Diskuze ↓ Vloženo 19.10.2012
Ještě dodatek k horám. Moc jsem toho nenapsala o nosičích (porter) a o průvodcích (guide). Guide vás provází po horách, umí anglicky a měl by vám sdělit všechny potřebné informace o horách, správné chůzi, rozplánovat vám váš výlet co nejlépe atd. Nosiči nesou vaše věci. Někteří nosí vaše batohy normálně na zádech, jiní si k nim přivazují navíc ještě své provazy, aby mohli batoh nést částečně i na hlavě. Viděli jsme i pár takových, kteří nesli svůj koš, v něm batoh a nesli ho samozřejmě na hlavě. Takže jsou různí. Také ne všichni umí anglicky, i když většina co jsme potkali uměla celkem dobře, někteří dokonce skvěle. Co nás ale hodně překvapilo je, že nosiči „slouží svým pánům“ i večer. Objednávají jim jídla, nosí jim je na stůl, proste jim dělají sluhy. To nám ale přišlo už hodně uhozené. Ti lidé nezvedli zadek od stolu a nosič lítal a obsluhoval. Ale asi si chtěli vydělat peníze navíc a dostat nějaké to „dýžko“ nebo nevím. Jinak co máme informace, tak guide stojí 12 dolarů/1den, porter 10 dolarů/1den.
Národní park Chitwan
Národní park Chitwan leží na hranicích mezi Indií a Nepálem. Žije tu spousta zvířat jako například tygři, sloni, krokodýli, nosorožci, opice, jeleni a spousta druhů ptáků nebo ryb, atd. My jsme se rozhodli do parku jet podívat a doufali jsme, že uvidíme hlavně tygry :-) Přání se nám ale bohužel nesplnilo.
Do národního parku se můžete dostat pouze s platnou vstupenkou, která je nyní 1500R (ještě před dvěma měsíci byl vstup 500R..smůla). Pak ale s Vámi musí jít 2 místní průvodci, kteří mají certifikát průvodce po národním parku. Takže to není úplně levná záležitost. Je tu samozřejmě i spousta jiných aktivit, které můžete dělat mimo území parku. Například koupání na slonovi, jízda na slonovi (skrz národní park), noční pozorování džungle (na věži), pozorování ptáků, aj. Také je možné koupit balíček služeb, kde se o Vás budou 2 dny starat a vše vám zařídí - včetně jídla a ubytování. My jsme se nakonec rozhodli koupit balíček služeb, protože po vypočítání cen se nám to zdálo jako nejlepší varianta. Absolvovali jsme tedy procházku s průvodcem, kde jsme pozorovali koupající se nosorožce (měli jsme štěstí, protože ten večer se přišli koupat do řeky), slony, krokodýli (ti tam ale nebyli) a ptáky. Večer nás čekal kulturní program, který nebyl vůbec špatný. Místní hoši nám předvedli různé tance a zvyky. Ráno jsme pak vstávali v 6h, nasnídali se a jeli jsme na lodi po řece do národního parku. Cestou jsme viděli 2 krokodýly a nějaké ptáky. Pak jsme se prošli po džungli. V tomto období je tam hodně vysoká tráva, takže jsme se místy vyloženě prodírali. Bohužel díky tomu není možné vidět skoro žádná zvířata. Navíc divocí sloni a tygři jsou teď v blízkosti hor, kde je prý pro ně nyní lepší prostředí. Cestou po džungli jsme pozorovali nosorožce, jak se koupe v místním malém rybníčku. Byli jsme od něj tak max 15m, takže to bylo vážně zajímavé. Také tam všude běhala spousta opic.
Ještě před obědem nás čekala jízda na slonovi a koupání. Já jsem asi neposlouchala, protože jsme vůbec netušila, že se s tím slonem budeme doopravdy koupat. Proto jsem ani neměnila oblečení a zůstala jsem v tom, co jsem měla na sobě :-) Nasedli jsme na slona - musím říct, že to bylo hodně nepohodlné a jeli jsme asi kilometr k řece. Michal to nevydržel a sesedl u řeky dolů. Koupat se nechtěl a alespoň mohl fotit. Já, společně s holčinou z Ameriky, která absolvovala celý výlet s námi, jsme pokračovali do řeky. Samozřejmě s námi byl i slonův guide, který slona řídil. Přikazoval mu ať cáká chobotem, polévá nás a tak. Za chvíli jsme byli úplně mokří. Když si pak slon do vody lehl, obě jsme z něj spadly přímo do řeky. No musím říct, že to byla docela sranda. Pak jsme na slonovi dojeli zase zpět do našeho ubytování a měli oběd.
Pak byla asi 3h pauza, ve které jsem stihla vyprat všechny věci, špinavé ještě z hor. V podvečer jsme jeli na věž do džungle, kde jsme měli strávit noc pozorováním zvířat. Večer jsme se ještě prošli po džungli, ale viděli jsme jen opice a ptáky a pár jelenů. Z věže jsme pak bohužel viděli jen jedno divoké prase a stádo jelenů, jinak nic. Ráno jsme ještě zajeli do Elefant breeding centra, kde je možné vidět malá slůňata. To byl asi jeden z nejhežčích zážitků. Slůňata tam volně pobíhají a vy si je můžete hladit. Jedno dokonce uteklo z ohrady, takže nás tam různě postrkovalo a hrálo si s námi. Pak už nás čekala jen snídaně a tím náš program skončil.
My jsme ale zůstali ještě o jeden den déle, půjčili jsme si místní kola (takové šílené křápy) a jeli jsme se podívat k jezerům (jmenují se 20 000 jezer). Bylo to asi 8km daleko. Bohužel ani u jezer moc ptáků nebylo (více jich uvidíte u Vrbenských rybníku v ČB). Cesta to byla ale docela pěkná (museli jsme dokonce s koly přebrodit řeku, abychom se tam dostali), a tak to nevadilo. Strávili jsme tak příjemné odpoledne. Večer jsme se ještě vypravili k řece pozorovat nosorožce. Znovu jsme měli štěstí a přišli dokonce 2. Bohužel už byla téměř tma, takže nešlo nic vyfotit. Zážitek to byl ale moc pěkný. Jsou to vážně obrovská zvířata.
Ráno jsme si ještě došli do města na snídani a vyrazili na autobus do Kathmandu. Ten měl jet 4,5h, ale nám cesta trvala o něco více než 7h. Našli jsme ubytování v místním hotelu, který byl však tak špinavý a škaredý, že jsme druhý den ubytování museli vyměnit. Přesto se nám ale v Kathmandu líbilo.
Kathmandu
Je hlavní město Nepálu. Leží v údolí mezi obrovskými horami a asi proto je tu dost nepříjemný vzduch (možná ne stále, ale po celou dobu našeho pobytu). Všude je cítit smrad ze spousty aut, odpadků (těch je tu také požehnaně), zvedá se tu obrovské množstí prachu. Nedá se tedy moc dýchat. Středem města je Thamel - staré město. To je složené z malinkých uliček, které se různě protínají. Na nich najdete spousty obchodů a obchůdků s trekařským oblečením, potravinami, různé masny (přímo na ulici porcují maso), ovoce a zeleninu, pekařství, prostě všechno. Také spousta hospůdek, restaurací a samozřejmě hotelů. Z Thamelu je asi 45minut pěšky tzv. Opičí chrám - Swayambunath, který leží na kopci, takže ho nemůžete přehlédnout. Jedná se o budhistickou stupu, kolem které najdete spoustu tibetských obchůdků. Vstup 200R. Pak jsme navštívili Durbar Square, kde jsou asi nejznámější stavby z Kathmandu. Takové bohatě zdobené dřevěné domky. Další z památek byla Bhoudanath, což je zase Budhistická stupa, jen je o něco větší a kolem ní je více prostoru. Najdete tu také velké množství tibetských obchůdků, ale i restaurací. Vstup 150R. Poslední z památek, které jsme navštívili je Pastupatinath, kde jsme objevili další pálící gháty. Vstup je 500R, ale my jsme přišli z jakéhosi vršku a neplatili jsme nic. :-)
Pokhara
Velmi poklidné město ležící na břehu velikého jezera. Kolem jezera se nachází tzv. Lakeside, kde najdete spoustu hotelů, restaurací, obchodů, prostě vše pro turisty. J Celá tahle oblast slouží turistům a také tu nepotkáte skoro žádné místní lidi. (kromě prodavačů). Dají se zde bez problémů vyřídit permity i TIMS, které potřebujete do hor. Permit na Annapurna circle nás stál 2000R a TIMS 1750R pro jednoho.
Fotky:
1) Slon v Chitwanu
2) Nasedání na lodě – canoying po řece
3) Krokodýl
4) Nosorožec
5) Opice
6) Nějaká housenka či co
7) Brouček (těch tam bylo strašné množství)
8) Zvláštně rostlý strom v džungli
9) Koupání se slony
10) Elephant breeding center
11) 20.000 lakes
12) Západ slunce nad řekou, kde jsme vyhlíželi nosorožce
13) Ulička v Kathmandu
14) Bhoudanath – pohled do okolí stupy
15) Bhoudanath - stupa
16) Bhoudanath – okolní obchůdky
17) Opice v opičím chrámu – Swayanbunath
18) Swayanbunath – okolí stupy
19) Stupa Swayanbunath
20) Durbar square
21) Durbar square – s obrovským množstvím holubů (všichni je tam krmili)
22) Durbar square23) Zlatý budha u Swayanbunath
Národní park Chitwan
Národní park Chitwan leží na hranicích mezi Indií a Nepálem. Žije tu spousta zvířat jako například tygři, sloni, krokodýli, nosorožci, opice, jeleni a spousta druhů ptáků nebo ryb, atd. My jsme se rozhodli do parku jet podívat a doufali jsme, že uvidíme hlavně tygry :-) Přání se nám ale bohužel nesplnilo.
