Diskuze ↓ Vloženo 13.12.2012
Poslední místo, které jsme v Thajsku navštívili, byly plovoucí trhy Damnoen Saduak, které jsou asi hodinu autobusem od Nakhon Pathom. Musím říct, že jde zase o hodně komerční záležitost. Nejdřív vás všichni lákají na loď a tvrdí vám, že jinak trhy nemůžete vidět. Není to ale tak úplně pravda. Většina je obehnaná chodníkem, takže se dá téměř všude chodit kolem řeky. Tu nejzajímavější část můžete vidět bez problémů z břehu. Jediné, kam se nedostanete je market, který je plný suvenýrů, které nás stejně nezajímaly. Byl to ale zase jiný zážitek, vidět trhy na vodě. Odtud jsme se už vydalii zpět do Bangkoku, kde jsme jen přespali a v 5:55h ráno jsme nasedali na vlak do Kambodži.
DALŠÍ INFORMACE O NAŠÍ CESTĚ ČTĚTE V DENÍKU KAMBODŽA
Fotky:
1) Kanchanaburi - wat (líbil se mi ten nápis a sklápěcí auto před chrámem)
2) Wat - Kanchanaburi
3) No comment - Kanchanaburi
4) Wat - Kanchanaburi
5) Hřbitov padlých vojáků při stavbě "železnice smrti" mezi Thajskem a Barmou
6) Most přes řeku Kwai
7) část železnice vystavěná na dřevěných trámech na okraji skály
8) železnice
9) Benzínová stanie :-)
10) Wat, který je v jeskyni (navštívili jsme ho při cestě na motorce kolem Kanchanaburi)
11) Mnich modlící se v Pagodě v Nakhon Pathom
12) Mniši
13) Pagoda Nakhon Pathom
14) Babka prodavačka - plovoucí trhy Damnoen Saduak
15) Plovoucí trhy
16) prodavačky nakupují u svých kolegyň :-)
17) Výhled na plovoucí trhy
18) Bangkok
DALŠÍ INFORMACE O NAŠÍ CESTĚ ČTĚTE V DENÍKU KAMBODŽA
Fotky:
1) Kanchanaburi - wat (líbil se mi ten nápis a sklápěcí auto před chrámem)
2) Wat - Kanchanaburi
3) No comment - Kanchanaburi
4) Wat - Kanchanaburi
5) Hřbitov padlých vojáků při stavbě "železnice smrti" mezi Thajskem a Barmou
6) Most přes řeku Kwai
7) část železnice vystavěná na dřevěných trámech na okraji skály
8) železnice
9) Benzínová stanie :-)
10) Wat, který je v jeskyni (navštívili jsme ho při cestě na motorce kolem Kanchanaburi)
11) Mnich modlící se v Pagodě v Nakhon Pathom
12) Mniši
13) Pagoda Nakhon Pathom
14) Babka prodavačka - plovoucí trhy Damnoen Saduak
15) Plovoucí trhy
16) prodavačky nakupují u svých kolegyň :-)
17) Výhled na plovoucí trhy
18) Bangkok
Diskuze ↓ Vloženo 10.12.2012
Kanchanaburi
Město ležící 3h vlakem nebo autobusem od Bangkoku. Vydali jsme se tam v pátek 7.12.2012. Jak už jsem psala, jeli jsme vlakem. Nejel slibovaných 5 hodin, ale jen 3h, to znamená stejně jako bus. A byl o 100B levnější. Ve městě jsme si bez problémů našli ubytování. Je tu levné a poměrně pěkné. Pokoj jsme měli jen za 150B v Sugar Cane Guest housu blízko vlakového nádraží. Město je položené spíš na druhé straně. Na této straně je však známý most přes řeku Kwai. První den jsme se šli podívat do města a zjistit v informačním centru něco o blízkých národních parcích. Zjistili jsme také to, že odtud jezdí spousta autobusů do okolí i do Bangkoku. Nestojí tolik co říkají agentury (200B), ale jen cca 70-80B. Takže příště využijeme tento bus. Druhý den (8.12.2012) byl pro nás odpočinkový. Došli jsme se podívat k mostu přes řeku Kwai a jinak jsme se "poflakovali" po městě. V neděli 9.12.2012 jsme si půjčili motorku a vyrazili jsme na obhlídku okolí. Zajeli jsme se podívat k vodopádům, jeskyním a viděli jsme i několik místních chrámů. Celý den byl moc fajn. Když jsme se vrátili, byla už tma. Dnes, v pondělí (10.12.2012) jsme vyrazili hned ráno směr Nakhon Pathom, kde mají být tzv. plovoucí trhy. Prohlédli jsme si jen trochu město a hlavně místní stupu, která měří 125m a je nejvyšší na světě. Zítra ráno vyrazíme na plovoucí trhy a odtud zpět do Bangkoku. Ve středu už bychom rádi vyrazili směr Kambodža.
Historie vzniku Železnice smrti - spojovací tepnu mezi Barmou a Thajskem
(části článeku z webu novinky.cz)
O železnici, která by spojila Thajsko a Barmu, se poprvé mluvilo už na konci 19. století. Celá stavba ale byla velmi nákladná, jak finančně, tak technicky, a proto se od ní upustilo. Celý plán pak ožil na konci 30. let. Japonci potřebovali zásobovací tepnu, po které by vozili vojáky a zásoby do Barmy, zároveň tu byly i plány na ovládnutí části území dnešní Indie.
Železnice končila v barmském městě Rangún, ve kterém stojí vzácná Zlatá pagoda: Zlato a diamanty. Pagoda Shwedagon je jednou z nejdražších staveb planety
Stavba začala v červenci 1942 a stavět se začalo z obou stran. Japonci nejprve na práce na stavbě najali místní obyvatele, které sužoval hladomor a kteří se upsali za dolar a zhruba půl kila rýže denně. Netušili, že je čekají nelidské podmínky, že se platu mnohdy nedočkají a že každý čtvrtý z nich na stavbě zemře.
V průběhu stavby se k nim pak přidali váleční zajatci. Japonci si pochvalovali, že jsou kvalifikovanější a díky předchozímu vojenskému drilu i disciplinovanější. Počet obětí, které si stavba trvající šestnáct měsíců vybrala, dodnes neznáme přesně. Japonci se s jejich počítáním nenamáhali.
