaty, kde máme věci.
3.8.2012
A jsme zase zpět v Almaty. Ráno jsme se vyhrabali z pokoje asi v 10, dali si náš oblíbený místní nápoj Kvas a vydali se stopovat směrem do Almaty. To se nám jako obvykle podařilo za velmi krátkou dobu a už jsme mířili se dvěma chlapíky do Almaty. Tam jsme přijeli asi po půl 12. Na autobusovém nádraží jsme zjistili, jaký bus jede na letiště a vydali se hledat něco k snědku. Já jsem chtěla ochutnat konečně ten Bešbarmak, ale nepodařilo se nám ho v žádné restauraci najít. Tak že si dáme něco jiného k jídlu. Sice nám všude dali jídelní lístek, ale nakonec nám oznámili (poté, co jsme se prokousali jejich azbukou), že mají z celého jídelníčku jen manty…tak jsme jim poděkovali a odešli. Takhle se nám to stalo ve dvou restauracích. Do té druhé jsme šli hlavně proto, že měli napsáno, že mají wi-fi. No ale tu nakonec taky neměli.:-( K jídlu jsme nakonec zvolili kebab a na internet jsme došli na místní nádraží. Bohužel tu internet spíš nejde než jde, tak to nebylo jednoduché. Potřebovali jsme si hlavně z emailu stáhnout letenky, a to se asi po hodině podařilo.
Lidé v Kazachstánu
Jsou moc milí a přívětiví. Při stopování nás zdravila protijedoucí auta troubením, téměř každý kdo jel kolem a nemohl nás vzít ukazoval, že má plné auto. Často vám nabídnou čaj nebo něco k jídlu. Rádi si povídají a zajímá je, odkud jste. V celém Kazachstánu je úředním jazykem Ruština. Tou se však odlehlých městečkách a vesnicích moc nedomluvíte. Lidé tu Rusky mluvit nechtějí, mluví Kazašsky. Což je někdy problém i pro samotné Kazachy.
Silnice
To je kapitola sama pro sebe. Jak jsem se ptala našich Kazachů, kteří jsou s námi u jezera a povezou nás zpět do Almaty, jsou tu velmi často jen jakési polní cesty plné výmolů (jedná se o docela hlavní silnice). I ty silnice, které jsou vyasfaltované, jsou velmi špatně udělané a auto na nich hodně poskakuje. Jinak ale Kazachstánci jezdí hodně rychle i po těchto silnicích. Obratně se vyhýbají výmolům (když to jde). Na normálních silnicích pak jezdí jako o závod. Dokonce i ve městě se nijak nekrotí. Pokud bude prázdná silnice (třeba večer) není pro ně problém jet třeba 100km/h. Silnice v Almaty mají většinou 2 pruhy každým směrem. Jinak jak už jsem psala dřív, Almaty je neuvěřitelně rovné město. Vše je tu nalinkované jako podle pravítka. Všechny ulice jsou na sebe kolmé.
Co se týče aut, jezdí tu krásná, nová, plně vybavená auta, která jsou uvnitř celá kožená.Na vesnici však jezdí také velké množství starých „pleček“ (hlavně žigulíky). V Kegenu jsme před obchodem viděli i několik taxikářů, kteří měli právě žigulíka a vozili lidi s nákupem domů. Nevěřili byste, co všechno do takového auta naloží. Co se týče bezpečnosti, tak pásy si zapínají jen někteří a to jen ti, co jedou vpředu. Vzadu se asi nikdo nepoutá. Děti se vozí v autosedačkách jen vyjímečně (viděli jsme jen jedno dítě v autosedačce). Ostatní sedí s maminkou na klíně. To jsme viděli hlavně v autobusech nebo ve vlaku.
Příroda
Je tu nádherná. Kazachstán je z velké části pokryt stepí. Tu jsme viděli hlavně z vlaku. Jedná se o krajinu, která je absolutně rovná. Nenajdete tu jediný kopeček. Většinou na ní nic neroste. Jen v místech, kde třeba protéká nějaká řeka, lidé zaplavují svá políčka s ovocem, zeleninou nebo obilninami. To se ale moc nevidí. Ve stepi moc lidí nebydlí, proto má Kazachstán tak málo obyvatel. Jen asi 16 miliónů s hustotou zalidnění jen 6 obyvatel na 1km2. Sem tam kolem trati byla vidět malinkatá vesnička nebo osamocené baráčky. Část území také zabírají hory. Ty jsou hlavně na hranicích s Čínou a Kyrgystánem. Najednou se tu z roviny zdvihají obrovské kopce. Nejvyšší hora Chan Tengri měří 7010 m.n.m. Mezi horami je také spoustu krásných jezer. Těch je v Kazachstánu velké množství.