Do národního parku se můžete dostat pouze s platnou vstupenkou, která je nyní 1500R (ještě před dvěma měsíci byl vstup 500R..smůla). Pak ale s Vámi musí jít 2 místní průvodci, kteří mají certifikát průvodce po národním parku. Takže to není úplně levná záležitost. Je tu samozřejmě i spousta jiných aktivit, které můžete dělat mimo území parku. Například koupání na slonovi, jízda na slonovi (skrz národní park), noční pozorování džungle (na věži), pozorování ptáků, aj. Také je možné koupit balíček služeb, kde se o Vás budou 2 dny starat a vše vám zařídí - včetně jídla a ubytování. My jsme se nakonec rozhodli koupit balíček služeb, protože po vypočítání cen se nám to zdálo jako nejlepší varianta. Absolvovali jsme tedy procházku s průvodcem, kde jsme pozorovali koupající se nosorožce (měli jsme štěstí, protože ten večer se přišli koupat do řeky), slony, krokodýli (ti tam ale nebyli) a ptáky. Večer nás čekal kulturní program, který nebyl vůbec špatný. Místní hoši nám předvedli různé tance a zvyky. Ráno jsme pak vstávali v 6h, nasnídali se a jeli jsme na lodi po řece do národního parku. Cestou jsme viděli 2 krokodýly a nějaké ptáky. Pak jsme se prošli po džungli. V tomto období je tam hodně vysoká tráva, takže jsme se místy vyloženě prodírali. Bohužel díky tomu není možné vidět skoro žádná zvířata. Navíc divocí sloni a tygři jsou teď v blízkosti hor, kde je prý pro ně nyní lepší prostředí. Cestou po džungli jsme pozorovali nosorožce, jak se koupe v místním malém rybníčku. Byli jsme od něj tak max 15m, takže to bylo vážně zajímavé. Také tam všude běhala spousta opic.
Ještě před obědem nás čekala jízda na slonovi a koupání. Já jsem asi neposlouchala, protože jsme vůbec netušila, že se s tím slonem budeme doopravdy koupat. Proto jsem ani neměnila oblečení a zůstala jsem v tom, co jsem měla na sobě :-) Nasedli jsme na slona - musím říct, že to bylo hodně nepohodlné a jeli jsme asi kilometr k řece. Michal to nevydržel a sesedl u řeky dolů. Koupat se nechtěl a alespoň mohl fotit. Já, společně s holčinou z Ameriky, která absolvovala celý výlet s námi, jsme pokračovali do řeky. Samozřejmě s námi byl i slonův guide, který slona řídil. Přikazoval mu ať cáká chobotem, polévá nás a tak. Za chvíli jsme byli úplně mokří. Když si pak slon do vody lehl, obě jsme z něj spadly přímo do řeky. No musím říct, že to byla docela sranda. Pak jsme na slonovi dojeli zase zpět do našeho ubytování a měli oběd.
Pak byla asi 3h pauza, ve které jsem stihla vyprat všechny věci, špinavé ještě z hor. V podvečer jsme jeli na věž do džungle, kde jsme měli strávit noc pozorováním zvířat. Večer jsme se ještě prošli po džungli, ale viděli jsme jen opice a ptáky a pár jelenů. Z věže jsme pak bohužel viděli jen jedno divoké prase a stádo jelenů, jinak nic. Ráno jsme ještě zajeli do Elefant breeding centra, kde je možné vidět malá slůňata. To byl asi jeden z nejhežčích zážitků. Slůňata tam volně pobíhají a vy si je můžete hladit. Jedno dokonce uteklo z ohrady, takže nás tam různě postrkovalo a hrálo si s námi. Pak už nás čekala jen snídaně a tím náš program skončil.
My jsme ale zůstali ještě o jeden den déle, půjčili jsme si místní kola (takové šílené křápy) a jeli jsme se podívat k jezerům (jmenují se 20 000 jezer). Bylo to asi 8km daleko. Bohužel ani u jezer moc ptáků nebylo (více jich uvidíte u Vrbenských rybníku v ČB). Cesta to byla ale docela pěkná (museli jsme dokonce s koly přebrodit řeku, abychom se tam dostali), a tak to nevadilo. Strávili jsme tak příjemné odpoledne. Večer jsme se ještě vypravili k řece pozorovat nosorožce. Znovu jsme měli štěstí a přišli dokonce 2. Bohužel už byla téměř tma, takže nešlo nic vyfotit. Zážitek to byl ale moc pěkný. Jsou to vážně obrovská zvířata.
Ráno jsme si ještě došli do města na snídani a vyrazili na autobus do Kathmandu. Ten měl jet 4,5h, ale nám cesta trvala o něco více než 7h. Našli jsme ubytování v místním hotelu, který byl však tak špinavý a škaredý, že jsme druhý den ubytování museli vyměnit. Přesto se nám ale v Kathmandu líbilo.
Kathmandu
Je hlavní město Nepálu. Leží v údolí mezi obrovskými horami a asi proto je tu dost nepříjemný vzduch (možná ne stále, ale po celou dobu našeho pobytu). Všude je cítit smrad ze spousty aut, odpadků (těch je tu také požehnaně), zvedá se tu obrovské množstí prachu. Nedá se tedy moc dýchat. Středem města je Thamel - staré město. To je složené z malinkých uliček, které se různě protínají. Na nich najdete spousty obchodů a obchůdků s trekařským oblečením, potravinami, různé masny (přímo na ulici porcují maso), ovoce a zeleninu, pekařství, prostě všechno. Také spousta hospůdek, restaurací a samozřejmě hotelů. Z Thamelu je asi 45minut pěšky tzv. Opičí chrám - Swayambunath, který leží na kopci, takže ho nemůžete přehlédnout. Jedná se o budhistickou stupu, kolem které najdete spoustu tibetských obchůdků. Vstup 200R. Pak jsme navštívili Durbar Square, kde jsou asi nejznámější stavby z Kathmandu. Takové bohatě zdobené dřevěné domky. Další z památek byla Bhoudanath, což je zase Budhistická stupa, jen je o něco větší a kolem ní je více prostoru. Najdete tu také velké množství tibetských obchůdků, ale i restaurací. Vstup 150R. Poslední z památek, které jsme navštívili je Pastupatinath, kde jsme objevili další pálící gháty. Vstup je 500R, ale my jsme přišli z jakéhosi vršku a neplatili jsme nic. :-)
Pokhara
Velmi poklidné město ležící na břehu velikého jezera. Kolem jezera se nachází tzv. Lakeside, kde najdete spoustu hotelů, restaurací, obchodů, prostě vše pro turisty. J Celá tahle oblast slouží turistům a také tu nepotkáte skoro žádné místní lidi. (kromě prodavačů). Dají se zde bez problémů vyřídit permity i TIMS, které potřebujete do hor. Permit na Annapurna circle nás stál 2000R a TIMS 1750R pro jednoho.
Fotky:
1) Slon v Chitwanu
2) Nasedání na lodě – canoying po řece
3) Krokodýl
4) Nosorožec
5) Opice
6) Nějaká housenka či co
7) Brouček (těch tam bylo strašné množství)
8) Zvláštně rostlý strom v džungli
9) Koupání se slony
10) Elephant breeding center
11) 20.000 lakes
12) Západ slunce nad řekou, kde jsme vyhlíželi nosorožce
13) Ulička v Kathmandu
14) Bhoudanath – pohled do okolí stupy
15) Bhoudanath - stupa
16) Bhoudanath – okolní obchůdky
17) Opice v opičím chrámu – Swayanbunath
18) Swayanbunath – okolí stupy
19) Stupa Swayanbunath
20) Durbar square
21) Durbar square – s obrovským množstvím holubů (všichni je tam krmili)
22) Durbar square23) Zlatý budha u Swayanbunath
Diskuze ↓ Vloženo 11.10.2012
Annapurna circle - aneb 15 dní v himalájské divočině.
Trvalo nám velkou dobu, než jsme se rozhodli, na který trek v Himalájích se vydáme. Nejvíce jsme zvažovali Everest a Anapurny. Nakonec vyhrály Anapurny, protože se všude psalo, že se jedná o nejkrásnější, nejzajímavější trek v Himalájích. Těžko říct, jestli jsme udělali dobře, protože Everest jsme neviděli, ale každopádně to byla obrovská zkušennost s vysokohorskou turistikou a nádherný zážitek.
Celý trek jsme začínali ve městě Besisahar, kam jede každý den autobus z Pokhary i z Kathmandu. Většina lidí se po příjezdu do města vydala dalším busem do vesnice Bhulbhule za 200R. My jsme se však rozhodli jít pěšky. Musím říct, že to byla dobrá volba. Cesta byla téměř rovná, skoro žádné stoupání ani klesání, parádní rozcvička. Celkem jsme došli 13km až do vesnice Nagdi. Ale přesně cestu popíšu až později, po jednotlivýh dnech. Prvních 5 dní cesta stále stoupala (i když se šlo neustále z kopce a zase do kopce). V konečné fázi jsme však každý den něco nastoupali :) Po pěti dnech jsme měli aklimatizační den v Manangu - tak jako všichni ostatní. Využili jsme ho k odpočinku, procházkám po vesnici a odpoledne jsme se přesunuli ještě o 250m výš do vesnice Khangsar, odkud jsme pak pokračovali na Tilicho lake. To byla cesta navíc, nepočítá se do Annapurna okruhu. Musím říc, že ale stála za to. Pro mě to byl asi nejkrásnější zážitek z celé cesty. Jezero a okolí vážně stojí za to vidět. Pak už se jen pokračuje k vrcholu. Cesta už převážně stoupá, není tu skoro žádné klesání. (Tedy až na spojovací cestu z vesnice Shree Kharka do Yak Kharka - když jdete od Tilicho lake a nevracíte se do Manangu. Ta je docela náročná. Je na ní hodně klesání i stoupání).