Neblaze proslulé je období od července do října 1943. Stavba nabrala zpoždění. Dozorci byli pod ohromným tlakem ze strany vedení v Tokiu, a proto krutější než kdy předtím. Dělníci byli vyhladovělí, sužovaly je tropické nemoci, i přesto ale museli pracovat i 72 hodin v kuse. Počet obětí byl děsivý. V některých místech prý dělníci museli pracovat jen holýma rukama. 415 kilometrů dlouhý úsek ale vznikl včas.
Fotky nahraji až jindy, máme tu hodně špatný internet.
Město ležící 3h vlakem nebo autobusem od Bangkoku. Vydali jsme se tam v pátek 7.12.2012. Jak už jsem psala, jeli jsme vlakem. Nejel slibovaných 5 hodin, ale jen 3h, to znamená stejně jako bus. A byl o 100B levnější. Ve městě jsme si bez problémů našli ubytování. Je tu levné a poměrně pěkné. Pokoj jsme měli jen za 150B v Sugar Cane Guest housu blízko vlakového nádraží. Město je položené spíš na druhé straně. Na této straně je však známý most přes řeku Kwai. První den jsme se šli podívat do města a zjistit v informačním centru něco o blízkých národních parcích. Zjistili jsme také to, že odtud jezdí spousta autobusů do okolí i do Bangkoku. Nestojí tolik co říkají agentury (200B), ale jen cca 70-80B. Takže příště využijeme tento bus. Druhý den (8.12.2012) byl pro nás odpočinkový. Došli jsme se podívat k mostu přes řeku Kwai a jinak jsme se "poflakovali" po městě. V neděli 9.12.2012 jsme si půjčili motorku a vyrazili jsme na obhlídku okolí. Zajeli jsme se podívat k vodopádům, jeskyním a viděli jsme i několik místních chrámů. Celý den byl moc fajn. Když jsme se vrátili, byla už tma. Dnes, v pondělí (10.12.2012) jsme vyrazili hned ráno směr Nakhon Pathom, kde mají být tzv. plovoucí trhy. Prohlédli jsme si jen trochu město a hlavně místní stupu, která měří 125m a je nejvyšší na světě. Zítra ráno vyrazíme na plovoucí trhy a odtud zpět do Bangkoku. Ve středu už bychom rádi vyrazili směr Kambodža.
Historie vzniku Železnice smrti - spojovací tepnu mezi Barmou a Thajskem
(části článeku z webu novinky.cz)
O železnici, která by spojila Thajsko a Barmu, se poprvé mluvilo už na konci 19. století. Celá stavba ale byla velmi nákladná, jak finančně, tak technicky, a proto se od ní upustilo. Celý plán pak ožil na konci 30. let. Japonci potřebovali zásobovací tepnu, po které by vozili vojáky a zásoby do Barmy, zároveň tu byly i plány na ovládnutí části území dnešní Indie.
Železnice končila v barmském městě Rangún, ve kterém stojí vzácná Zlatá pagoda: Zlato a diamanty. Pagoda Shwedagon je jednou z nejdražších staveb planety
Stavba začala v červenci 1942 a stavět se začalo z obou stran. Japonci nejprve na práce na stavbě najali místní obyvatele, které sužoval hladomor a kteří se upsali za dolar a zhruba půl kila rýže denně. Netušili, že je čekají nelidské podmínky, že se platu mnohdy nedočkají a že každý čtvrtý z nich na stavbě zemře.
V průběhu stavby se k nim pak přidali váleční zajatci. Japonci si pochvalovali, že jsou kvalifikovanější a díky předchozímu vojenskému drilu i disciplinovanější. Počet obětí, které si stavba trvající šestnáct měsíců vybrala, dodnes neznáme přesně. Japonci se s jejich počítáním nenamáhali.
Neblaze proslulé je období od července do října 1943. Stavba nabrala zpoždění. Dozorci byli pod ohromným tlakem ze strany vedení v Tokiu, a proto krutější než kdy předtím. Dělníci byli vyhladovělí, sužovaly je tropické nemoci, i přesto ale museli pracovat i 72 hodin v kuse. Počet obětí byl děsivý. V některých místech prý dělníci museli pracovat jen holýma rukama. 415 kilometrů dlouhý úsek ale vznikl včas.
Fotky nahraji až jindy, máme tu hodně špatný internet.
Diskuze ↓ Vloženo 06.12.2012
Tak jsem se konečně dostala k tomu, abych Vám napsala nějaké nové informace.
3.12.2012 jsme se vrátili zpět do Thajska. Přechod přes hranice byl úplně bez problémů. Potřebovali jsme se odtud dostat do cca 1200km vzdáleného Bangkoku. Měli jsme 2 možnosti - vlak nebo bus. Bus stál něco přes 700B, vlak (2.třída bez klimatizace, spací vagón, horní lůžko) stál 627B. Zvolili jsme proto vlak. Ten měl jet v 11:30 dopoledne. Bohužel měl ale 4h zpoždění, a tak jsme tvrdli na nádraží docela dlouho (od cca půl 8 ráno). Nedalo se ale nic dělat. Ve vlaku se jelo dobře. Na noc nám dokonce i upravili lůžko s povlečením, takže to bylo super. Cesta byla dlouhá, do Bangkoku jsme přijeli před 15h. Celkem jsme tedy jeli asi 22hodin.
Hned po příjezdu (4.12.2012) jsme se vydali na Vietnamskou ambasádu, abychom získali víza. Na internetu jsme si zjistili, že vízum by mělo stát 1000B. Vyplnili jsme tedy dotazníky, nalepili fotku. U okénka jsme ale s překvapením zjistili, že po nás chtějí 2300B. To se nám ale nelíbilo, a tak jsme se vyptávali jak je možné, že na internetu je jiná cena. Nakonec jsme se dozvěděli, že nám automaticky nabízeli express víza, o které jsme ale nestáli. Vízum v normálním čase nám prý vystaví za 1800B. To byla ale stále větší částka, než psali na internetu. Bohužel se nám nepodařilo zjistit, proč je cena tak vysoká, a tak jsme odešli s nepořízenou. Na internetu jsme si pak ověřili, že doopravdy na stránkách Vietnamské ambasády v Bangkoku mají cenu 1000B. Tak nevím, kde se stala chyba. My si každopádně necháme vystavit vietnamská víza až v Kambodži, kde by měly být levnější. Tak uvidíme.