Nejznámější jídla a pití:
Šašlik – maso opečené na ohni jako špíz. Nejčastěji beraní, kachní, vepřový nebo kuřecí.
Manty – mleté skopové maso zabalené v plátku těsta – vařené v páře
Bešbarmak – ten se nám ještě nepodařilo vyzkoušet, protože ho nikde nemají, ale všichni místní nám ho doporučují jako velkou specialitu…tak uvidime…
Kvas – je nejlepší nápoj, který tu můžete pít. Prodávají se dva druhy – medový a chlebový. Ten nám bude v Indii chybět.
Fotky:
1) Almaty – fontány (ty jsou tu všude – různě velké, všech tvarů)
2) Almaty – park (jeden z mnoha)
3) Almaty – centrální mešita
4) Almaty - prodej masa v Zelyonym bazaru
5) Almaty – vstup do dalšího parku
6) Hory vykukující hned za Almaty (pohled z místního autobusového nádraží před 7h ráno)
7) Dodávka, se kterou jsme jeli ke kaňonu Čaryn
8) Cesta ke kaňonu Čaryn (pohled od hlavní silnice – délka 10km stále po slunci)
9) – 14) kaňon Čaryn
15) Němec z Drážďan, který sám cestuje na kole po Asii (už 10 měsíců)
16) Jezera Kolsay - 1. Jezero
17) Jezera Kolsay – 2. Jezero
18) Vladimir – náš kamarád z Kazachstánu u druhého jezera
19) Jezera Kolsay – 1. Jezero – pohled z našeho tábořiště
20) Kazachstánci, které jsme potkali při cestě ke 2. Jezeru
21) Naši kamarádi z Kazachstánu – Maria, Vladimir a Roman (aneb jak jsme dělali ohníček v dešti)
22) u 1. Jezera já (Verča), Maria a Roman
23) Pohled na 1. Jezero – uprostřed je vidět, kde jsme stanovali
Fotky květin, které rostou u Kolsayských jezer:
Kdo nějakou kytku pozná, může nám napsat dolu do diskuze budeme rádi
Diskuze ↓ Vloženo 28.07.2012
27.7.2012
Ráno nám začalo v 6hodin.V 7h jsme už odcházeli z hotelu, kde jsme bydleli. Vyrazili jsme hledat nějaký bus, který nás doveze pod hory, které jsou kousíček od Almaty (cca 20km). Nakonec se nám v místním dopravním zmatku podařilo najít bus 63, který nás odvezl. V každém autobuse chodí "průvodčí", která od lidí vybírá peníze. Jedna cesta tu stojí 80T ať jedete kam jedete. Ta nás vysadila na nějaké zastávce. Bohužel odtud náš požadovaný bus nejel, teda alespoň nám to tvrdil jeden místní. Tak jsme jeli dalším busem dál. Když jsme vystoupili už jsme sedli na správný bus a jeli pod hory. První den jsme si tu koupili jedinou dostupnou mapu, a tak jsme ji hodlali použít. Podle mapy to k Almatinskému jezeru (kam jsme mířili) mělo být asi 8km. Nejprve po silnici a pak po nějaké pěšině. A tak jsme šli docela slušné stoupání.. Přišlo nám, že už jdeme nějak podivně dlouho, ale šli jsme stále. Asi 2km nás svezl nějaký domorodec a pak jsme šli zase pěšky. Když jsme dorazili konečně po asi 6,5 hodinách k jezeru (šli jsme stále po silnici, která na mapě vůbec nebyla a pěšinu jsme taky neobjevili) zjistili jsme od nějakých jiných cizinců, že to je 15km a asi 1000 výškových metrů. Docela nářez s plnou polní :-) Ale byli jsme tam. Měli jsme v úmyslu přenocovat u jezera. Michal tam našel dokonce postavený nějaký stan, tak jsme chtěli zůstat tam. Jezero leží asi 2500m.n.m., tak tam už byla docela zima. Šli jsme se projít kolem jezera a podívat se na jeho druhý konec. Jezero je opravdu nádherné, hory kolem úchvatné. Když jsme přišli zpět na začátek jezera, kde jsme chtěli spát, objevili se tam místní policisté a pískali na nás. Tak jsme za nimi šli. Chtěli samozřejmě vidět pas. Opsali si údaje, i naši registraci na imigračním úřadě a vykázali nás z toho prostoru, že se tam nesmí být. A tak jsme šli. Cestou se nám podařilo stopnout auto, takže nás svezlo až do Almaty. Tady jsme se už domluvili s naším couchsurferem, že u něj přespíme. K němu jsme dorazili v 11h večer, úplně zničení.
