Diskuze ↓ Vloženo 12.06.2013
Ulanbátar - Moskva
Když se řekne v ČR, že budete cestovat 5 dní ve vlaku, nikdo si to nedovede představit. Naši malou žemičku byste tak objeli několikrát. Rusko je však dost velké a 5 dní ve vlaku není žádný problém. Ono to tedy není 5 celých dní ,ale 100 hodin.
Jak se v takovém vlaku žije? Co se tam vlastně celou tu dobu dělá?
Vlak jede většinou tak 5 hodin bez zastávky. Pak se staví na cca 20 - 30 minut, aby si lidé stihli dojít koupit něco k jídlu, malinko se prošli, zakouřili si cigaretku. Pak se nasedne a jede se dál. V tomhle vlaku nebylo na výber, musíme jet v kupé, plackartnyj vagon tu není. Je to trošku škoda. Sice máme daleko víc soukromí, ale neužijeme si takovou tu pravou atmosféru dlouhé cesty ve vlaku. My jsme si ji ale užili při cestě Mokva - Almaty, která trvala 78 hodin. Naštěstí jsme měli nakoupené jídlo na téměř celou cestu už v Ulanbátaru. Jak se ukázalo, byla to velmi dobrá volba. Kolem téhle vyhlášené cesty, totiž nejsou žádné "bábušky", které by vám prodávali vajíčka, maso, vodu, nanuky, atd. jak to bylo při cestě do Kazachstánu. Nemáte tu jinou šanci, než nakupovat v drahých obchůdcích přímo na nádraží. To nás hodně zklamalo. Těšili jsme se, jak si dáme rybičku z Bajkalu nebo jiné speciality a ono tu vůbec nic není. Kdo si chce užít pravou atmosféru dlouhého vlaku, jeďte do Almaty. Těžko říct, z jakého důvodu tu už „bábušky“ nejsou. Všechny vlakové stanice hlídali policisté, tak tam možná ani nikdo bez lístku jít nemohl. Nevím…
A co tedy celé dny děláme? Vlastně nic, Čteme si knížky, jíme, hrajeme karty, jíme, pospáváme, jíme :-) a tak pořád dokola. Krajina kolem nás ubíhá stále stejně, všude jsou břízové lesy, sem tam rostou borovice, občas trošku bažiny a docela hodně továren. V Mongolsku je krajina neobydlená, nezastavěná. To se příjezdem do Ruska hodně změní. Je tu daleko více domků a průmyslových podniků.
Cesta vlakem se nám ještě prodlouží o dalších cca 12 hodin do Kyjeva. Musíme je absolvovat hned po příjezdu do Moskvy, protože nám hned druhý den končí platnost víz. Lístek už máme koupený z Ulan-Uud. Vlak jede zatím s přesností na minuty, tak snad nepřijedeme pozdě a vlak bez problémů stihneme (máme v Moskvě asi 7hodin přestávku).
Všechno dopadlo dobře a vlak do Kyjeva jsme stihli bez problémů. Měli jsme ještě asi 7hodin v Moskvě čas. Prošli jsme se tedy zase po roce kolem Rudého náměstí, udělali pár fotek a k večeru jsme jeli metrem na nádraží Kijevskaja, odkud jsme odjížděli. Shodou náhod jsme si sedli přímo naproti lidem z Ukrajiny, kteří již spoustu let pracují v Praze. Popovídali jsme si tedy s nimi česky, oni nám poradili pár dobrých rad do Ukrajiny a na hranice se Slovenskem, Michal s Viktorem ochutnali nějaké ruské pivo a po deváté hodině už jsme seděli ve vlaku. (naši noví přátelé museli na svůj vlak čekat ještě o 3 hodiny déle, protože jeli až do Užhorodu) Tentokrát jsme měli plackartnyj vagon za 1800 rublů. Cesta probíhala v pohodě, i když ve vlaku byly tentokrát vážně špinavé toalety a docela horko. (Cestou z Ulanbátaru do Moskvy byly záchody téměř pořád čisté). Ráno v 8:47 jsme vysedali v Kyjevě na nádraží.
Kvalitu fotek tentokrát omluvte, protože všechny jsou focené přes špinavé sklo vlaku.