Ještě se vrátím ale na Vietnamskou ambasádu, respektive k cestě z ní. V mapě jsme si našli autobus číslo 62, který nás měl odvézt na vlakové nádraží Hula Lampung. Odtud jsme pak chtěli jet dál na Khaosan Road, kde jsou ubytování. Když jsme ale do autobusu nastoupili, tvrdili nám, že na zmíněné nádraží nejedou. A tak jsme zase vystoupili a šli na další zastávku na jiný bus. Tam nám jakýsi pán poradil, abychom jeli busem 47 nebo 507 a ty nás odvezou blízko Khao San Road a nebudeme muset přesedat. To bylo fajn. A tak jsme čekali. Bohužel ale po možná 45minutách čekání žádný bus tohoto čísla nepřijížděl (a na zastávce nebyla napsaná čísla autobusů, které tu jezdí, tak jsme si nemohli nic ověřit). Nakonec jsme tedy nastoupili do autobusu č. 4, který jel na Hula Lampung. A tam že přestoupíme tak jak jsme plánovali na bus 53 a dojedeme na Khao San Road. Z autobusu jsme vystoupili (po radě dalších lidí) úplně špatně. Došli jsme tedy pěšky k nádraží a začali se vyptávat po tom, kde jede autobus 53. Nikdy by nás nenapadlo, že ten bus budeme hledat asi 2hodiny. Ptali jsme se cestou možná 10ti Thajců. Každý nás někam poslal, ale autobus 53 tam NIKDY nejel. Už jsme byli vážně naštvaní, protože jsme tahali už asi 5h krosnu na zádech a nachodili jsme se vážně hodně. Nechtěli jsme použít tuk-tuk nebo taxi a tak jsme se vydali na Khao San pěšky. Nakonec jsme cestou autobusovou zastávku našli sami a autobusem odjeli na Khao San. Tam nás čekalo ještě najít ubytování. Nechtěli jsme nic drahého, tak nám to dalo trošku práce. Nakonec bydlíme v pěkném guest housu. Večer je trochu slyšet hudba i přes zavřená okna, ale není to tak strašné jako v prvním ubytování po příjezdu do Bangkoku (z Indie). Takže jsme spokojení.
5.12.2012
Ráno jsme si trošku pospali, protože jsme byli po dlouhé cestě docela unavení. Pak jsme se rozhodli projít památky na břehu řeky. Všude bylo neuvěřitelné množství Thajců. Téměř všichni byli oblečení ve žlutých tričkách. Jejich král totiž právě dnes slavil své 85. narozeniny a žlutá je barva krále. Všichni tu krále uctívají. Na každém kroku vidíte jeho podobiznu ve zlatém rámu nebo na různých plakátech. Někde je se svou ženou, jinde sám. Na většině fotek je velmi mladý. Když jsme šli kolem Národního muzea s radostí jsme zjistili, že z důvodu králových narozenin je vstup zdarma :-) Muzeum jsme tedy v rychlosti prošli, abychom stihli viděti i další památky, které jsme předpokládali, budou taky zdarma. To se ale bohužel nepotvrdilo. Královský palác byl úplně zavřený. Nebylo možné jít ani do Wat Phra Kaew Emerald Buddha, který s palácem sousedí . Tam jsme se ale dozvěděli, že máme přijít druhý den ráno v 8:30 a že bude vstup zdarma (jinak stojí prý 400B/os). Pak jsme prošli město a navštívili nějaké "waty" (chrámy), které byly cestou. Také jsme šli kolem řeky, kde nás král moc potěšil, protože se na jeho počest rozdávalo jídlo zdarma :-) Místní nás hned naháněli, že si máme taky vzít, a tak jsme neváhali. První chod byla rýže s vaječnou omeletou, druhý chod rýžové nudle ve sladké omáčce a jako zákusek smažené těstíčko s hráškem :-) Vše bylo moc dobré. Michal si dokonce přidal nudle. Byli jsme pak úplně přejedení:-) Na zapití jsme dostali studenou vodu, takže to vážně nemělo chybu. Pak jsme se přívozem nechali převézt na druhou stranu k Temple of Down, kde se chystala nějaká velká ceremonie. Nacvičovali tu taneční vystoupení, hrál tu orchestr,... Dokonce rozbalovali červený koberec. Michal se do chrámu dostal zdarma (jinak stál vstup 50B), já jsem raději zůstala venku :-) Odtud jsme se vypravili po druhém břehu řeky směrem k nádraží Thonburi, odkud odjíždí vlaky do Kanchanamburi. Zjistili jsme, že 3.třída vlakem stojí jen 100B/os. a jede se 5h. Oproti busu se sice jede déle o 2h, ale je to o 100B/os. levnější. Do Kanchanamburi proto pojedeme vlakem. Dokonce jsme zjistili jak jezdí vlak na hranice s Kambodžou, takže jsme odcházeli spokojení. Rozhodli jsme se vrátit zpět do Tempel of Down, abychom viděli, co za ceremonii se tam chystalo. Viděli jsme ale jen tancovat dětské soubory a pobíhání dvou draků. Pak tam někdo mluvil, ale tomu jsme bohužel nerozuměli. Na velké obrazovce jsme ale viděli, že v parku Sanam Luang na druhé straně jsou obrovské davy lidí, protože tam je král. Přejeli jsme proto přívozem na druhou stranu a šli jsme se tam podívat. Přišli jsme ale pozdě, protože se lidé začali rozcházet. Všichni vypouštěli lampiony štěstí, takže obloha byla plná lampiónů. To bylo moc pěkné.
6.12.2012
Dnes je to 150dní, co jsme na cestě. Za 4 dny to bude přesně 5 měsíců od doby, co jsme odjeli z ČR. Za tu dobu jsme stihli navštívit 7 zemí (Rusko, Kazachstán, Indie, Nepál, Thajsko, Malajsie, Singapur). :-)
Jinak jsme hned brzy ráno vyrazili z hotelu, abychom byli včas u Královského paláce. Tam jsme přišli naštěstí ještě před otevírací dobou. Hned po našem příchodu se tam začaly sjíždět zájezdy cizinců a scházeli se tu doopravdy mraky lidí. Viděli jsme Wat Phra Kaew Emerald Buddha, ale do paláce jsme se bohužel nedostali. Ten je po oba dva dny zavřený. Ušetřili jsme ale na vstupu 400B/os., což je fajn. Pak jsme se podívali ještě do několika dalších chrámů. Všude byl dnes vstup zdarma. Z místních chrámů úplně nadšení nejsme. Všechny jsou totiž skoro stejné. Hodně zdobené, celé zlaté. Jsou to asi nejkýčovitější chrámy co jsme zatím viděli.