Jo a chtěli jsme původně pokračovat podle průvodce dál za jezero a udělat takový trek přes sedlo asi 3900m.n.m. Až od toho chlápka co nás vezl dolů z Almatinského jezera jsme se dozvěděli, že tam už je (tedy nejspíš) hranice s Kyrgystánem. Takže jak naše stará mapa tak průvodce by nás hnali do zakázaného území. :-) (není to ověřšená informace, ale nejspíš to tak je :-) )
Fotky z vlaku:
1) step focená z vlaku (nenechte se mýlit, takhle zvlněná byla jen asi 15 minut vlakem, jinak byla úplně rovná asi 2000km)
2) step z vlaku
3) nějaká vesnice při cestě vlakem
4) ve vlaku (po pravé straně jsou otevřená kupéčka, po levé straně lůžka v chodbičce (tam jsme spali my)
5) Náš vlak
6) po pravé staně je vidět kousek Michalovo postele vedle dole leží pani podemnou (takhle ležela celou dobu naší cesty), nad ní moje postel a nad ní naše batohy :-)
Fotky z hor:
7) cesta po které jsme šli
8) pohled na hory
9) Almatinské jezero
10) u Almatinského jezera - pohled na zasněžený vrchol
11) přítok do jezera a suchá část jezera
12) Pohled na hory
13) Pohled na hory
Ráno nám začalo v 6hodin.V 7h jsme už odcházeli z hotelu, kde jsme bydleli. Vyrazili jsme hledat nějaký bus, který nás doveze pod hory, které jsou kousíček od Almaty (cca 20km). Nakonec se nám v místním dopravním zmatku podařilo najít bus 63, který nás odvezl. V každém autobuse chodí "průvodčí", která od lidí vybírá peníze. Jedna cesta tu stojí 80T ať jedete kam jedete. Ta nás vysadila na nějaké zastávce. Bohužel odtud náš požadovaný bus nejel, teda alespoň nám to tvrdil jeden místní. Tak jsme jeli dalším busem dál. Když jsme vystoupili už jsme sedli na správný bus a jeli pod hory. První den jsme si tu koupili jedinou dostupnou mapu, a tak jsme ji hodlali použít. Podle mapy to k Almatinskému jezeru (kam jsme mířili) mělo být asi 8km. Nejprve po silnici a pak po nějaké pěšině. A tak jsme šli docela slušné stoupání.. Přišlo nám, že už jdeme nějak podivně dlouho, ale šli jsme stále. Asi 2km nás svezl nějaký domorodec a pak jsme šli zase pěšky. Když jsme dorazili konečně po asi 6,5 hodinách k jezeru (šli jsme stále po silnici, která na mapě vůbec nebyla a pěšinu jsme taky neobjevili) zjistili jsme od nějakých jiných cizinců, že to je 15km a asi 1000 výškových metrů. Docela nářez s plnou polní :-) Ale byli jsme tam. Měli jsme v úmyslu přenocovat u jezera. Michal tam našel dokonce postavený nějaký stan, tak jsme chtěli zůstat tam. Jezero leží asi 2500m.n.m., tak tam už byla docela zima. Šli jsme se projít kolem jezera a podívat se na jeho druhý konec. Jezero je opravdu nádherné, hory kolem úchvatné. Když jsme přišli zpět na začátek jezera, kde jsme chtěli spát, objevili se tam místní policisté a pískali na nás. Tak jsme za nimi šli. Chtěli samozřejmě vidět pas. Opsali si údaje, i naši registraci na imigračním úřadě a vykázali nás z toho prostoru, že se tam nesmí být. A tak jsme šli. Cestou se nám podařilo stopnout auto, takže nás svezlo až do Almaty. Tady jsme se už domluvili s naším couchsurferem, že u něj přespíme. K němu jsme dorazili v 11h večer, úplně zničení.