Když dojdete do Thorung Phedi - poslední vesnice před samotným vrcholem Thorung La, zbývá vám nastoupat už jen posledních cca 300m do High Campu (asi na 1km vše vystoupáte, takže vám to dá dost zabrat) a pak posledních 500m do samotného sedla Thorung La.Je dobré se doškrábat až od High Campu a ráno začínat cestu tam. Ráno Vám to ušetří brzké vstávání a chůze za tmy tu musí být dost nebezpečná. Kopec je hodně prudký a cestičky jen uzoučké. V samotném sedle je určitě super být brzy po ránu. V horách se často mění počasí, ale dopoledne bývá většinou hezky. Krátce po poledni se tu začíná zvedat vítr a hory jsou většinou pod mrakem. Ze sedla do Muktinathu se poměrně nepříjemně a dlouho klesá. My jsme neměli žádný sníh, a tak jsme to stihli asi za 4 - 5 hodin. (Jde to určitě i rychleji). Do Kagbeni se pak stále ještě klesá. Nejprve se jde po pohodlné, ale hodně prašné silnici, kde jezdí i džípy, což není úplně příjemné. Stále na vás práší, musíte se jim uhýbat. Před Kagbeni je dost prudké klesání až do vesnice. Je to docela hezká vesnička s uzoučkými uličkami, kde si můžete dát Yak Burger v místní restauraci. Je moc dobrý, můžeme ho jen doporučit. Z Kagbeni je asi nejhorší cesta, kterou jsme zažili, do Johmsonu. Jde se kolem řeky, kde fouká strašlivý vítr a zvedá tuny prachu, které se v korytě nacházejí. Vy tak celou cestu sotva držíte balanc, jak do vás funí vítr a ještě nemůžete otevřít oči, protože je máte plné prachu. Hrůza. Bohužel jsme podlehli skepsi a po této šílené cestě jsme se rozhodli dál pokračovat busem a nechat se dovézt do vesnice Ghasa, asi 30km. To byla ale naše asi největší chyba. Autobus jel 3,5h tuhle krátkou trasu, navíc cesta byla velmi špatná, takže jsme dojeli naklepaní jak řízky. A to nejhorší je, že jsme se nechali převézt přes krásné údolí, plné lesů, vodopádů, linoucí se kolem krásné řeky. Nedalo se nic dělat, pokračovali jsme pak dál do vesnice Tatopani, kde jsou horké prameny (Tam jsme se raději nekoupali) a vyrazili dál do vesnice Gorepani, která však leží o cca 1700m výš, takže nás čekalo za jeden den velmi náročné stoupání. Další den jsme si vyběhli na Poon Hill - jedno z nejznámějších míst - má zde být nejkrásnější výhled na Annapurny. My jsme bohužel měli mlhu hustou jako mléko, takže jsme hory viděli jen na malý okamžik, když se rohodly při svítání vykouknout. Kdo si ještě asi 2 hodinky počkal, viděl trošku víc. Pak nás čekalo prudké klesání po neuvěřitelném množství kamenných schodů. Podle mě se ani nedají spočítat. Tolik schodů dolů jsem snad za celý svůj život nesešla. Bolelo nás úplně všechno ještě několik dní. Seběhli jsme až do vesnice Naya Pul, okdud jel náš bus do Pokhary. Tam jsme dorazili asi v 7h večer.
Příroda – ta se celou cestu měnila. Od rýžových políček, banánovníků, citrusů, jsme šli do lesů, až jsme přišli do holé krajiny, kde bylo jen kamení a sníh. Pak jsme zase postupně klesali zpět. Všude v nižších oblastech je vidět strašné množství nádherných motýlů. Mají neuvěřitelné barvy. Krása.
Místní lidé jsou moc příjemní, usměvaví. Ve vesničkách se vás snaží nahnat do svých hotelů, není pro ně problém dát vám ubytování zdarma, když u nich budete jíst. (většinou). V oblastech kde nejsou silnice se vše nosí na zádech, respektive na hlavě. Nosiči mají na hlavě připevněný kus látky, který je provazem připevněný ke koši (nebo něčemu jinému) na zádech a tak celý náklad nesou i desítky hodin nebo několik dnů. Přesto se na vás ale cestou usmívají a zdraví vás „Namaste“. Všude ve vesnicích vidíte děti. Většina vesnic je buddhistických, všude najdete buddhistické mlýnky a vlaječky.
Jednotlivé dny:
1. den 20.9.2012 (Besisahar - Nagdi)
Budíček 5:00, bud do Besisahar 6:00 z turistického nádraží. V 11h jsme dorazili do Besisahar, dali si oběd a vyrazili pěšky do Nagdi. Šlo jet autobusem za 200R do Bhulbhule (asi 7km pěšky), ale je to zbytečné.
Cesta trvala 4h
Ušli jsme 13km
Převýšení: skoro žádné
Ubytování: 200R
Jídlo: oběd - 75R - veg. fried noodles - 2x (Besisahar)
večeře - 200R - veg. fried rice - 2x (Nagdi)
snídaně - 165R - porridge with honey - 2x (Nagdi)
voda: 80R (2x)
2. den - 21.9.2012 (Nagdi- 890m - Chamche - 1385m)
Budíček 5:30, snídaně 6:00, odchod 6:30.
Hned ráno nás šealo stoupání do vesnice Bahundanda (430m). Pak jsme si ale asi 200m zklesali do Ghermu a zase vzhůru asi 200m do Jagatu. Nakonec ještě asi 100m vzhůru do Chamche.
Cesta trvala 9h
Ušli jsme 16km
Převýšení: 495m
Ubytování: zdarma
Jídlo: oběd - vlastní - chléb s rybičkami
večeře - 220R - veg. fried potato - 2x (Chamche)
snídaně - 160R - Musli with milk (Chamche)
180R - Porridge with apples (Chamche)
Voda - 80R
3. den - 22.9.2012 (Chamche - Danaqyu)
Budíček 5:30, 6:00 snídaně, odchod 6:30.
Ráno nás čekalo prudké stoupání převážně po kamenných schodech do vesnice Tal. Jedná se o překrásnou vesnici ukrytou v údolí kolem řeky. Všude kolem se rozkládají hory. Pak jsme postupně stoupali až do vesnice Danaqyu (2200m). Cestou do Talu jsme potkali asi nejzajímavější nosiče z celé cesty – nesli dveře, prasata – selata, slepice (ty se tam nosí hodně často), nějak á skla a spoustu jiných věcí.
Cesta trvala 7,5h
Ušli jsme 15km
Převýšení: 815m
Ubytování: zdarma
Jídlo: oběd – z vlastních zásob – chléb s marmeládou
večeře - 235R - veg. fried potato - 2x (Danaqyu)
snídaně - 190R – Musli + milk - 2x (Danaqyu)
4.den – 23.9.2012 (Danaqyu – Dhukur Pokhari)
Budíček 5:30, 6:00 snídaně, odchod 6:30.
Hned po ránu jsme poměrně prudce stoupali do Pisangu (Bohužel se nedalo jít spodní cestou, protože byla zavřená – asi kvůli sesuvu půdy). Pak jsme stále klesali a zase stoupali přes vesnici Koto do Chame. Tam jsem si za 950R koupila svou novou mikinu. Pak jsme pokračovali ve stoupání a klesání až do Bhratangu, kde ale byla jen jedno ubytování, které se nám nelíbilo, a tak jsme pokračovali dál až do vesnice Dhukur Pokhari. Tam se poměrně prudce stoupá, což bylo po celém dni chůze dost náročné.
Cesta trvala 9h
Ušli jsme 25km
Převýšení: 1040m
Ubytování: zdarma
Jídlo: oběd – z vlastních zásob – chléb s marmeládou
večeře - 290R - veg. fried rice - 2x (Dhukhur Pokhari)
65R – milk tea (Dhukhur Pokhari)
80R – místní víno (kořalka) (Dhukhur Pokhari)
snídaně - 200R – Musli + milk - 2x (Dhukhur Pokhari)
voda (Chamu) – 135R
5.den – 24.9.2012 (Dhukhur Pokhari – Manang)
Budíček 5:30, 6:00 snídaně, odchod 6:30.
Po ránu jsme hledali horní cestu, po které jsme se chtěli vydat, a tak jsme si vyšlápli asi 200m nahoru úplně zbytečně do vesniceUpper Pisang. Pak jsme si je totiž z jiné strany zase seběhli dolů. Tam nás místní přesvědčili, ať jdeme spodní cestou, že nahoře nebudou o moc lepší výhledy a půjdeme o 2-3h déle. Nakonec jsme je tedy poslechli a šli spodní cestou do vesnice Humde. Stoupalo se jen trochu, jinak to byla velmi pohodová cesta. Cesta nám přišla skoro po rovině až do Manangu, i když ve skutečnosti jsme nastoupali 500m.