Zítra brzy ráno odjíždíme vlakem do Kanchanamburi. Rádi bychom se podívali i do nějakého národního parku.
Něco z králova životopisu: (informace jsou čerpané z www.wikipedia.cz)
Pchúmipchon Adunjadét nebo také Ráma IX.
Narodil 5.12.1927 ve Spojených Státech. Jeho otec tam totiž studoval medicínu. Rok po jeho narození se rodina vrátila krátce do Thajska. V roce 1933 se však společně s matkou odstěhoval do Švýcarska, kde studoval francouzské školy v Lausanne. Universitu dokončil už jako král v roce 1951. Na trůn nastoupil 9.června 1946. V současnosti je nejdéle vládnoucím panovníkem na světě.
V roce 1950 se vrátil zpět do Thajska a ještě téhož roku se oženil s Mom Chao Rajawongse Sirikit Kitiyakara. Mají 4 děti: princeznu Ubol Ratana Rajakanya, korunního Prince Maha
Vajiralongkorn, princeznu Maha Chakri Sirindhorn a princeznu Chulabhorn
Valayalaksana.
Jako vládce šikovně manévruje na thajské nestabilní politické scéně,
udržel si odstup od politiků a generálů a vyvarovával se toho, aby se
znelíbil veřejnosti. Proto je až do současnosti velmi oblíbený.
Kromě odvěké skutečné úcty Thajců střeží autoritu krále také zákon
trestající znevažování monarchie. V Thajsku je přípustná kritika vlády,
ne však panovníka a jeho rodiny.
Fotky:
1) Národní muzeum - Bangkok
2) Soška u jednoho z chrámů :-)
3) Král - takovéhle obrazy jsou rozmístěné všude na ulicích
4) Jeden z mnoha Buddhů
5) Meditace :-) Všichni do jednoho tam spali jako "dřevo"...někteří i chrápali :-)
6) Thajci rozdávající jídlo zdarma pro všechny kolemjdoucí :-)
7) Před Tempel of down
8) Nějaký Wat (neboli chrám) v blízkosti Tempel of down
9) Noční Tempel of down
10) Dav lidí v parku před králem
11) Dav lidí pouštějící lampiony štěstí
12) Wat Phra Kaew Emerald Buddha - vedle Královského paláce
13) Wat Phra Kaew Emerald Buddha - vedle Královského paláce
14) Hlava jedné ze sošek :-)
15) Mramorový chrám
16) Mniši před Mramorovým chrámem
17) Královská budova - zrovna k ní přijíždela kolona vozidel s králem a královnou
18) Stojící Buddha
19) Výhled na Bangkok
20) Poslední chrám, který jsme navštívilli :-)
21) Chrám z blízka
3.12.2012 jsme se vrátili zpět do Thajska. Přechod přes hranice byl úplně bez problémů. Potřebovali jsme se odtud dostat do cca 1200km vzdáleného Bangkoku. Měli jsme 2 možnosti - vlak nebo bus. Bus stál něco přes 700B, vlak (2.třída bez klimatizace, spací vagón, horní lůžko) stál 627B. Zvolili jsme proto vlak. Ten měl jet v 11:30 dopoledne. Bohužel měl ale 4h zpoždění, a tak jsme tvrdli na nádraží docela dlouho (od cca půl 8 ráno). Nedalo se ale nic dělat. Ve vlaku se jelo dobře. Na noc nám dokonce i upravili lůžko s povlečením, takže to bylo super. Cesta byla dlouhá, do Bangkoku jsme přijeli před 15h. Celkem jsme tedy jeli asi 22hodin.
Hned po příjezdu (4.12.2012) jsme se vydali na Vietnamskou ambasádu, abychom získali víza. Na internetu jsme si zjistili, že vízum by mělo stát 1000B. Vyplnili jsme tedy dotazníky, nalepili fotku. U okénka jsme ale s překvapením zjistili, že po nás chtějí 2300B. To se nám ale nelíbilo, a tak jsme se vyptávali jak je možné, že na internetu je jiná cena. Nakonec jsme se dozvěděli, že nám automaticky nabízeli express víza, o které jsme ale nestáli. Vízum v normálním čase nám prý vystaví za 1800B. To byla ale stále větší částka, než psali na internetu. Bohužel se nám nepodařilo zjistit, proč je cena tak vysoká, a tak jsme odešli s nepořízenou. Na internetu jsme si pak ověřili, že doopravdy na stránkách Vietnamské ambasády v Bangkoku mají cenu 1000B. Tak nevím, kde se stala chyba. My si každopádně necháme vystavit vietnamská víza až v Kambodži, kde by měly být levnější. Tak uvidíme.
Ještě se vrátím ale na Vietnamskou ambasádu, respektive k cestě z ní. V mapě jsme si našli autobus číslo 62, který nás měl odvézt na vlakové nádraží Hula Lampung. Odtud jsme pak chtěli jet dál na Khaosan Road, kde jsou ubytování. Když jsme ale do autobusu nastoupili, tvrdili nám, že na zmíněné nádraží nejedou. A tak jsme zase vystoupili a šli na další zastávku na jiný bus. Tam nám jakýsi pán poradil, abychom jeli busem 47 nebo 507 a ty nás odvezou blízko Khao San Road a nebudeme muset přesedat. To bylo fajn. A tak jsme čekali. Bohužel ale po možná 45minutách čekání žádný bus tohoto čísla nepřijížděl (a na zastávce nebyla napsaná čísla autobusů, které tu jezdí, tak jsme si nemohli nic ověřit). Nakonec jsme tedy nastoupili do autobusu č. 4, který jel na Hula Lampung. A tam že přestoupíme tak jak jsme plánovali na bus 53 a dojedeme na Khao San Road. Z autobusu jsme vystoupili (po radě dalších lidí) úplně špatně. Došli jsme tedy pěšky k nádraží a začali se vyptávat po tom, kde jede autobus 53. Nikdy by nás nenapadlo, že ten bus budeme hledat asi 2hodiny. Ptali jsme se cestou možná 10ti Thajců. Každý nás někam poslal, ale autobus 53 tam NIKDY nejel. Už jsme byli vážně naštvaní, protože jsme tahali už asi 5h krosnu na zádech a nachodili jsme se vážně hodně. Nechtěli jsme použít tuk-tuk nebo taxi a tak jsme se vydali na Khao San pěšky. Nakonec jsme cestou autobusovou zastávku našli sami a autobusem odjeli na Khao San. Tam nás čekalo ještě najít ubytování. Nechtěli jsme nic drahého, tak nám to dalo trošku práce. Nakonec bydlíme v pěkném guest housu. Večer je trochu slyšet hudba i přes zavřená okna, ale není to tak strašné jako v prvním ubytování po příjezdu do Bangkoku (z Indie). Takže jsme spokojení.