Jo a chtěli jsme původně pokračovat podle průvodce dál za jezero a udělat takový trek přes sedlo asi 3900m.n.m. Až od toho chlápka co nás vezl dolů z Almatinského jezera jsme se dozvěděli, že tam už je (tedy nejspíš) hranice s Kyrgystánem. Takže jak naše stará mapa tak průvodce by nás hnali do zakázaného území. :-) (není to ověřšená informace, ale nejspíš to tak je :-) )
Fotky z vlaku:
1) step focená z vlaku (nenechte se mýlit, takhle zvlněná byla jen asi 15 minut vlakem, jinak byla úplně rovná asi 2000km)
2) step z vlaku
3) nějaká vesnice při cestě vlakem
4) ve vlaku (po pravé straně jsou otevřená kupéčka, po levé straně lůžka v chodbičce (tam jsme spali my)
5) Náš vlak
6) po pravé staně je vidět kousek Michalovo postele vedle dole leží pani podemnou (takhle ležela celou dobu naší cesty), nad ní moje postel a nad ní naše batohy :-)
Fotky z hor:
7) cesta po které jsme šli
8) pohled na hory
9) Almatinské jezero
10) u Almatinského jezera - pohled na zasněžený vrchol
11) přítok do jezera a suchá část jezera
12) Pohled na hory
13) Pohled na hory
Almaty (Alma - Ata) je krásné, zelené město. Všude je spousta parků, na ulicích stromy, aleje kolem chodníku, všude stříkají fontány. Vážně krásné. Jinak tu ale nenajdete žádné zajímavé historické centrum. Město je vystavené naprosto pravidelně. Nikde nenajdete křivé nebo šikmé ulice. Vše je do pravidelných čtverců a obdélníků :-) Po silnici jdete furt rovně.
Lidé jsou tu takovou zvláštní směsicí ze zemí jako je Rusko, Čína, možná Mongolsko a i jiné státy. Hodně Kazachů stejně jako Rusů má zlatý úsměv :-) (Mají zlaté zuby - většinou ty přední)
My zítra vyrazíme na Čaryn Kaňon, který se nachází asi 200km od Almaty. Pak se chceme vydat ke třem jezerům a nejspíš v pátek přijedeme zpět. v sobotu pak zařídíme vše potřebné a v neděli 5.7.2012 ráno odlétáme do Indie.
Lidé jsou tu takovou zvláštní směsicí ze zemí jako je Rusko, Čína, možná Mongolsko a i jiné státy. Hodně Kazachů stejně jako Rusů má zlatý úsměv :-) (Mají zlaté zuby - většinou ty přední)
My zítra vyrazíme na Čaryn Kaňon, který se nachází asi 200km od Almaty. Pak se chceme vydat ke třem jezerům a nejspíš v pátek přijedeme zpět. v sobotu pak zařídíme vše potřebné a v neděli 5.7.2012 ráno odlétáme do Indie.
Diskuze ↓ Vloženo 26.07.2012
Ahoj všem z Almaty. Dorazili jsme přesně na čas v 7:20h ráno. Neuvěřitelné. Vlak za celou dobu nenabral žádné zpoždění. Cesta stojí za samostatný článek, ale ten až někdy jindy. Ve stručnosti... cesta byla fajn, docela to utíkalo. Jediný problém byl, že bylo neuvěřitelné vedro. Nedokážeme odhadnout kolik bylo stupňů, ale venku tak 35 a tím pádem ve vlaku ještě daleko víc. Bohužel tam šlo otevřít v celém vagónu jen pár okýnek a jen na jedné straně, takže to ani nefouklo. To bylo asi nejhorší. Vůbec jsme se nehýbali - seděli nebo leželi a tekl z nás pot jako blázen. Jinak tak všeobecně o vlaku. Jeli jsme v tzv. plackartnyj vagonu, ve kterém jede celkem 54 lidí. Jsou to jakoby otevřená kupéčka a v chodbičce jsou ještě další postele. My jsme měli horní posletele v chodbičce. Dolní postele v chodbičce se dají složit a vznikne stoleček s dvěmi sedátky.
26.7.2012
V Almaty jsme se ubytovali hned v hotelu na nádraží, potože náš couchsurfer nám na poslední chvíli napsal, že je nemocný. Dneska se nám povedlo získat registraci (policejní razítko na imigrační kartu), takže zítra chceme odjet někam do hor. Nejspíš se tedy další cca 2-3 dny neozveme. Jinak je tu horko jako blázen, k večeru se rozfoukal velký vítr a rozvířil prach v ulicích. Takže nic moc. Snad bude zítra lépe.
Jinak máme hodinky posunuté od Vašeho času o +4h.
Kurz: 100T (tenge) = 14Kč.
26.7.2012
V Almaty jsme se ubytovali hned v hotelu na nádraží, potože náš couchsurfer nám na poslední chvíli napsal, že je nemocný. Dneska se nám povedlo získat registraci (policejní razítko na imigrační kartu), takže zítra chceme odjet někam do hor. Nejspíš se tedy další cca 2-3 dny neozveme. Jinak je tu horko jako blázen, k večeru se rozfoukal velký vítr a rozvířil prach v ulicích. Takže nic moc. Snad bude zítra lépe.
Jinak máme hodinky posunuté od Vašeho času o +4h.
Kurz: 100T (tenge) = 14Kč.