Když se řekne v ČR, že budete cestovat 5 dní ve vlaku, nikdo si to nedovede představit. Naši malou žemičku byste tak objeli několikrát. Rusko je však dost velké a 5 dní ve vlaku není žádný problém. Ono to tedy není 5 celých dní ,ale 100 hodin.
Jak se v takovém vlaku žije? Co se tam vlastně celou tu dobu dělá?
Vlak jede většinou tak 5 hodin bez zastávky. Pak se staví na cca 20 - 30 minut, aby si lidé stihli dojít koupit něco k jídlu, malinko se prošli, zakouřili si cigaretku. Pak se nasedne a jede se dál. V tomhle vlaku nebylo na výber, musíme jet v kupé, plackartnyj vagon tu není. Je to trošku škoda. Sice máme daleko víc soukromí, ale neužijeme si takovou tu pravou atmosféru dlouhé cesty ve vlaku. My jsme si ji ale užili při cestě Mokva - Almaty, která trvala 78 hodin. Naštěstí jsme měli nakoupené jídlo na téměř celou cestu už v Ulanbátaru. Jak se ukázalo, byla to velmi dobrá volba. Kolem téhle vyhlášené cesty, totiž nejsou žádné "bábušky", které by vám prodávali vajíčka, maso, vodu, nanuky, atd. jak to bylo při cestě do Kazachstánu. Nemáte tu jinou šanci, než nakupovat v drahých obchůdcích přímo na nádraží. To nás hodně zklamalo. Těšili jsme se, jak si dáme rybičku z Bajkalu nebo jiné speciality a ono tu vůbec nic není. Kdo si chce užít pravou atmosféru dlouhého vlaku, jeďte do Almaty. Těžko říct, z jakého důvodu tu už „bábušky“ nejsou. Všechny vlakové stanice hlídali policisté, tak tam možná ani nikdo bez lístku jít nemohl. Nevím…
A co tedy celé dny děláme? Vlastně nic, Čteme si knížky, jíme, hrajeme karty, jíme, pospáváme, jíme :-) a tak pořád dokola. Krajina kolem nás ubíhá stále stejně, všude jsou břízové lesy, sem tam rostou borovice, občas trošku bažiny a docela hodně továren. V Mongolsku je krajina neobydlená, nezastavěná. To se příjezdem do Ruska hodně změní. Je tu daleko více domků a průmyslových podniků.
Cesta vlakem se nám ještě prodlouží o dalších cca 12 hodin do Kyjeva. Musíme je absolvovat hned po příjezdu do Moskvy, protože nám hned druhý den končí platnost víz. Lístek už máme koupený z Ulan-Uud. Vlak jede zatím s přesností na minuty, tak snad nepřijedeme pozdě a vlak bez problémů stihneme (máme v Moskvě asi 7hodin přestávku).
Všechno dopadlo dobře a vlak do Kyjeva jsme stihli bez problémů. Měli jsme ještě asi 7hodin v Moskvě čas. Prošli jsme se tedy zase po roce kolem Rudého náměstí, udělali pár fotek a k večeru jsme jeli metrem na nádraží Kijevskaja, odkud jsme odjížděli. Shodou náhod jsme si sedli přímo naproti lidem z Ukrajiny, kteří již spoustu let pracují v Praze. Popovídali jsme si tedy s nimi česky, oni nám poradili pár dobrých rad do Ukrajiny a na hranice se Slovenskem, Michal s Viktorem ochutnali nějaké ruské pivo a po deváté hodině už jsme seděli ve vlaku. (naši noví přátelé museli na svůj vlak čekat ještě o 3 hodiny déle, protože jeli až do Užhorodu) Tentokrát jsme měli plackartnyj vagon za 1800 rublů. Cesta probíhala v pohodě, i když ve vlaku byly tentokrát vážně špinavé toalety a docela horko. (Cestou z Ulanbátaru do Moskvy byly záchody téměř pořád čisté). Ráno v 8:47 jsme vysedali v Kyjevě na nádraží.
Kvalitu fotek tentokrát omluvte, protože všechny jsou focené přes špinavé sklo vlaku.