5.12.2012
Ráno jsme si trošku pospali, protože jsme byli po dlouhé cestě docela unavení. Pak jsme se rozhodli projít památky na břehu řeky. Všude bylo neuvěřitelné množství Thajců. Téměř všichni byli oblečení ve žlutých tričkách. Jejich král totiž právě dnes slavil své 85. narozeniny a žlutá je barva krále. Všichni tu krále uctívají. Na každém kroku vidíte jeho podobiznu ve zlatém rámu nebo na různých plakátech. Někde je se svou ženou, jinde sám. Na většině fotek je velmi mladý. Když jsme šli kolem Národního muzea s radostí jsme zjistili, že z důvodu králových narozenin je vstup zdarma :-) Muzeum jsme tedy v rychlosti prošli, abychom stihli viděti i další památky, které jsme předpokládali, budou taky zdarma. To se ale bohužel nepotvrdilo. Královský palác byl úplně zavřený. Nebylo možné jít ani do Wat Phra Kaew Emerald Buddha, který s palácem sousedí . Tam jsme se ale dozvěděli, že máme přijít druhý den ráno v 8:30 a že bude vstup zdarma (jinak stojí prý 400B/os). Pak jsme prošli město a navštívili nějaké "waty" (chrámy), které byly cestou. Také jsme šli kolem řeky, kde nás král moc potěšil, protože se na jeho počest rozdávalo jídlo zdarma :-) Místní nás hned naháněli, že si máme taky vzít, a tak jsme neváhali. První chod byla rýže s vaječnou omeletou, druhý chod rýžové nudle ve sladké omáčce a jako zákusek smažené těstíčko s hráškem :-) Vše bylo moc dobré. Michal si dokonce přidal nudle. Byli jsme pak úplně přejedení:-) Na zapití jsme dostali studenou vodu, takže to vážně nemělo chybu. Pak jsme se přívozem nechali převézt na druhou stranu k Temple of Down, kde se chystala nějaká velká ceremonie. Nacvičovali tu taneční vystoupení, hrál tu orchestr,... Dokonce rozbalovali červený koberec. Michal se do chrámu dostal zdarma (jinak stál vstup 50B), já jsem raději zůstala venku :-) Odtud jsme se vypravili po druhém břehu řeky směrem k nádraží Thonburi, odkud odjíždí vlaky do Kanchanamburi. Zjistili jsme, že 3.třída vlakem stojí jen 100B/os. a jede se 5h. Oproti busu se sice jede déle o 2h, ale je to o 100B/os. levnější. Do Kanchanamburi proto pojedeme vlakem. Dokonce jsme zjistili jak jezdí vlak na hranice s Kambodžou, takže jsme odcházeli spokojení. Rozhodli jsme se vrátit zpět do Tempel of Down, abychom viděli, co za ceremonii se tam chystalo. Viděli jsme ale jen tancovat dětské soubory a pobíhání dvou draků. Pak tam někdo mluvil, ale tomu jsme bohužel nerozuměli. Na velké obrazovce jsme ale viděli, že v parku Sanam Luang na druhé straně jsou obrovské davy lidí, protože tam je král. Přejeli jsme proto přívozem na druhou stranu a šli jsme se tam podívat. Přišli jsme ale pozdě, protože se lidé začali rozcházet. Všichni vypouštěli lampiony štěstí, takže obloha byla plná lampiónů. To bylo moc pěkné.
6.12.2012
Dnes je to 150dní, co jsme na cestě. Za 4 dny to bude přesně 5 měsíců od doby, co jsme odjeli z ČR. Za tu dobu jsme stihli navštívit 7 zemí (Rusko, Kazachstán, Indie, Nepál, Thajsko, Malajsie, Singapur). :-)
Jinak jsme hned brzy ráno vyrazili z hotelu, abychom byli včas u Královského paláce. Tam jsme přišli naštěstí ještě před otevírací dobou. Hned po našem příchodu se tam začaly sjíždět zájezdy cizinců a scházeli se tu doopravdy mraky lidí. Viděli jsme Wat Phra Kaew Emerald Buddha, ale do paláce jsme se bohužel nedostali. Ten je po oba dva dny zavřený. Ušetřili jsme ale na vstupu 400B/os., což je fajn. Pak jsme se podívali ještě do několika dalších chrámů. Všude byl dnes vstup zdarma. Z místních chrámů úplně nadšení nejsme. Všechny jsou totiž skoro stejné. Hodně zdobené, celé zlaté. Jsou to asi nejkýčovitější chrámy co jsme zatím viděli.
Zítra brzy ráno odjíždíme vlakem do Kanchanamburi. Rádi bychom se podívali i do nějakého národního parku.
Něco z králova životopisu: (informace jsou čerpané z www.wikipedia.cz)
Pchúmipchon Adunjadét nebo také Ráma IX.
Narodil 5.12.1927 ve Spojených Státech. Jeho otec tam totiž studoval medicínu. Rok po jeho narození se rodina vrátila krátce do Thajska. V roce 1933 se však společně s matkou odstěhoval do Švýcarska, kde studoval francouzské školy v Lausanne. Universitu dokončil už jako král v roce 1951. Na trůn nastoupil 9.června 1946. V současnosti je nejdéle vládnoucím panovníkem na světě.