Cesta trvala 8h
Ušli jsme 21km
Převýšení: 500m
Ubytování: zdarma
Jídlo: oběd – 230R Veg.fried potato
280R Veg chowmain
100R local beer (chutná jako kořalka)
60R Ginger tea
večeře - 230R - veg. fried rice - 2x (Manang)
snídaně - 215R – Veg.noodle soup - 2x (Manang)
koláčky – 175R (Manang) – 2ks
voda: 200R (Manang)
6.den – 25.9.2012 (Manang – Khangsar)
Budíček 5:45 (focení hor za úsvitu), 7:30 snídaně, a poflakovací dopoledne.
V 11h jsme měli zabalené věci, dali si oběd, koupili koláčky a vydali se směr Khangsar. Cesta sice stále stoupala, ale šlo se jen 2h, takže to byla pohodička. Cestou jsme krásně viděli Annapurnu III. a IV., Gangapurnu a Tilicho Peak.
Cesta trvala 2h
Ušli jsme asi 5km
Převýšení: 200m
Ubytování: zdarma
Jídlo: oběd – 230R – veg.fried potato (Manang)
279R – veg.egg.fried rice (Manang)
večeře - 220R - veg. fried nobles (Khangsar)
230R – veg. Fried Potatos (Khangsar)
snídaně - 190R – Noodle soup (Khangsar)
voda (Manang) – 200R
Koláčky (Manang) – 2x90R = 180R
7.den – 26.9.2012 (Khangsar – Tilicho base camp)
Budíček 6:30, 7:00 snídaně, 7:30 odchod.
Připojil se k nám jeden kluk z Izraele, tak jsme šli 3. Cesta docela prudce stoupala do vesnice Shree Kharka. Pak jsme šli stále do kopce a z kopce až do místa, kde se cesta rozděluje. Může se jít tzv. horní cestou, nebo dolní. My jsme zvolili tu dolní (A jak jsme se pak dozvěděli, udělali jsme dobře, protože ta horní je daleko nebezpečnější – i když v Info centru v Manangu ji doporučují). Dolní cesta je nebezpečná tím, že v jednom jejím úseku se uvolňují kameny a padají dolů do údolí. Nám ale cestou tam nespadl ani jeden kámen. Je třeba jen dávat pozor a jít opatrně. Není to ale nic strašného.
Cesta trvala 4,5h
Ušli jsme cca 15km (to je ale jen hrubý odhad, nikde kilometry napsané nejsou)
Převýšení: 416m
Ubytování: 200R
Jídlo: oběd – 250R – Thantuk (Tibetská polévka) – 2x (Base camp Tilicho)
večeře - 295R -Fried rice - 2x (Base camp Tilicho)
snídaně - 250R – Thantuk (Base camp Tilicho)
8.den 27.9.2012 (Base camp Tilicho – Tilicho lake – Shree Kharka)
Budíček 5:00, snídaně 5:30, 6:00 odchod Tilicho lake
Cesta byla od začátku hodně náročná. Stále se stoupalo. Naštěstí jsme ale šli na lehko bez batohů, tak se šlo o hodně lépe. Nastoupali jsme celkem 840m za 2h 30minut. Čím více jsme stoupali, tím větší byla zima. Nahoře jsme měli na sobě úplně všechno co jsme měli s sebou a žádné horko nám nebylo. Zem byla úplně zmrzlá, a to tam už docela dlouho svítilo sluníčko. Nafotili jsme jezero a 1h a 30minut jsme šli zpět do base campu. Tam jsme se najedli, vzali krosny a vydali se zpět do Shree Kharky. Cesta nám trvala 2h a 30minut.
Cesta trvala 7h (za celý den dohromady)
Ušli jsme cca 5km k jezeru a 15km do Shree Kharky (to je ale jen hrubý odhad, nikde kilometry napsané nejsou)
Převýšení: 840m k Tilicho lake, zbytek se určit nedá, cesta je stále z kopce do kopce.
Ubytování: zdarma
Jídlo: oběd – 255R – Fried potato – 2x (Base camp Tilicho)
večeře -Fried rice (Shree Kharka)
Fried noodles (Shree Kharka)
snídaně – Oat porridge (Shree Kharka)
Tsampa Porridge (Shree Kharka)
Za večeři a snídani jsme celkem zaplatili 1130R (nevím jednotlivé ceny)
Toaletní papír 100R
9.den – 28.9.2012 (Shree Kharka – Ledar)
Budíček 6:00, 6:30 snídaně, 7:00 odchod
Cesta do vesnice Yak Kharka byla dost náročná. Bylo tu hodně stoupání a klesání. Šli jsme ji 4h. Pak oběd a poměrně pohodlné stoupání dál do Ledaru. Cesta trvala 4,5h
Ušli jsme 15km (odhad)
Převýšení: nedá se určit, šlo se hodně z kopce a do kopce
Ubytování: 150R
Jídlo: oběd – 285R –Fried veg.potato (Yak Kharka)
275R Veg.fried rice (Yak Kharka)
večeře - 290R -Fried rice veg - 2x (Ledar)
snídaně - 250R – Musli + milk (Ledar)
10.den – 29.9.2012 (Ledar – High camp)
Budíček 5:30, snídaně 6:00, 6:30 odchod
Cesta z Ledaru do Thorung Phedi byla úplně bez problémů, šlo se velmi dobře. Cestou jsme si dali čaj u místních lidí jen za 25R. V Thorung Phedi jsme si malinko odpočinuli a vydali jsme se do obrovského stoupání do High campu. Tam se asi na 1km vystoupá 300m, což je veliký záhul. Stoupali jsme 1h a 15minut (bez batohu to jde stihnout o dost rychleji).
Šli jsme 4h
Ušli jsme 7km
Převýšení: 650m
Ubytování: 350R
Jídlo: oběd – 220R –Garlic noodle soup (High camp)
290R Veg. Fried rice (High camp)
večeře - 220R –Boiled potato (High camp)
220 Boiled veg. (High camp)
390 Tuna sendwich (High camp)
snídaně - 250R – Oat porridge (High camp)
250R Tsampa Porridge (High camp)
11.den - 30.9.2012 (High camp – Thorung La Pass – Muktinath)
Budíček 5:00, 5:30 snídaně, 6:00 odchod (Ale všichni nás stejně budili od 4h když začali vstávat a odcházet)
Stoupání do Thorung La je docela náročné (pokud máte krosnu). Už se poměrně špatně dýchá, chůze jde o hodně pomaleji, nohy vás moc neposlouchají. Celkem nám to trvalo 2h 15minut. Sedlo nás svými výhledy malinko zklamalo, protože jsme asi čekali víc. Jinak byly ale vidět krásně všechny obří velikány, které se kolem nacházejí. My jsme byli šťastní, že jsme konečně na vrchol dorazili. Byla tam docela velká zima, ale sluníčko už začínalo malinko hřát. Z Thorung La se prudce klesá do Muktinathu. Mě cestou začala docela dost bolet hlava, tak se mi nešlo úplně příjemně. Byla jsem ráda, když jsme dorazili dolů a já jsem si lehla do postele.
Šli jsme 8-9h
Ušli jsme 14km
Převýšení: 566m (do sedla Thorung La), klesání 616m do Muktinathu
Ubytování: zdarma
Jídlo: oběd – 250R –Spaghetti tomato cheese (Muktinath)-2x
večeře - 250R –Lasagne tomato cheese (Muktinath)
350R Dal Bhat (Muktinath)
snídaně - 200R –Veg. Noodle soup (Muktinath)
voda – 80R (2x)
Jablka – 40R
Toal. Papír = 80R
Instantní polévky 50R (2x)
12.den – 1.10.2012 (Muktinath – Jomson- Ghasa)
Budíček 6:30, 7:00 snídaně, 8:00 odchod
Cesta byla příjemná, jen se šlo po prašné silnici, kde jezdily džípy, takže na nás stále prášili. Před Kagbeni se poměrně dost klesá než se přijde přímo do vesnice. Ta je docela pěkná, složená z takový malých, úzkých uliček. Dali jsme si tu v místní Yak Donald restauraci Yak burger a dýňovou polévku. Vše bylo úplně skvělé. Pak nás čekala cesta z Kagbeni do Jomsonu, která byla ale naprosto šílená. Začal foukat strašlivý vítr, takže nás téměř odfukoval ze silnice a hlavně se zvedala mračna prachu, kterého v údolí řeky nebylo málo. Doopravdy hrůza. Rozhodli jsme se proto v Jomsonu sednout do autobusu a nechat se popovézt do Ghasy (asi 30km). To byla ale asi největší chyba našeho putování. Autobus šíleně nadskakoval na příšerné silnici 3,5h. Neuvěřitelná doba, na to, že jsme jeli jen 30km. Navíc jsme projížděli krásným zalesněným údolím, které se linulo kolem úžasné řeky. Bylo nám doopravdy moc líto, že jsme nešli pěšky. Do Ghasy jsme přijeli za tmy, a tak jsme si ani nemohli vybrat hotel. Ten náš byl drahý a nic moc, ale co se dalo dělat.
Šli jsme 8-9h
Ušli jsme 19km
Převýšení: 1180m do Jomsonu, busem 710m do Ghasy
Ubytování: 200R
Jídlo: oběd – 395R – Yačí menu (Yak burger, salad, zelenina, juice, hranolky) (Kagbeni)
165 Pumpknin soup (Kagbeni)
večeře - 35R –Ginger tea (Ghasa)
85R Boiled potato (Ghasa)
90R Boiled veg. (Ghasa)
195R Veg. Curry with rice (Ghasa)
snídaně – sami jsme si uvařili polévku
v místní putyce – 140R (2x milk tea, 2x omelete)
Bus do Ghasy – 770R/os.