V roce 1950 se vrátil zpět do Thajska a ještě téhož roku se oženil s Mom Chao Rajawongse Sirikit Kitiyakara. Mají 4 děti: princeznu Ubol Ratana Rajakanya, korunního Prince Maha
Vajiralongkorn, princeznu Maha Chakri Sirindhorn a princeznu Chulabhorn
Valayalaksana.
Jako vládce šikovně manévruje na thajské nestabilní politické scéně,
udržel si odstup od politiků a generálů a vyvarovával se toho, aby se
znelíbil veřejnosti. Proto je až do současnosti velmi oblíbený.
Kromě odvěké skutečné úcty Thajců střeží autoritu krále také zákon
trestající znevažování monarchie. V Thajsku je přípustná kritika vlády,
ne však panovníka a jeho rodiny.
Fotky:
1) Národní muzeum - Bangkok
2) Soška u jednoho z chrámů :-)
3) Král - takovéhle obrazy jsou rozmístěné všude na ulicích
4) Jeden z mnoha Buddhů
5) Meditace :-) Všichni do jednoho tam spali jako "dřevo"...někteří i chrápali :-)
6) Thajci rozdávající jídlo zdarma pro všechny kolemjdoucí :-)
7) Před Tempel of down
8) Nějaký Wat (neboli chrám) v blízkosti Tempel of down
9) Noční Tempel of down
10) Dav lidí v parku před králem
11) Dav lidí pouštějící lampiony štěstí
12) Wat Phra Kaew Emerald Buddha - vedle Královského paláce
13) Wat Phra Kaew Emerald Buddha - vedle Královského paláce
14) Hlava jedné ze sošek :-)
15) Mramorový chrám
16) Mniši před Mramorovým chrámem
17) Královská budova - zrovna k ní přijíždela kolona vozidel s králem a královnou
18) Stojící Buddha
19) Výhled na Bangkok
20) Poslední chrám, který jsme navštívilli :-)
21) Chrám z blízka
Diskuze ↓ Vloženo 18.11.2012
Z ostrova Koh Phangan jsme bez problémů odjeli lodí na pevninu do města Surat Thani, kam nás z přístavu odvezl za hodinu a půl autobus. Ve městě jsme měli v plánu koupit lístek na vlak do Malajsie a hned co nejdříve odjet. Vlak měl jet v noci. Bohužel už v něm ale nebylo žádné volné místo. Nezbylo nám tak nic jiného, než si koupit lístek jen do města Hat Yai, které leží v blízkosti hranic (ten měl jet v 00:27h ráno - tedy ve skutečnosti jsme vyjeli o hodinu později) . Tam jsme měli jet 5h a brzy ráno přesednout na jiný vlak, který jel až do Malajsie. Bohužel ale měl náš vlak hodinu a půl zpoždění, takže nám zmíněný vlak ujel. Jiný vlak tam za celý den nejede. Koupilli jsme si tedy lístek na autobus za 350B a odjeli hned v 9h ráno až do města George Town - v Malajsii.
Pokračování naší cesty se dozvíte v deníku z Malajsie :-)
Fotky:
1) - 4) fotky pláže u našeho ubytování na ostrově Koh Phangan
5) Západ slunce poslední den
6) Takhle se rozzářilo nebe po západu slunce. Všude byla neuvěřitelná rudá zář. Nádhera!
Pokračování naší cesty se dozvíte v deníku z Malajsie :-)
Fotky:
1) - 4) fotky pláže u našeho ubytování na ostrově Koh Phangan
5) Západ slunce poslední den
6) Takhle se rozzářilo nebe po západu slunce. Všude byla neuvěřitelná rudá zář. Nádhera!
Diskuze ↓ Vloženo 15.11.2012
Předevčírem (13.11.) jsme se přesunuli na ostrov Koh Phangan. Za dvě hodinky na lodi už jsme vysedali na ostrově. Tam nás odchytávala spousta naháněčů do různých hotelů. Všechny ubytování, které nám nabízeli byly ale docela daleko, takže bychom tam museli jet taxíkem. Ten všichni nabízeli tak za 200B. To se nám ale nechtělo platit a chtěli jsme hotel, kam nás zadarmo odvezou. Tak dlouho jsme odolávali a bránili se všem nabídkám, až jsme měli štěstí. Jedna z naháněček nám nabídla ubytování u moře v domě (ne v bungalovu) jen za 200B/noc a když zůstaneme déle tak nám dokonce sleví na 180B/noc. A hlavně nás tam odvezou zdarma. To se nám zalíbilo, a tak jsme jeli. Pokoj je ucházejícií, žádný luxus, ale to my ani nepotřebujeme. Jsme v podstatě na pláži a 5 minut od hotelu máme i restaurace a obchody. Takže úplně ideální místo. Pláž je tu docela pěkná. Ráno je příliv, tak se dá dobře koupat. Večer je ale odliv, takže musíte dost daleko po mělčině, než se vůbec vykoupete a v hlubší vodě jsou už všude korály. Včera jsme si půjčili skútr a vydali se na prohídku ostrova. Navštívili jsme tu dvoje vodopády, ale bylo to velké zklamání, protože tam žádná voda netekla...jen takový čůrek, který se rozhodně vodopádem nazývat nedá. Výlet byl ale fajn, zase trochu něco jiného. Půjčení skútru nás stálo jen 100B/den + benzín. Ten je tu ale levný a skútr nemá skoro žádnou spotřebu. Dnes (15.11) jsme se rozhodli odpočívat. Ráno jsme se pěkně vykoupali v moři a budeme plánovat další cestu do Malajsie.
Fotky:
1) zahnutá palma na ostrově Koh Tao (bohužel bylo špatné počasí, ale je to foceno přes den)
2) Chrám - Koh Phangan
3) Pláž - Koh Phangan
4) Malý ostrov spojený s Koh Phangan písečnou cestičkou (je to tam nádherné, jen škoda, že je tam takový nepořádek vyplavený z moře)
5) Západ slunce na naší pláži
6) západ slunce
Fotky:
1) zahnutá palma na ostrově Koh Tao (bohužel bylo špatné počasí, ale je to foceno přes den)
2) Chrám - Koh Phangan
3) Pláž - Koh Phangan
4) Malý ostrov spojený s Koh Phangan písečnou cestičkou (je to tam nádherné, jen škoda, že je tam takový nepořádek vyplavený z moře)
5) Západ slunce na naší pláži
6) západ slunce
Diskuze ↓ Vloženo 13.11.2012
Včerejší den začal deštěm. Lilo jako z konve skoro celé dopoledne a pak byla zamračená obloha až do večera, kdy se to začalo vybírat. My jsme si udělali procházku k ostrovům, které leží kousíček od Koh Tao. Na ostrovy jsme už nejeli. Dneska je také trochu pod mrakem a nás čeká přesun na vedlejší ostrov Koh Phanghan. Pojedeme pomalou lodí za 250B/os.