13.den – 2.10.2012 (Ghasa – Tatopani)
Budíček 6:00, vaření polévky, 7:00 odchod
Dole ve vesnici jsme objevili zalezlou hospůdku, a tak jsme si v ní dali snídani – čaj a omeletu. Pak jsme pohodovou chůzí šli směr Tatopani. Procházeli jsme krásné lesy. Pak se krajina změnila na spíše malá políčka, banány, citrusy atd. V Tatopani jsou teplé prameny (my jsme ale do nich nešli, abychom z toho neonemocněli).
Šli jsme 4-5h
Ušli jsme 13km
Převýšení: 810m
Ubytování: zdarma
Jídlo: oběd – 300R –Dal Bhat Special (Tatopani)
200R Dal Bhat (Tatopani)
25R Ginger tea – 2x (Tatopani)
večeře - 200R Egg fried rice (Tatopani)
180R Veg. Fried nobles (Tatopani)
25R Ginger tea 2x (Tatopani)
snídaně - 100R –Scrambled eggs (Tatopani)
100R – Fried eggs (Tatopani)
80R Chappati 2x (Tatopani)
40R Black coffee (Tatopani)
30R Milk tea (Tatopani)
14.den - 3.10.2012 (Tatopani – Ghorepani)
Budíček 5:30, 6:00 snídaně (ta se ale o půl hodiny opozdila), 7:00 odchod
Cesta byla hodně náročná. Stále stoupala, často se šlo po kamenitých schodech. Nastoupali jsme svůj rekord – 1670m za jeden den s krosnou.
Šli jsme 7,5h
Ušli jsme 19km (asi)
Převýšení: 1670m
Ubytování: zdarma
Jídlo: oběd – 300R –Veg.egg. fried rice
250R Veg.Momo
večeře - 250R Veg.Egg nobles
270R Veg.fried potato
snídaně - 100R –Boiled eggs (2ks)
80R Chapatti (2ks)
15. den – 4.10.2012 (Ghorepani – Poon Hill - Naya Pul)
Budíček 4:00, odchod 4:30
Bohužel pršelo, ale přesto jsme se vydali nahoru na Poon Hill. Jen co jsme vyšli, pršet přestalo, ale držela se hustá mlha. Stoupalo se nahoru po kamenných schodech asi 400m. Za 45 minut jsme byli nahoře a čekali na rozednění. Stále všude ležela hustá mlha. Při rozednívání se vždy na chvíli ukázaly hory, než je zase zakryla mlha. Kolem půl 7 ráno byly ale hory úplně schované v mlze a nevypadalo to, že by se chtěly ukázat. Byla velká zima, a tak jsem se vydala dolů. Kdo zůstal, viděl hory o něco lépe. Kolem 10h jsme si dali brzký oběd a vyrazili na cestu dolů do Naya Pul na autobus. Cesta byla hodně nepříjemná. Celou dobu se klesalo po schodech, takže nás bolelo úplně všechno. Kolem 16:30 jsme došli do Naya Pul a chytili autobus do Pokhary. Byli jsme doopravdy hodně zničení.
Šli jsme 45min na Poon Hill, 6h do Naya Pul
Ušli jsme: 13km (asi)
Převýšení: 330m stoupání na Poon hill, 2130m klesání do Naya Pul
Bus 100R/os
Oběd: 250R egg veg. Fried nobles (Ghorepani)
260R Veg.cheese nobles (Ghorepani)
50R Milk tea – 2x (Ghorepani)
Večeře: 120R Dal Bhat (Pokhara)
Svačina bus: 25R milk tea 2x
20R sušenky
75R luštěniny + 2 vajíčka
Celkem jsme ušli cca něco kolem 210km, 30km jsme jeli busem.
Nastoupali jsme 4596m a pak zase zklesali 4354m.
Fotky: 1) Lanových mostů je všude spousta2) 1. ubytování3) rýžová políčka 4) kamenná gompa5) výhled na hory 6) krajina7) krajina8) výhled z Tilicho lake 9) Tilicho lake10) s Michalem u Tilicho lake11) Yak
12) hory 13) vrcholky hor 14) oslíci se svým nákladem15) Blue sheep (neboli modré ovce - žijí jen v Himalájích). Bohužel přisly v noci a lépe vyfotit nešly. 16) pohled z Thorung La Pass17) Přímo na vrcholu - Thorung La Pass - 5416m 18) Češi se nezapřou :-) 19) Michal a Verča20) Takhle na okně zůstala zavěšená vlajka. Až tam někdo pojedete, zkontrolujte, že tam pořád je :-) 21) výhled22) nosiči 23) nosič slepic24) výhled při východu slunce z Poon Hill
Trvalo nám velkou dobu, než jsme se rozhodli, na který trek v Himalájích se vydáme. Nejvíce jsme zvažovali Everest a Anapurny. Nakonec vyhrály Anapurny, protože se všude psalo, že se jedná o nejkrásnější, nejzajímavější trek v Himalájích. Těžko říct, jestli jsme udělali dobře, protože Everest jsme neviděli, ale každopádně to byla obrovská zkušennost s vysokohorskou turistikou a nádherný zážitek.
Celý trek jsme začínali ve městě Besisahar, kam jede každý den autobus z Pokhary i z Kathmandu. Většina lidí se po příjezdu do města vydala dalším busem do vesnice Bhulbhule za 200R. My jsme se však rozhodli jít pěšky. Musím říct, že to byla dobrá volba. Cesta byla téměř rovná, skoro žádné stoupání ani klesání, parádní rozcvička. Celkem jsme došli 13km až do vesnice Nagdi. Ale přesně cestu popíšu až později, po jednotlivýh dnech. Prvních 5 dní cesta stále stoupala (i když se šlo neustále z kopce a zase do kopce). V konečné fázi jsme však každý den něco nastoupali :) Po pěti dnech jsme měli aklimatizační den v Manangu - tak jako všichni ostatní. Využili jsme ho k odpočinku, procházkám po vesnici a odpoledne jsme se přesunuli ještě o 250m výš do vesnice Khangsar, odkud jsme pak pokračovali na Tilicho lake. To byla cesta navíc, nepočítá se do Annapurna okruhu. Musím říc, že ale stála za to. Pro mě to byl asi nejkrásnější zážitek z celé cesty. Jezero a okolí vážně stojí za to vidět. Pak už se jen pokračuje k vrcholu. Cesta už převážně stoupá, není tu skoro žádné klesání. (Tedy až na spojovací cestu z vesnice Shree Kharka do Yak Kharka - když jdete od Tilicho lake a nevracíte se do Manangu. Ta je docela náročná. Je na ní hodně klesání i stoupání).
Když dojdete do Thorung Phedi - poslední vesnice před samotným vrcholem Thorung La, zbývá vám nastoupat už jen posledních cca 300m do High Campu (asi na 1km vše vystoupáte, takže vám to dá dost zabrat) a pak posledních 500m do samotného sedla Thorung La.Je dobré se doškrábat až od High Campu a ráno začínat cestu tam. Ráno Vám to ušetří brzké vstávání a chůze za tmy tu musí být dost nebezpečná. Kopec je hodně prudký a cestičky jen uzoučké. V samotném sedle je určitě super být brzy po ránu. V horách se často mění počasí, ale dopoledne bývá většinou hezky. Krátce po poledni se tu začíná zvedat vítr a hory jsou většinou pod mrakem. Ze sedla do Muktinathu se poměrně nepříjemně a dlouho klesá. My jsme neměli žádný sníh, a tak jsme to stihli asi za 4 - 5 hodin. (Jde to určitě i rychleji). Do Kagbeni se pak stále ještě klesá. Nejprve se jde po pohodlné, ale hodně prašné silnici, kde jezdí i džípy, což není úplně příjemné. Stále na vás práší, musíte se jim uhýbat. Před Kagbeni je dost prudké klesání až do vesnice. Je to docela hezká vesnička s uzoučkými uličkami, kde si můžete dát Yak Burger v místní restauraci. Je moc dobrý, můžeme ho jen doporučit. Z Kagbeni je asi nejhorší cesta, kterou jsme zažili, do Johmsonu. Jde se kolem řeky, kde fouká strašlivý vítr a zvedá tuny prachu, které se v korytě nacházejí. Vy tak celou cestu sotva držíte balanc, jak do vás funí vítr a ještě nemůžete otevřít oči, protože je máte plné prachu. Hrůza. Bohužel jsme podlehli skepsi a po této šílené cestě jsme se rozhodli dál pokračovat busem a nechat se dovézt do vesnice Ghasa, asi 30km. To byla ale naše asi největší chyba. Autobus jel 3,5h tuhle krátkou trasu, navíc cesta byla velmi špatná, takže jsme dojeli naklepaní jak řízky. A to nejhorší je, že jsme se nechali převézt přes krásné údolí, plné lesů, vodopádů, linoucí se kolem krásné řeky. Nedalo se nic dělat, pokračovali jsme pak dál do vesnice Tatopani, kde jsou horké prameny (Tam jsme se raději nekoupali) a vyrazili dál do vesnice Gorepani, která však leží o cca 1700m výš, takže nás čekalo za jeden den velmi náročné stoupání. Další den jsme si vyběhli na Poon Hill - jedno z nejznámějších míst - má zde být nejkrásnější výhled na Annapurny. My jsme bohužel měli mlhu hustou jako mléko, takže jsme hory viděli jen na malý okamžik, když se rohodly při svítání vykouknout. Kdo si ještě asi 2 hodinky počkal, viděl trošku víc. Pak nás čekalo prudké klesání po neuvěřitelném množství kamenných schodů. Podle mě se ani nedají spočítat. Tolik schodů dolů jsem snad za celý svůj život nesešla. Bolelo nás úplně všechno ještě několik dní. Seběhli jsme až do vesnice Naya Pul, okdud jel náš bus do Pokhary. Tam jsme dorazili asi v 7h večer.