Diskuze ↓ Vloženo 12.11.2012
Fotky:
Všechny fotky jsou z ostrova Koh Tao :-)
Všechny fotky jsou z ostrova Koh Tao :-)
Diskuze ↓ Vloženo 11.11.2012
Dneska jsme si užívali krásy ostrova. Pěkně jsme se vyspali a pak pěšky prošli celou spodní část ostrova. Šli jsme kolem moře po cestičkách a zašli jsme se podívat na každou pláž, která byla po cestě. Bylo to moc pěkné. Pláže jsou tu doopravdy krásné, voda křišťálově čistá. Po celé cestě si můžete nasbírat kokosové ořechy. My už jsme jich přejedení, tak jsme dneska odolali :-) Objevili jsme ale stromy s mangem, tak jsme ochutnali kousek manga co ležel na zemi. Bylo moooc dobré. Škoda, že stromy byly tak vysoké :-) Zítra se vydáme vzhůru po pobřeží směrem k severní části. Tam by měl být výhled na 3 malé ostrůvky, které leží u Kho Tao. Pozítří se přemístíme na ostrov Kho Phangan. Ten by měl být větší, mají tu být i nějaké památky. Jsme na to zvědaví.
Diskuze ↓ Vloženo 10.11.2012
Z města Ayutthaya jsme se přemístili vlakem zpět do Bangkoku,kde jsme na nádraží počkali na noční vlak na jih do města Chumpon. Ten jel v 19:30. Cesta na jih byla pohodlná, docela jsme se i vyspali. Dokonce jsme dostali i ložní prádlo, takže fakt pohoda. Před 5h ráno jsme už vystupovali. Neměli jsme lístek na autobus, který nás měl odvézt k moři a pak dál na loď na Koh Tao. Rozhodli jsme se, že si vše koupíme až na místě. Bohužel jsme ale zjistili, že je to na místě ještě o 50B/os. dražší než v Bangkoku. Jak je to možné, to fakt nechápeme, ale je to tak. Bus + loď (pomalá) nás stála 500B/os. To se nám moc nelíbilo, ale jiná možnost nebyla. Na ostrově byl jen jeden naháněč do hotelu a ten po nás chtěl 600B/noc. Sice v pěkném komfortu (hotel s bazénem, každý den vám budou uklízet pokoj, atd.) ale o to jsme nestáli. Pak už tam byli jen taxikáři, kteří nás chtěli odvézt na druhou stranu za 200B. To jsme ale odmítli zaplatit, a tak jsme se tam vydali pěšky. Byla to docela zabíračka. Sice to není žádná dálka (ostrov má jen asi 20km2), ale šlo se celkem dost do kopce a hlavně bylo šílené vedro. Volné místo za přijatelnou cenu jsme našli až na Tanote Bay. Bydlíme za 300R/noc. Má se jednat o nejhezčí pláž tady. Nevím, jeslti máme prostě smůlu nebo co, ale zrovna včera (tvrdí místní) se na pláž nahrnula spousta odpadků a různých vyplavenin z moře. Voda v celé zátoce byla plná nepořádku. :-( Takže jsme se nešli ani koupat. K večeru začali místní trochu pláž uklízet a vybírat aspon plastové a skleněné odpadky. Ráno byly nahrnuté v pytlích, které tedy stále stojí na pláži. Moře ale vyplavuje další nepořádek (i když už zdaleka ne tak strašný jako včera). Říkají, že do tří dnů to bude dobré, ale nám se tu nechce čekat. Potkali jsme tu pár z ČR, kteří bydlí na druhé straně v levných bungalovech a jsou tam spokojení, tak se asi přesuneme tam. Jinak tu není signál na telefon ani internet, tak nevím kdy vám to pošlu.
10.11.2012
Dnes ráno Michal vyběhl na kopec, aby si prohlédl ostrov z výšky. Já jsem si jen došla vyfotit východ slunce a zase jsem zalezla do postýlky J Pak jsme se vydali pěšky zpět do přístavu, abychom našli jiné ubytování na druhé straně, kde nebude naplavený nepořádek. To se nám povedlo snadno, měli jsme doporučený hotel. Pokoj je daleko horší, ale nám to nijak nevadí. K pláži je to kousek dolů, takže pohodička. Co nás ale potěšilo je, že je tu spousta restaurací a obchodů, kde se dá nakoupit za lepší peníze než na druhé straně. Ještě tu zůstaneme nejspíš 2-3 noci a pak se přesuneme na ostrov Koh Phangan.
Jinak je ale Kho Tao krásný ostrov plný zeleně. Všude rostou kokosové palmy. Kokos se také stal jednou z hlavních složek naší potravy J Míša už je skoro odborník v dolování kokosu J Jsou tu krásné zátoky s písečnými plážemi a spousta skal a kamenů, které vedou do vody. Taková oáza klidu. Všichni se tu prohánějí na skútrech. Cesty sice nejsou nic moc, ale to nikomu nevadí. Thajci totiž místo aby udělali pár serpentin, tak udělají rovnou přímou cestu do kopce (nebo z kopce) J Má to být také nejkrásnější ostrov na potápění. Lidé se sem jezdí učit potápět. My jsme u břehu ale moc ryb neviděli. Možná také proto, že byly docela vlny. Tady na druhé straně vlny nejsou, ale zase je hodně blízko přístav, tak tu také moc ryb není.
10.11.2012
Dnes ráno Michal vyběhl na kopec, aby si prohlédl ostrov z výšky. Já jsem si jen došla vyfotit východ slunce a zase jsem zalezla do postýlky J Pak jsme se vydali pěšky zpět do přístavu, abychom našli jiné ubytování na druhé straně, kde nebude naplavený nepořádek. To se nám povedlo snadno, měli jsme doporučený hotel. Pokoj je daleko horší, ale nám to nijak nevadí. K pláži je to kousek dolů, takže pohodička. Co nás ale potěšilo je, že je tu spousta restaurací a obchodů, kde se dá nakoupit za lepší peníze než na druhé straně. Ještě tu zůstaneme nejspíš 2-3 noci a pak se přesuneme na ostrov Koh Phangan.