Příroda – ta se celou cestu měnila. Od rýžových políček, banánovníků, citrusů, jsme šli do lesů, až jsme přišli do holé krajiny, kde bylo jen kamení a sníh. Pak jsme zase postupně klesali zpět. Všude v nižších oblastech je vidět strašné množství nádherných motýlů. Mají neuvěřitelné barvy. Krása.
Místní lidé jsou moc příjemní, usměvaví. Ve vesničkách se vás snaží nahnat do svých hotelů, není pro ně problém dát vám ubytování zdarma, když u nich budete jíst. (většinou). V oblastech kde nejsou silnice se vše nosí na zádech, respektive na hlavě. Nosiči mají na hlavě připevněný kus látky, který je provazem připevněný ke koši (nebo něčemu jinému) na zádech a tak celý náklad nesou i desítky hodin nebo několik dnů. Přesto se na vás ale cestou usmívají a zdraví vás „Namaste“. Všude ve vesnicích vidíte děti. Většina vesnic je buddhistických, všude najdete buddhistické mlýnky a vlaječky.
Jednotlivé dny:
1. den 20.9.2012 (Besisahar - Nagdi)
Budíček 5:00, bud do Besisahar 6:00 z turistického nádraží. V 11h jsme dorazili do Besisahar, dali si oběd a vyrazili pěšky do Nagdi. Šlo jet autobusem za 200R do Bhulbhule (asi 7km pěšky), ale je to zbytečné.
Cesta trvala 4h
Ušli jsme 13km
Převýšení: skoro žádné
Ubytování: 200R
Jídlo: oběd - 75R - veg. fried noodles - 2x (Besisahar)
večeře - 200R - veg. fried rice - 2x (Nagdi)
snídaně - 165R - porridge with honey - 2x (Nagdi)
voda: 80R (2x)
2. den - 21.9.2012 (Nagdi- 890m - Chamche - 1385m)
Budíček 5:30, snídaně 6:00, odchod 6:30.
Hned ráno nás šealo stoupání do vesnice Bahundanda (430m). Pak jsme si ale asi 200m zklesali do Ghermu a zase vzhůru asi 200m do Jagatu. Nakonec ještě asi 100m vzhůru do Chamche.
Cesta trvala 9h
Ušli jsme 16km
Převýšení: 495m
Ubytování: zdarma
Jídlo: oběd - vlastní - chléb s rybičkami
večeře - 220R - veg. fried potato - 2x (Chamche)
snídaně - 160R - Musli with milk (Chamche)
180R - Porridge with apples (Chamche)
Voda - 80R
3. den - 22.9.2012 (Chamche - Danaqyu)
Budíček 5:30, 6:00 snídaně, odchod 6:30.
Ráno nás čekalo prudké stoupání převážně po kamenných schodech do vesnice Tal. Jedná se o překrásnou vesnici ukrytou v údolí kolem řeky. Všude kolem se rozkládají hory. Pak jsme postupně stoupali až do vesnice Danaqyu (2200m). Cestou do Talu jsme potkali asi nejzajímavější nosiče z celé cesty – nesli dveře, prasata – selata, slepice (ty se tam nosí hodně často), nějak á skla a spoustu jiných věcí.
Cesta trvala 7,5h
Ušli jsme 15km
Převýšení: 815m
Ubytování: zdarma
Jídlo: oběd – z vlastních zásob – chléb s marmeládou
večeře - 235R - veg. fried potato - 2x (Danaqyu)
snídaně - 190R – Musli + milk - 2x (Danaqyu)
4.den – 23.9.2012 (Danaqyu – Dhukur Pokhari)
Budíček 5:30, 6:00 snídaně, odchod 6:30.
Hned po ránu jsme poměrně prudce stoupali do Pisangu (Bohužel se nedalo jít spodní cestou, protože byla zavřená – asi kvůli sesuvu půdy). Pak jsme stále klesali a zase stoupali přes vesnici Koto do Chame. Tam jsem si za 950R koupila svou novou mikinu. Pak jsme pokračovali ve stoupání a klesání až do Bhratangu, kde ale byla jen jedno ubytování, které se nám nelíbilo, a tak jsme pokračovali dál až do vesnice Dhukur Pokhari. Tam se poměrně prudce stoupá, což bylo po celém dni chůze dost náročné.
Cesta trvala 9h
Ušli jsme 25km
Převýšení: 1040m
Ubytování: zdarma
Jídlo: oběd – z vlastních zásob – chléb s marmeládou
večeře - 290R - veg. fried rice - 2x (Dhukhur Pokhari)
65R – milk tea (Dhukhur Pokhari)
80R – místní víno (kořalka) (Dhukhur Pokhari)
snídaně - 200R – Musli + milk - 2x (Dhukhur Pokhari)
voda (Chamu) – 135R
5.den – 24.9.2012 (Dhukhur Pokhari – Manang)
Budíček 5:30, 6:00 snídaně, odchod 6:30.
Po ránu jsme hledali horní cestu, po které jsme se chtěli vydat, a tak jsme si vyšlápli asi 200m nahoru úplně zbytečně do vesniceUpper Pisang. Pak jsme si je totiž z jiné strany zase seběhli dolů. Tam nás místní přesvědčili, ať jdeme spodní cestou, že nahoře nebudou o moc lepší výhledy a půjdeme o 2-3h déle. Nakonec jsme je tedy poslechli a šli spodní cestou do vesnice Humde. Stoupalo se jen trochu, jinak to byla velmi pohodová cesta. Cesta nám přišla skoro po rovině až do Manangu, i když ve skutečnosti jsme nastoupali 500m.
Cesta trvala 8h
Ušli jsme 21km
Převýšení: 500m
Ubytování: zdarma
Jídlo: oběd – 230R Veg.fried potato
280R Veg chowmain
100R local beer (chutná jako kořalka)
60R Ginger tea
večeře - 230R - veg. fried rice - 2x (Manang)
snídaně - 215R – Veg.noodle soup - 2x (Manang)
koláčky – 175R (Manang) – 2ks
voda: 200R (Manang)
6.den – 25.9.2012 (Manang – Khangsar)
Budíček 5:45 (focení hor za úsvitu), 7:30 snídaně, a poflakovací dopoledne.
V 11h jsme měli zabalené věci, dali si oběd, koupili koláčky a vydali se směr Khangsar. Cesta sice stále stoupala, ale šlo se jen 2h, takže to byla pohodička. Cestou jsme krásně viděli Annapurnu III. a IV., Gangapurnu a Tilicho Peak.
Cesta trvala 2h
Ušli jsme asi 5km
Převýšení: 200m
Ubytování: zdarma
Jídlo: oběd – 230R – veg.fried potato (Manang)
279R – veg.egg.fried rice (Manang)
večeře - 220R - veg. fried nobles (Khangsar)
230R – veg. Fried Potatos (Khangsar)
snídaně - 190R – Noodle soup (Khangsar)
voda (Manang) – 200R
Koláčky (Manang) – 2x90R = 180R
7.den – 26.9.2012 (Khangsar – Tilicho base camp)
Budíček 6:30, 7:00 snídaně, 7:30 odchod.
Připojil se k nám jeden kluk z Izraele, tak jsme šli 3. Cesta docela prudce stoupala do vesnice Shree Kharka. Pak jsme šli stále do kopce a z kopce až do místa, kde se cesta rozděluje. Může se jít tzv. horní cestou, nebo dolní. My jsme zvolili tu dolní (A jak jsme se pak dozvěděli, udělali jsme dobře, protože ta horní je daleko nebezpečnější – i když v Info centru v Manangu ji doporučují). Dolní cesta je nebezpečná tím, že v jednom jejím úseku se uvolňují kameny a padají dolů do údolí. Nám ale cestou tam nespadl ani jeden kámen. Je třeba jen dávat pozor a jít opatrně. Není to ale nic strašného.
Cesta trvala 4,5h
Ušli jsme cca 15km (to je ale jen hrubý odhad, nikde kilometry napsané nejsou)
Převýšení: 416m
Ubytování: 200R
Jídlo: oběd – 250R – Thantuk (Tibetská polévka) – 2x (Base camp Tilicho)
večeře - 295R -Fried rice - 2x (Base camp Tilicho)
snídaně - 250R – Thantuk (Base camp Tilicho)
8.den 27.9.2012 (Base camp Tilicho – Tilicho lake – Shree Kharka)
Budíček 5:00, snídaně 5:30, 6:00 odchod Tilicho lake
Cesta byla od začátku hodně náročná. Stále se stoupalo. Naštěstí jsme ale šli na lehko bez batohů, tak se šlo o hodně lépe. Nastoupali jsme celkem 840m za 2h 30minut. Čím více jsme stoupali, tím větší byla zima. Nahoře jsme měli na sobě úplně všechno co jsme měli s sebou a žádné horko nám nebylo. Zem byla úplně zmrzlá, a to tam už docela dlouho svítilo sluníčko. Nafotili jsme jezero a 1h a 30minut jsme šli zpět do base campu. Tam jsme se najedli, vzali krosny a vydali se zpět do Shree Kharky. Cesta nám trvala 2h a 30minut.