Jinak je ale Kho Tao krásný ostrov plný zeleně. Všude rostou kokosové palmy. Kokos se také stal jednou z hlavních složek naší potravy J Míša už je skoro odborník v dolování kokosu J Jsou tu krásné zátoky s písečnými plážemi a spousta skal a kamenů, které vedou do vody. Taková oáza klidu. Všichni se tu prohánějí na skútrech. Cesty sice nejsou nic moc, ale to nikomu nevadí. Thajci totiž místo aby udělali pár serpentin, tak udělají rovnou přímou cestu do kopce (nebo z kopce) J Má to být také nejkrásnější ostrov na potápění. Lidé se sem jezdí učit potápět. My jsme u břehu ale moc ryb neviděli. Možná také proto, že byly docela vlny. Tady na druhé straně vlny nejsou, ale zase je hodně blízko přístav, tak tu také moc ryb není.
Diskuze ↓ Vloženo 07.11.2012
Včera 6.11. jsme dorazili do města Ayutthaya. Jeli jsme vlakem necelé 2 hodiny. Ve městě jsme si našli ubytování v takovém dřevěném baráčku a vyrazili na krátkou obhlídku města. Bohužel se brzy setmělo, takže z památek jsme nic neviděli. Narazili jsme ale na veliký market plný jídla. Byly tam neuvěřitelné pochoutky. Nevěděli jsme co si máme dát dřív. Nakonec zvítězil talíř s nudlema, masem a zeleninou a jako zákusek jsme si dali vafli s banánem a rozinkami. :-) Pak jsme ještě ochutnali nějaké ovoce. Netušíme co to bylo, ale dužina byla bílá plná malých zrníček jako jsou v kiwi.
Dneska jsme vstali už v 6 hodin, abychom toho stihli ve městě vidět co nejvíc. Musíme totiž hned po obědě jet zpět vlakem do Bangkoku, kde máme na večer (v 19:30) koupené lístky na vlak na jih k ostrovům. Ráno bychom měli být na ostrově Kho Tao. Už se tam moc těším a doufám, že si konečně odpočineme. :-) Pak budeme nejspíš pokračovat na další ostrovy. Nevím, jak to tam bude s internetem, tak se možná pár dní neozveme.
Dneska jsme vstali už v 6 hodin, abychom toho stihli ve městě vidět co nejvíc. Musíme totiž hned po obědě jet zpět vlakem do Bangkoku, kde máme na večer (v 19:30) koupené lístky na vlak na jih k ostrovům. Ráno bychom měli být na ostrově Kho Tao. Už se tam moc těším a doufám, že si konečně odpočineme. :-) Pak budeme nejspíš pokračovat na další ostrovy. Nevím, jak to tam bude s internetem, tak se možná pár dní neozveme.
Diskuze ↓ Vloženo 06.11.2012
Posíláme první pozdrav z Thajska. Cesta byla naprosto bez problémů.. Letadlo pěkné, nové. Jen jsme měli, jak je v Indii zvykem, zpoždění asi 40minut :-) V Bangkoku na letišti jsme si vyzveedli zavazadla, vyměnili poslední rupie za místní měnu a zašli do infocentra, kde jsme si vzali zdarma mapu Bangkoku. Také jsme se zeptali na místní autobus, kterým se dostaneme na Khaosan road. Nejprve jsme museli na nějakou zastávku jedním autobusem a pak jsme pokračovali dalším. V prvním buse neměla paní co vybírala lístky na vrácení na 100B, tak jsme jeli zdarma :-) V druhém jsme zaplatili 26B za oba dva. Khaosan road mě trošku překvapila. Z vyprávění jsem si ji představovala trošku jinak. Daleko širší a delší. Je to ale jen poměrrně úzká ulička plná obchodů a stánků s jídlem . Ze všech stran vyřvává nějaká hudba. Je tu neuvěřitelné množství "bílých lidí". Za celou dobu co cestujeme jsme se nesetkali s tolika cizinci jako tady za jeden večer. Michalovi se tu nelíbí, protože je tu moc "bílých" a je to tu oproti Indii hodně jako v Evropě na promenádě na dovolené. Mě se tady líbí, protože po Indii je to příjemná změna. Nehraje tu ta šílená uječená indická hudba, ale evropská, moderní. Ve spoustě restaurací je dokonce živá hudba. Je tu takový úplně jiný ruch než v Indii. Také nechápu, že někdo může říct, že to tu smrdí a je tu strašný hluk a tak (viď brácha)... Mě to tu přijde jak rajská vůně, voní tu všude jídlo, žádný smrad necítím. A hluk? skoro vůbec tu netroubí auta, nikdo se nepřekřikuje, zatím mi tu přijde úplný klídek. Jediné co, tak jsme si našli hotel (za 240/noc) v jednom hotýlku na Khaosan road. Bohužel jsou hned vedle z každé strany restaurace, kde vyřvává hudba jako o závod. Ještě že mám špunty do uší. Bohužel se obávám, že tentokrát mi stačit nebudou. Snad to nebude až do rána. :-)
Jinak náš další plán je takový, že zítra navštívíme infocentrum a nejspíš vyrazíme do města Ayuthaya, které má být jen kousek od Bangkoku. Tam pobydeme jeden nebo dva dny a nejspíš se vydáme na jih k ostrovům. Při cestě zpět totiz budeme muset vyřídit víza do Kambodži a Vietnamu, takže v Bangkoku budeme muset být delší dobu a stihneme navštívit i Kančanamburi. Dáme o sobě zase co nejdříve vědět. Vypadá to, že tady problém s internetem nebude.
Jinak náš další plán je takový, že zítra navštívíme infocentrum a nejspíš vyrazíme do města Ayuthaya, které má být jen kousek od Bangkoku. Tam pobydeme jeden nebo dva dny a nejspíš se vydáme na jih k ostrovům. Při cestě zpět totiz budeme muset vyřídit víza do Kambodži a Vietnamu, takže v Bangkoku budeme muset být delší dobu a stihneme navštívit i Kančanamburi. Dáme o sobě zase co nejdříve vědět. Vypadá to, že tady problém s internetem nebude.