Cesta trvala 7h (za celý den dohromady)
Ušli jsme cca 5km k jezeru a 15km do Shree Kharky (to je ale jen hrubý odhad, nikde kilometry napsané nejsou)
Převýšení: 840m k Tilicho lake, zbytek se určit nedá, cesta je stále z kopce do kopce.
Ubytování: zdarma
Jídlo: oběd – 255R – Fried potato – 2x (Base camp Tilicho)
večeře -Fried rice (Shree Kharka)
Fried noodles (Shree Kharka)
snídaně – Oat porridge (Shree Kharka)
Tsampa Porridge (Shree Kharka)
Za večeři a snídani jsme celkem zaplatili 1130R (nevím jednotlivé ceny)
Toaletní papír 100R
9.den – 28.9.2012 (Shree Kharka – Ledar)
Budíček 6:00, 6:30 snídaně, 7:00 odchod
Cesta do vesnice Yak Kharka byla dost náročná. Bylo tu hodně stoupání a klesání. Šli jsme ji 4h. Pak oběd a poměrně pohodlné stoupání dál do Ledaru. Cesta trvala 4,5h
Ušli jsme 15km (odhad)
Převýšení: nedá se určit, šlo se hodně z kopce a do kopce
Ubytování: 150R
Jídlo: oběd – 285R –Fried veg.potato (Yak Kharka)
275R Veg.fried rice (Yak Kharka)
večeře - 290R -Fried rice veg - 2x (Ledar)
snídaně - 250R – Musli + milk (Ledar)
10.den – 29.9.2012 (Ledar – High camp)
Budíček 5:30, snídaně 6:00, 6:30 odchod
Cesta z Ledaru do Thorung Phedi byla úplně bez problémů, šlo se velmi dobře. Cestou jsme si dali čaj u místních lidí jen za 25R. V Thorung Phedi jsme si malinko odpočinuli a vydali jsme se do obrovského stoupání do High campu. Tam se asi na 1km vystoupá 300m, což je veliký záhul. Stoupali jsme 1h a 15minut (bez batohu to jde stihnout o dost rychleji).
Šli jsme 4h
Ušli jsme 7km
Převýšení: 650m
Ubytování: 350R
Jídlo: oběd – 220R –Garlic noodle soup (High camp)
290R Veg. Fried rice (High camp)
večeře - 220R –Boiled potato (High camp)
220 Boiled veg. (High camp)
390 Tuna sendwich (High camp)
snídaně - 250R – Oat porridge (High camp)
250R Tsampa Porridge (High camp)
11.den - 30.9.2012 (High camp – Thorung La Pass – Muktinath)
Budíček 5:00, 5:30 snídaně, 6:00 odchod (Ale všichni nás stejně budili od 4h když začali vstávat a odcházet)
Stoupání do Thorung La je docela náročné (pokud máte krosnu). Už se poměrně špatně dýchá, chůze jde o hodně pomaleji, nohy vás moc neposlouchají. Celkem nám to trvalo 2h 15minut. Sedlo nás svými výhledy malinko zklamalo, protože jsme asi čekali víc. Jinak byly ale vidět krásně všechny obří velikány, které se kolem nacházejí. My jsme byli šťastní, že jsme konečně na vrchol dorazili. Byla tam docela velká zima, ale sluníčko už začínalo malinko hřát. Z Thorung La se prudce klesá do Muktinathu. Mě cestou začala docela dost bolet hlava, tak se mi nešlo úplně příjemně. Byla jsem ráda, když jsme dorazili dolů a já jsem si lehla do postele.
Šli jsme 8-9h
Ušli jsme 14km
Převýšení: 566m (do sedla Thorung La), klesání 616m do Muktinathu
Ubytování: zdarma
Jídlo: oběd – 250R –Spaghetti tomato cheese (Muktinath)-2x
večeře - 250R –Lasagne tomato cheese (Muktinath)
350R Dal Bhat (Muktinath)
snídaně - 200R –Veg. Noodle soup (Muktinath)
voda – 80R (2x)
Jablka – 40R
Toal. Papír = 80R
Instantní polévky 50R (2x)
12.den – 1.10.2012 (Muktinath – Jomson- Ghasa)
Budíček 6:30, 7:00 snídaně, 8:00 odchod
Cesta byla příjemná, jen se šlo po prašné silnici, kde jezdily džípy, takže na nás stále prášili. Před Kagbeni se poměrně dost klesá než se přijde přímo do vesnice. Ta je docela pěkná, složená z takový malých, úzkých uliček. Dali jsme si tu v místní Yak Donald restauraci Yak burger a dýňovou polévku. Vše bylo úplně skvělé. Pak nás čekala cesta z Kagbeni do Jomsonu, která byla ale naprosto šílená. Začal foukat strašlivý vítr, takže nás téměř odfukoval ze silnice a hlavně se zvedala mračna prachu, kterého v údolí řeky nebylo málo. Doopravdy hrůza. Rozhodli jsme se proto v Jomsonu sednout do autobusu a nechat se popovézt do Ghasy (asi 30km). To byla ale asi největší chyba našeho putování. Autobus šíleně nadskakoval na příšerné silnici 3,5h. Neuvěřitelná doba, na to, že jsme jeli jen 30km. Navíc jsme projížděli krásným zalesněným údolím, které se linulo kolem úžasné řeky. Bylo nám doopravdy moc líto, že jsme nešli pěšky. Do Ghasy jsme přijeli za tmy, a tak jsme si ani nemohli vybrat hotel. Ten náš byl drahý a nic moc, ale co se dalo dělat.
Šli jsme 8-9h
Ušli jsme 19km
Převýšení: 1180m do Jomsonu, busem 710m do Ghasy
Ubytování: 200R
Jídlo: oběd – 395R – Yačí menu (Yak burger, salad, zelenina, juice, hranolky) (Kagbeni)
165 Pumpknin soup (Kagbeni)
večeře - 35R –Ginger tea (Ghasa)
85R Boiled potato (Ghasa)
90R Boiled veg. (Ghasa)
195R Veg. Curry with rice (Ghasa)
snídaně – sami jsme si uvařili polévku
v místní putyce – 140R (2x milk tea, 2x omelete)
Bus do Ghasy – 770R/os.
13.den – 2.10.2012 (Ghasa – Tatopani)
Budíček 6:00, vaření polévky, 7:00 odchod
Dole ve vesnici jsme objevili zalezlou hospůdku, a tak jsme si v ní dali snídani – čaj a omeletu. Pak jsme pohodovou chůzí šli směr Tatopani. Procházeli jsme krásné lesy. Pak se krajina změnila na spíše malá políčka, banány, citrusy atd. V Tatopani jsou teplé prameny (my jsme ale do nich nešli, abychom z toho neonemocněli).
Šli jsme 4-5h
Ušli jsme 13km
Převýšení: 810m
Ubytování: zdarma
Jídlo: oběd – 300R –Dal Bhat Special (Tatopani)
200R Dal Bhat (Tatopani)
25R Ginger tea – 2x (Tatopani)
večeře - 200R Egg fried rice (Tatopani)
180R Veg. Fried nobles (Tatopani)
25R Ginger tea 2x (Tatopani)
snídaně - 100R –Scrambled eggs (Tatopani)
100R – Fried eggs (Tatopani)
80R Chappati 2x (Tatopani)
40R Black coffee (Tatopani)
30R Milk tea (Tatopani)
14.den - 3.10.2012 (Tatopani – Ghorepani)
Budíček 5:30, 6:00 snídaně (ta se ale o půl hodiny opozdila), 7:00 odchod
Cesta byla hodně náročná. Stále stoupala, často se šlo po kamenitých schodech. Nastoupali jsme svůj rekord – 1670m za jeden den s krosnou.
Šli jsme 7,5h
Ušli jsme 19km (asi)
Převýšení: 1670m
Ubytování: zdarma
Jídlo: oběd – 300R –Veg.egg. fried rice
250R Veg.Momo
večeře - 250R Veg.Egg nobles
270R Veg.fried potato
snídaně - 100R –Boiled eggs (2ks)
80R Chapatti (2ks)
15. den – 4.10.2012 (Ghorepani – Poon Hill - Naya Pul)
Budíček 4:00, odchod 4:30
Bohužel pršelo, ale přesto jsme se vydali nahoru na Poon Hill. Jen co jsme vyšli, pršet přestalo, ale držela se hustá mlha. Stoupalo se nahoru po kamenných schodech asi 400m. Za 45 minut jsme byli nahoře a čekali na rozednění. Stále všude ležela hustá mlha. Při rozednívání se vždy na chvíli ukázaly hory, než je zase zakryla mlha. Kolem půl 7 ráno byly ale hory úplně schované v mlze a nevypadalo to, že by se chtěly ukázat. Byla velká zima, a tak jsem se vydala dolů. Kdo zůstal, viděl hory o něco lépe. Kolem 10h jsme si dali brzký oběd a vyrazili na cestu dolů do Naya Pul na autobus. Cesta byla hodně nepříjemná. Celou dobu se klesalo po schodech, takže nás bolelo úplně všechno. Kolem 16:30 jsme došli do Naya Pul a chytili autobus do Pokhary. Byli jsme doopravdy hodně zničení.
Šli jsme 45min na Poon Hill, 6h do Naya Pul
Ušli jsme: 13km (asi)
Převýšení: 330m stoupání na Poon hill, 2130m klesání do Naya Pul
Bus 100R/os
Oběd: 250R egg veg. Fried nobles (Ghorepani)
260R Veg.cheese nobles (Ghorepani)
50R Milk tea – 2x (Ghorepani)
Večeře: 120R Dal Bhat (Pokhara)
Svačina bus: 25R milk tea 2x
20R sušenky
75R luštěniny + 2 vajíčka
Celkem jsme ušli cca něco kolem 210km, 30km jsme jeli busem.
Nastoupali jsme 4596m a pak zase zklesali 4354m.
Fotky: 1) Lanových mostů je všude spousta2) 1. ubytování3) rýžová políčka 4) kamenná gompa5) výhled na hory 6) krajina7) krajina8) výhled z Tilicho lake 9) Tilicho lake10) s Michalem u Tilicho lake11) Yak
12) hory 13) vrcholky hor 14) oslíci se svým nákladem15) Blue sheep (neboli modré ovce - žijí jen v Himalájích). Bohužel přisly v noci a lépe vyfotit nešly. 16) pohled z Thorung La Pass17) Přímo na vrcholu - Thorung La Pass - 5416m 18) Češi se nezapřou :-) 19) Michal a Verča20) Takhle na okně zůstala zavěšená vlajka. Až tam někdo pojedete, zkontrolujte, že tam pořád je :-) 21) výhled22) nosiči 23) nosič slepic24) výhled při východu slunce z Poon Hill
Diskuze ↓ Vloženo 05.10.2012
Posílám jen rychlý pozdrav. Včera 4.10. jsme se vrátili večer do Pokhary. V horách to bylo moc pěkné, i když túra na 15 dní je dost náročná. Hlavně tou svou délkou. Vstávali jsme každý den mezi 5 - 6h ráno, (někdy i dříve) a chodili spát totálně zmožení v 8h večer. Celý den jsme pak šli (cca 6-9h denně). Celkem 12 dní jsme šli jen do kopce a 3 dny z kopce. Samozřejmě jste v horách, takže jdete stále do kopce a z kopce, čili nastoupáte ještě víc než byste měli :-)
Vylezli jsme k největšímu a nejvýše položenému jezeru na světě - Tilicho lake (4990m) a do nejvýše položeného sedla na světě - Thorung La Pass (5416m). Začínali jsme přitom jen v 890m. Takže jsme nastoupali něco kolem 4500m.
Pokusím se co nejdříve sepsat podrobnější info o naší cestě.
Vylezli jsme k největšímu a nejvýše položenému jezeru na světě - Tilicho lake (4990m) a do nejvýše položeného sedla na světě - Thorung La Pass (5416m). Začínali jsme přitom jen v 890m. Takže jsme nastoupali něco kolem 4500m.
Pokusím se co nejdříve sepsat podrobnější info o naší cestě.
Diskuze ↓ Vloženo 20.09.2012
Tak se tu konečně umoudřilo počasí a my vyrážíme zítra autobusem do města Besisahar, které je počátečním bodem našeho 18ti denního putování kolem Anapuren. Začínáme v nízké nadmořské výšce, jen 890m.n.m. Půjdeme jen velmi pomalu vzhůru. Celkem asi 10 dní budeme stoupat. Nakonec bychom měli pokořit nejvyšší sedlo na světě (jak píšou v mapě) a to je Torung la pass - 5416m.n.m. V cca 3500m.n.m. budeme mít jeden den oddech - aklimatizační pauzu. Jakmile pokoříme sedlo, měli bychom začít klesat. Až ke konci vystoupáme ještě na jeden vrchol, který má jen kolem 3300m.n.m., odtud by měl být výhled na všechny horské velikány. Tak nám držte pěsti, ať se nás hlavně drží pěkné počasí a hory nejsou jenom v mracích. Pak také aby nám stačily síly a ve zdraví jsme se vrátili. Neberu si s sebou notebook,protože ozývat se nejspíš nebude odkud. Jakmile se vrátíme, dáme o sobě vědět.
Fotky, které přikládám jsou z Pokhary - místní jezero a pohled na odkrývající se hory. Dokonce se nám večer ukázala jedna z hor při západu slunce. Bohužel na ní nebyl lepší výhled.
Fotky, které přikládám jsou z Pokhary - místní jezero a pohled na odkrývající se hory. Dokonce se nám večer ukázala jedna z hor při západu slunce. Bohužel na ní nebyl lepší výhled.
Diskuze ↓ Vloženo 18.09.2012
Tak dneska jsme bohužel museli změnit naše plány. Mezi Anapurny se zítra nevypravíme, protože nám vůbec nepřeje počasí. Už tu 24h v kuse prší. Všichni tu říkají, že v horách to není o nic lepší. Tak jsme se nakonec rozhodli zůstat ještě pár dní tady v Pokhaře. Podle předpovědi počasí, by se to mělo umoudřit snad ve čtvrtek, tak to bychom pak asi vyrazili. Déle už se nám čekat nechce. Snad se zítra alespoň malinko uklidní déšť a my vyrazíme k blízkému vodopádu, kam jsme chtěli jít dneska. .
Diskuze ↓ Vloženo 16.09.2012
Dnešní den jsme strávili v Pokhaře. Vyšli jsme až kolem poledne, protože tu stále pršelo. Odpoledne se to ale uklidnilo a pršelo jen občas a malinko. Zařídili jsme vše, co jsme potřebovali, i když to někdy nebylo úplně jednoduché. Lidé tu umí daleko méně anglicky než v Indii. To je pro nás trochu problém. Domluva s nimi není jednoduchá. Například při nákupu banánů jsem se vážně zapotila. Chtěla jsem po nich vědět cenu za kilogram banánů. Jenže oni vůbec nevěděli, co to je kilogram. Nakonec jsme se ale domluvili a 12 banánů stálo 60R. To je dražší než v Indii, ale co se dá dělat. Banány jsou tu brčálově zelené, ale jsou sladké a moc dobré. Největší problém byl, vybrat z bankomatu (nebo z banky) víc, než 10tisíc rupií. Bankomat nám víc nechtěl dát, a tak jsme to zkoušeli v bance. Tam nás buď nechápali a nebo tvrdili, že to není možné. Nakonec jsme se šli přesvědčit do jednoho z bankomatů a on nám kupodivu vydal 30tisíc rupií. :-) Takže záhada vyřešena, v některých bankomatech je možné vybrat jen 10tisíc jinde i více. Největší radost jsem měla z toho, že se mi povedlo koupit místní SIM kartu. Můj telefon (Vodafone ČR) tu totiž nefunguje. Sice jsem musela vyplnit formulář, kde se psalo jméno matky a dokonce dědečka, tiskly se otisky obou palců, vypisoval zaměstnavatel, trvalé bydliště a dokonce jsem jim musela dát jednu fotku :-) ale mám číslo. Stálo mě 99R (v tom je 50R kredit) a ještě jsem si 150R kredit připlatila, abych se mohla ozvat z hor. SMS do ČR tu stojí 13R. Pak jsme se procházeli kolem jezera, které je doopravdy moc pěkné. Nakonec jsme se šli kouknout do obchodů s outdoorovými věcmi. Koupili jsme tablety na čištění vody a Michal si koupil čepici. Zítra dokoupíme zbytek a pozítří už chceme vyrazit do hor na trek. Ten by měl trvat 15 - 18 dní. Uvidíme jak se budeme cítit.
100R (nepálská rupie) = cca 22Kč
Naše nové telefonní číslo, které platí po celou dobu pobytu v Nepálu:
+9779816640100
100R (nepálská rupie) = cca 22Kč
Naše nové telefonní číslo, které platí po celou dobu pobytu v Nepálu:
+9779816640100
Diskuze ↓ Vloženo 15.09.2012
Tak jsme v pořádku dorazili do Nepálu a do Pokhary. Cesta byla hodně úmorná. Nejprve čekání na nádraží, protože ve Varanasi celý včerejší den propršel a nakonec strašný autobus s prosezenými sedačkami a narvaný lidmi a zavazadly. Těch 11h v něm se nám zdálo nekonečných. Spát se nedalo, protože si řidič na plné pecky pouštěl místní hudbu (a ta se vážně nedá poslouchat) a bylo to zřeltelně slyšet i přes špunty do uší, které jsou tu nezbytným vybavením. Na hranice jsme dojeli ráno asi v půl 5. Za chvíli se rozednilo, a tak jsme se vypravili přes hranice. Nebyl žádný problém, jen víza zdražili o deset dolarů, takže nás stály 40dolarů na osobu, což nás samozřejmě nepotěšilo. Pak nás hned odchytil řidič autobusu a v 7:15 jsme vyráželi na cestu. Bus byl zase strašný a zase narvaný lidmi. Cesta opět neutíkala a byla příšerně dlouhá. Za 8,5 hodiny už jsme naštěstí vystupovali v Pokhaře. Ubytovali jsme se v rodinném penzionu za 500R a pokusíme se sehnat něco levnějšího. Uvidíme.
Jinak pro upřesnění, hodinky od ČR jsme si posunulii ještě o čtvrt hodiny vpřed, takže už jsme o 3h a 45minut od Vás. :-)
Jinak pro upřesnění, hodinky od ČR jsme si posunulii ještě o čtvrt hodiny vpřed, takže už jsme o 3h a 45minut od Vás. :-)